223 C 15/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 17. 12. 2024 do zaplacení, to vše ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 6 670 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 23. 11. 2024 do 16. 12. 2024, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 031 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 21 670 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 2. 9. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 040 Kč vrátit do 22. 11. 2024. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena distanční způsobem a částka byla poskytnuta na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že provedla jeho lustraci v registrech a zhodnotila jeho příjmy a výdaje. Žalovaný na částce nic nezaplatil, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 040 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 23. 11. 2024 do 3. 1. 2025 ve výši 630 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 15 000 Kč od 23. 11. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že si svého dluhu je vědom, ale dostal se do tíživé životní situace, a proto dluh nesplatil. V současné době uvažuje o insolvenčním řízení. Žádost o úvěr vyplňoval přes mobilní telefon, v té době měl příjem 40 508 Kč měsíčně, ale náklady na bydlení byly vyšší než 7 000 Kč, žalobkyně mu totiž sdělila, že tyto náklady je nutné vydělit počtem osob. Manželka žalovaného byla na rodičovské dovolené s příjmem ve výši 7 000 Kč. Dále měl žalovaný výdaje 7 000 Kč na splátky jiných úvěrů. V současnosti žalovaný dlužní kolem 450 000 Kč. Žalovaný požádal, aby mu byly povoleny splátky ve výši 500 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Ze žádosti o poskytnutí úvěru, listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 9. 2024, z listiny nazvané dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 11. 2024, standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na straně úvěrujícího vystupuje žalobkyně a na straně úvěrovaného vystupuje žalovaný. Dle této dohody se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 040 Kč vrátit do 30. 9. 2024. Splatnost částky byla následně prodloužena do 22. 11. 2024. Úrok byl sjednán ve výši 0 %, RPSN činilo 256 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dohody neobsahovaly podpis žalovaného, místo něho byl jen číselný kód. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je ženatý a má příjem 36 600 Kč. Žalovaný uvedl své měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 7 000 Kč a splátky jiných úvěrů ve výši 7 000 Kč. Další příjem domácnosti je 12 000 Kč. Částka měla být poukázána na bankovní účet č. , č. účtu, .

5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 2. 9. 2024 žalobkyně poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč. Ze sdělení banky ze dne 17. 2. 2025 bylo zjištěno, že jako majitel bankovního účtu č. , č. účtu, je veden žalovaný.

6. Z informace o žalovaném a výpisu z registrů bylo zjištěno, že žalovaný má vedené čtyři smlouvy, které měly vzniknout, na základě smlouvy o revolvingovém úvěru a smluv o spotřebitelském úvěru. Závazky žalovaného plynoucí z úvěrových smluv byly již ukončeny. Ze závazku pocházejícího ze smlouvy o revolvingovém úvěru žalovanému zbývá uhradit 3 000 Kč. V minulosti byly žalovanému zamítnuty žádosti o poskytnutí úvěru.

7. Z předžalobní výzvy zaslané prostřednictvím emailu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 4. 12. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení.

8. Z kopie občanského průkazu žalovaného a fotografie žalovaného soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.

9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

19. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

20. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěruschopnost žalovaného prakticky nezkoumala. Žalobkyně vyšla z tvrzení žalovaného týkající se jeho měsíčních příjmů ve výši 36 600 Kč a výdajů v celkové výši 20 000 Kč. K prokázání svého tvrzení však nedoložila žádné listiny, které by prokazovaly existenci pracovního poměru žalovaného a výši jeho příjmů. Žalobkyně rovněž nevzala v potaz, že žalovaný je a v minulosti byl účastníkem několika úvěrových smluv, které doposud nebyly uhrazeny či byly předčasně ukončeny. Tvrzení žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného proto považuje soud za zcela nedostatečné ve smyslu § 86 SpÚ. Žalobkyně nemohla mít postaveno na jisto, zda je žalovaný natolik bonitní, že bude schopen řádně a včas úvěr uhradit.

21. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

22. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, která byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

23. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, z nichž žalovaný doposud nic nevrátil. Poskytnutá částka proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek emailem ze dne 4. 12. 2024. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do sedmi dnů. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem. Výzva byla žalovanému doručena ve smyslu § 573 o. z. dne 9. 12. 2024, žalovaný měl dluh zaplatit do 16. 12. 2024, protože tak neučinil je od následujícího dne, tj. od 17. 12. 2024 v prodlení, od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

24. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 12,75 % ročně z této částky od 17. 12. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

25. Při stanovení lhůty k plnění se soud zabýval žádostí žalovaného o plnění ve splátkách. Obecně platí, že v rámci posuzování žádosti o možnost splácet dluh soud hodnotí nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale i další skutkové okolnosti, kterými jsou například délka prodlení, celková výše dluhu, zda se dlužník pokoušel s věřitelem situaci řešit, zda již dluh splácel v průběhu soudního řízení a v neposlední řadě ekonomický dopad na věřitele (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 93 Co 96/2013). Na podobná kritéria ostatně odkazuje ve svém usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2552/2016, i Nejvyšší soud.

26. Žalovaný toliko uvedl, že může platit měsíční splátky ve výši 500 Kč, neboť je ve finanční tísni a má dluhy kolem 450 000 Kč. Nyní zvažuje o insolvenčním řízení. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a přišla tak o možnost vyjádřit se k žádosti žalovaného. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. proto soud stanovil, že žalovaný je oprávněn zaplatit vlastní nárok (první výrok) v měsíčních splátkách po 500 Kč. Lze dodat, že účastníci si mohou i po vyhlášení tohoto rozsudku sjednat odlišnou výši a podmínky splátek. Dohodě o plnění dluhu ve splátkách totiž nebrání, že o pohledávce bylo rozhodnuto (dokonce již vykonatelným) rozsudkem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 031 Kč, přičemž tato částka představuje 38,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 670 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 1. 1. 2025, z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena do 2 měsíců od právní moci rozsudku, a to s ohledem na majetkové poměry žalovaného.