223 C 198/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 733,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 30. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 733,60 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 17 733,60 Kč od 15. 3. 2023 do 29. 9. 2024 a z částky 8 733,60 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 733,6 Kč (pokud by soud neuznal nárok v části jistiny z titulu smlouvy o úvěru) s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 15. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 733,66 Kč do 14. 3. 2023. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný však žalobkyni nic nevrátil a dostal se tak se svým závazkem do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto nyní požaduje jistinu ve výši 9 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 733,6 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 17 733,6 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 27. 2. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu /dále jen „o.s.ř.“/).

4. Z předložených listin učinil soud následující zjištění a závěr o skutkovém stavu.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 733,6 Kč vrátit do 14. 3. 2023. Úrok byl sjednán ve výši 40 % ročně. RPSN bylo 9 349,1 %. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet č., č. účtu, . Listina nebyla žalovaným podepsaná.

6. Ze zprávy banky ze dne 11. 12. 2024 a z potvrzení o platbě soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č., č. účtu, je žalovaný. Dne 15. 2. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na tento bankovní účet částku 9 000 Kč.

7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2024 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 9. 2024 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů.

9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka. Smlouva o úvěru nemá povinně písemnou formu, avšak je povinností žalobkyně prokázat svoje tvrzení ohledně podmínek úvěru. Žalobkyně předložila nepodepsanou smlouvu, ze které nebylo možno prokázat vůli žalovaného uzavřít smlouvu tvrzeného obsahu. Listiny předložené žalobkyní nemají dostatečnou důkazní sílu, když jejich obsahem může být cokoli, mohou být jednostranně vytvořené žalobkyní nebo její právní předchůdkyní. I pokud žalovaný na webu s nějakým zněním smlouvy a obchodních podmínek souhlasil, jejich obsah mohl být následně jakkoliv změněn.

18. Soud se dále zabýval tím, zda je smlouva o úvěru platná s ohledem na splnění povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně na zjišťování úvěruschopnosti žalované. Z § 86 odst. 1 SpÚ plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z., ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , , Anonymizováno, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103).

19. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin nebylo zjištěno, že by žalobkyně zjišťovala, jaké jsou příjmy a výdaje žalovaného a zda tyto odůvodňují poskytnutí úvěru. Soud tak měl za to, že z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, které nevycházelo z žádných konkrétních skutečností, je úvěrová smlouva absolutně neplatná.

20. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

21. Žalobkyně však prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 15. 2. 2023 částku 9 000 Kč, žalovaný jí částku nevrátil. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, ta žalovaného výzvou ze dne 21. 9. 2024 vyzvala k zaplacení dlužné částky. Soud tak vyšel z toho, že žalovaný se na úkor žalobkyně co do částky 9 000 Kč obohatil a žalobě co do této částky vyhověl. Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 9. 2024, ta byla podle § 573 o. z. doručena 24. 9. 2024, zaplatit žalobkyni měl do 3 dnů, tj. do 27. 9. 2024, protože tak neučinil, je od nejbližšího pracovního dne v prodlení. Od 30. 9. 2024 tak byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení z přiznané částky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 12,75 %.

22. Ve zbylé části nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (tedy co do částky 8 733,6 Kč, úroků z prodlení z částky 17 733,6 Kč od 15. 3. 2023 do 29. 9. 2024 a úroků z prodlení z částky 8 733,6 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení).

23. O náhradě nákladů řízení bylo podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Došel tak k závěru, že procesně úspěšnější byl žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, bylo tak rozhodnuto, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůty k plnění se opírají o § 160 ods.t 1 o. s. ř.