223 C 212/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 25 075,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 395,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 10. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 13 679,75 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 12 139,68 Kč od 16. 4. 2024 do 9. 9. 2024 a z částky 1 284,33 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 25 075,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru s tím, že pokud by soud shledal úvěrovou smlouvu jako neplatnou, požaduje poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným dne 17. 11. 2023 uzavřela distančním způsobem na webových stránkách žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem až do výše 48 700 Kč. Žalovaný dne 17. 11. 2023 čerpal 2 500 Kč, dne 19. 11. 2023 čerpal 5 500 Kč a dne 31. 12. 2023 čerpal 3 406 Kč. Všechny částky byly poukázány na bankovní účet č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ho prověřila v registrech a zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, kdy vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 32 312 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr průběžně splácet společně s poplatkem za službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 139,08 Kč, poplatkem za službu , Anonymizováno, ve výši 495 Kč, poplatkem za informační SMS servis ve výši 36,48 Kč, poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně z nesplacené částky. První splátka byla splatná dne 17. 12. 2023, konec úvěrového rámce byl dne 10. 5. 2025. Žalovaný dne 14. 12. 2023 uhradil 2,35 Kč, dne 4. 1. 2024 uhradil 3,89 Kč a dne 17. 1. 2024 uhradil 4,31 Kč, celkem tedy žalovaný uhradil 10,58 Kč. Zbývající částky uhrazeny nebyly, žalobkyně proto smlouvu ke dni ke dni 15. 4. 2024 vypověděla, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný se tak dostal se svým závazkem do prodlení, byl žalobkyní pod hrozbou žaloby vyzýván k úhradě, ale nic nezaplatil. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu ve výši 11 395,42 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 219,26 Kč, smluvní úrok ve výši 12 935,49 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 36,36 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 478,8 Kč, poplatek za informační SMS servis ve výši 9,6 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 12 139,68 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování dospěl následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, ze dne 17. 11. 2023, předpisu denních splátek, údajů o poskytovali, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracování osobních údajů a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, dle které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec do výše 48 700 Kč a žalovaný se zavázal průběžně poskytnutou částku společně s poplatkem za službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 139,08 Kč, poplatkem za službu , Anonymizováno, ve výši 495 Kč, poplatkem za informační SMS servis ve výši 36,48 Kč, poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně z nesplacené částky splácet. Konec úvěrového rámce byl 10. 5. 2025. RPSN byla 2 914,58 %. Částky měly být poukázány na bankovní účet č., č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Listina nebyla žalovaným podepsaná.

6. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, dne 17. 11. 2023 částku 2 500 Kč s poznámkou , Anonymizováno, Vaše , Anonymizováno, , Anonymizováno, , dne 19. 11. 2023 částku 5 500 Kč s poznámkou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dne 4. 1. 2024 částku 3 406 Kč s 2452381905 poznámkou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . U všech plateb byl uveden variabilní symbol , var. symbol, .

7. Z výpisu BankID bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím bankovní identity.

8. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti, obecných principů posuzování úvěruschopnosti a identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z údajů uvedeným žalovaným, kdy žalovaný uvedl, že žije sám, výše pravidelných výdajů na půjčky je 3 000 Kč, pravidelné výdaje na bydlení jsou 13 000 Kč, nezbytné a zbytné výdaje žalovaný neuvedl. Dále žalovaný uvedl výši ověřeného čistého příjmu ve výši 32 312 Kč, čistý příjem ve výši 31 000 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč, vypočítané výdaje ve výši 12 860 Kč a disponibilní příjem ve výši 15 000 Kč.

9. Z výzvy ze dne 15. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o zesplatnění celé dlužné částky a dále byl vyzván k zaplacení dluhu.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 9. 2024 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného pod hrozbou žaloby vyzvala k úhradě dluhu do tří dnů.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24.11.2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

21. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a s náležitou péčí. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

22. Soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěruschopnost žalovaného prakticky nezkoumala. Tvrzení, že zkoumala údaje týkající se příjmů a výdajů žalovaného považuje soud ve vztahu k § 86 SpÚ za zcela nedostatečné. Žalobkyně sice tolika vycházela z příjmů žalovaného ve výši 32 312 Kč a výdajů žalované v celkové výši 16 000 Kč, k prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádné listinné důkazy. Žalobkyně rovněž neuvedla, jakým způsobem žalovaný řeší svoji bytovou otázku. K této skutečnosti žalobkyně pouze toliko uvedla, že žalovaný žije sám. Žalobkyně však nesdělila, zda se jedná o bydlení vlastní či zda bydlí v nájmu. Na základě výše uvedeného soud nemá za ověřené, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala s náležitou péčí, tak jak jí ukládá zákon, neboť uvedla pouze obecná tvrzení, které nikterak nedoložila.

23. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

24. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, které byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

25. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 11 406 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 10,58 Kč. Rozdíl mezi poskytnou a vrácenou částkou ve výši 11 395,42 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 3. 9. 2024 odeslanou téhož dne. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do tří dní od doručení. Výzva byla v souladu s § 573 o. z doručena dne 6. 9. 2023. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem. Počínaje dnem 10. 9. 2024 je tedy žalovaný v prodlení a od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 11 395,42 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 10. 9. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.