223 C 209/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 26 765 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 20. 7. 2024 do zaplacení, to vše ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 6 765 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 26 765 Kč od 3. 5. 2023 do 19. 7. 2024 a z částky 6 765 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 380 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 26 765 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru s tím, že pokud by soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou, žalobkyně požaduje část poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 28. 7. 2022 smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalovanému nejprve částku 5 000 Kč a posléze došlo k navýšení poskytnuté částky na 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 4 545 Kč do 3. 5. 2023. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem a peněžní prostředky byly poskytnuty na bankovní účet č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, tak že ho prověřila v registrech a zhodnotila jeho příjmy a výdaje. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně proto nyní po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč, smluvní úrok ve výši 4 545 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 220 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 26 765 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že si je svého dluhu vědom, tento dluh vznikl za trvání manželství a nebylo v jeho silách ho splatit. V současné době žalovaný podniká, ale aktuálně je po operaci, proto žádá o povolení splátek, neboť měsíčně je schopen splácet asi 3 000 Kč. Kromě běžných nákladů, má žalovaný ještě vyživovací povinnost k nezletilému synovi, tomu zasílá výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti tohoto účastníka (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.

5. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že na straně úvěrující vystupovala právní předchůdkyně žalobkyně a na straně úvěrovaného žalovaný. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne 28. 7. 2022 zavázala žalovanému poskytnout částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 1 035 Kč do 27. 8. 2022, RPSN bylo 886,5 %. Dne 19 8. 2022 byla dohodou poskytnutá částka navýšena na 5 000 Kč s tím, že žalovaný měl tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 1 035 Kč do 26. 9. 2022, RPSN bylo 1 102,1 %. Dne 22. 8. 2022 byla dohodou poskytnutá částka navýšena na 10 000 Kč s tím, že žalovaný měl tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 2 185 Kč do 26. 9. 2022, RPSN bylo 969,2 %. Dne 23. 8. 2022 byla dohodou poskytnutá částka navýšena na 11 000 Kč s tím, že žalovaný měl tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 2 475 Kč do 26. 9. 2022, RPSN bylo 995,3 %. Dne 24. 8. 2022 byla dohodou poskytnutá částka navýšena na 14 000 Kč s tím, že žalovaný měl tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 3 165 Kč do 26. 9. 2022, RPSN bylo 977,5 %. Dne 26. 8. 2022 byla dohodou poskytnutá částka navýšena na 20 000 Kč s tím, že žalovaný měl tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 4 545 Kč do 26. 9. 2022, RPSN bylo 992,4 %. Dne 27. 9. 2022 byla dle dohody posunuta splatnost do 10. 10. 2022, RPSN bylo 1 394,5 %. Dne 14. 10. 2022 byla dle dohody posunuta splatnost do 17. 10. 2022, RPSN bylo 1 930,5 %. Dne 20. 10. 2022 byla dle dohody posunuta splatnost do 31. 10. 2022, RPSN bylo 2 130,1 %. Dne 15. 11. 2022 byla dle dohody posunuta splatnost do 15. 12. 2022, RPSN bylo 1 352,5 %. Dne 16. 1. 2023 byla dle dohody posunuta splatnost do 23. 1. 2023, RPSN bylo 983,9 %. Dne 7. 2. 2023 byla dle dohody posunuta splatnost do 21. 2. 2023, RPSN bylo 912,6 %. Dne 15. 3. 2023 byla dle dohody posunuta splatnost do 29. 3. 2023, RPSN bylo 822,6 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ani jedna z listin neobsahovala vlastnoruční podpis žalovaného.

6. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne 14. 4. 2015 na bankovní účet č. , č. účtu, poukázal částku 1 Kč. Dále bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na bankovní účet č., č. účtu, dne 28. 7. 2022 částku 5 000 Kč, dne 22. 8. 2022 poukázala částku 5 000 Kč, dne 23. 8. 2022 poukázala částku 1 000 Kč, dne 24. 8. 2022 poukázala částku 3 000 Kč a dne 26. 8. 2022 poukázala částku 6 000 Kč.

7. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že jako majitel účtu č., č. účtu, je veden žalovaný. V období od 28. 7. 2022 do 26. 8. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně byla na tento účet poukázala částku 20 000 Kč.

8. Z výzvy ze dne 2. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2024 a podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dluhu do tří dnů.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

22. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

23. Soud tak uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěruschopnost žalovaného prakticky nezkoumala. K tvrzení o úvěruschopnosti neuvedla žádné skutečnosti, tvrzení, že provedla lustraci žalovaného ve veřejných rejstřících, považuje soud za nedostatečné, právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřovala příjmy a výdaje žalovaného, neznala tedy její bonitu, svým jednáním vystupovala v rozporu s § 86 SpÚ.

24. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

25. Protože, jak rozvedeno výše, právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, která byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

26. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, z nichž jí ani žalobkyni, žalovaný doposud nic nevrátil. Tato částka proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Pohledávka na zaplacení těchto částek za žalovaným byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo písemně žalovanému oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalované dostačující.

27. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek dopisem ze dne 11. 7. 2024 odeslaným tentýž den, dopis došel dle § 573 o. z. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do tří dnů. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem. Počínaje dnem 20. 7. 2024 je tedy žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 20 000 Kč připadající na jistinu a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 20. 7. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

29. Při stanovení lhůty k plnění se soud zabýval žádostí žalovaného o plnění ve splátkách. Obecně platí, že v rámci posuzování žádosti o možnost splácet dluh soud hodnotí nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale i další skutkové okolnosti, kterými jsou například délka prodlení, celková výše dluhu, zda se dlužník pokoušel s věřitelem situaci řešit, zda již dluh splácel v průběhu soudního řízení a v neposlední řadě ekonomický dopad na věřitele (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 93 Co 96/2013). Na podobná kritéria ostatně odkazuje ve svém usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2552/2016, i Nejvyšší soud.

30. Žalovaný toliko uvedl, že může platit měsíční splátky ve výši 3 000 Kč, neboť je ve finanční tísni, aktuálně je po operaci a měsíčně hradí nezletilému synovi výživné ve výši 4 000 Kč. Momentálně tedy není v jeho silách uhradit dluh celý. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a přišla tak o možnost vyjádřit se k žádosti žalovaného. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. proto soud stanovil, že žalovaný je oprávněn zaplatit vlastní nárok v měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Lze dodat, že účastníci si mohou i po vyhlášení tohoto rozsudku sjednat odlišnou výši a podmínky splátek. Dohodě o plnění dluhu ve splátkách totiž nebrání, že o pohledávce bylo rozhodnuto (dokonce již vykonatelným) rozsudkem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 380 Kč, přičemž tato částka představuje 49,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 339 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 765 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 31. 12. 2024, z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 31. 12. 2024 a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 12. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) a. t. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 1 měsíce od právní moci rozsudku, a to a ohledem na majetkové poměry žalovaného.