223 C 187/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO:29045371 sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 22 595,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 344 s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 21. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 17 251,94 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 408 Kč od 10. 5. 2024 do 10. 9. 2024, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 20 963,94 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 20 963,94 Kč od 11. 9. 2024 do 20. 9. 2024 a z částky 15 619,94 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 22 595,94 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne 4. 6. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně v úroku ve výši 19,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 546 Kč. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že ji prověřila v registrech a zhodnotila její příjmy a výdaje. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 21 000 Kč a výdajů ve výši 2 000 Kč. V období od 10. 7. 2021 do 10. 5. 2024 žalovaná řádně hradila splátky, celkem uhradila 19 656 Kč. Dále již splátky nebyly řádně hrazeny a žalovaná se tak dostala se svým závazkem do prodlení. Žalobkyně proto úvěr ke dni 10. 9. 2024 zesplatnila, o čemž žalovanou písemně informovala. Žalovaná svůj dluh neuhradila, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 20 963,94 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, pojistného ve výši 132 Kč, kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 1 408 Kč od 10. 5. 2024 do 10. 9. 2024, smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 20 963,94 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 20 963,94 od 21. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 20. 2. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila, soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. „).

4. Soud provedeným dokazováním dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 6. 2021, úvěrových podmínek a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 500 Kč za poskytnutí úvěru a úrokem ve výši 19,99 % ročně v měsíčních splátkách po 502 Kč do 10. 12. 2030. Dále bylo sjednáno měsíční pojistné úvěru ve výši 44 Kč. RPSN bylo 22,58 %. Pro případ prodlení byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Dále byla sjednána možnost okamžitého zesplatnění úvěru, a to pro případ prodlení žalované s úhradou splátek. Smlouva byla žalobkyní podepsaná, místo podpisu žalované je jen SMS kód.

6. Z potvrzení ze dne 12. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila podepsání smlouvy o úvěru. Zpráva byla zaslána na telefonní číslo , tel. číslo, a na email , e-mail, . Z potvrzení ze dne 12. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně dne 7. 6. 2021 převedla na bankovní účet č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, částku 25 000 Kč. Variabilní symbol byl , Anonymizováno7. Z potvrzení o prověřování úvěruschopnosti a úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 25 000 Kč. V žádosti uvedla, že má příjem ze zaměstnání u společnosti , Anonymizováno, -, právnická osoba, .ve výši 21 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalované jsou 2 000 Kč připadají na splátky jiných úvěrů, kdy žalované zbývá uhradit 20 378 Kč. Žalovaná je svobodná a bydlí u partnera. V rejstříku ISIR a SOLUS nebyly nalezeny žádné negativní informace. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. 1028472178/6100 za období od 28. 2. 2021 do 4. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání v průměrné výši 23 202 Kč. Disponibilní zůstatek na účtu byl 4 120 Kč.

8. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná dne 7. 6. 2021 čerpala částku 25 000 Kč. V období od 10. 7. 2021 do 10. 5. 2024 žalovaná řádně hradila splátky. Počínaje 10. 6. 2024 však splátky nebyly řádně hrazeny. Výše neuhrazené jistiny je 20 963,94 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 20. 9. 202410. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

21. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalované prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

22. Soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť úvěruschopnost žalované prakticky nezkoumala. K tvrzení o úvěruschopnosti sice uvedla, že žalovaná má měsíční příjem ve výši 25 000 Kč a výdaje ve výši 2 000 Kč a rovněž předložila k prokázání svého tvrzení výpisy z bankovního účtu žalované, avšak soud považuje tyto údaje za nedostatečné. Měsíční výdaje žalované ve výši 2 000 Kč budí značné pochybnosti o tom, zda se zakládají na právě, tím spíše k přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná již byla povinna hradit splátky na jiný úvěr. Rovněž není uvedeno, jakým způsobem žalovaná řeší své běžné životní náklady (bydlení, strava, doprava do zaměstnání apod.). Z výpisů z bankovního účtu žalované potom vyplývá, že její disponibilní příjem je 4 120 Kč, což neodpovídá rozdílku tvrzeného příjmu a výdajů (tj. 25 000 Kč – 2 000 Kč). Soud má proto zato, že v krocích, kterými byla úvěruschopnost žalované prověřována jsou značné nedostatky, které jsou v rozporu s § 86 SpÚ.

23. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

24. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, která byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze25. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, z nichž žalovaná doposud vrátila 19 656 Kč. Rozdíl mezi poskytnutým plněním a zaplacenou částkou e výši 5 344 Kč, proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek dopisem ze dne 11. 9. 2024, v této výzvě byla uvedena lhůta plnění do 20. 9. 2024. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem 21. 9. 2024 je tedy žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 5 344 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 21. 9. 2024 do zaplacení27. Ve zbývající části druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl (výrok II.)

28. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

29. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.