223 C 219/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 44 870,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 111,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 11. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 19 758,52 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 30 046,76 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení z částky 30 046,76 Kč od 1. 3. 2024 do 7. 11. 2024, a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 934,89 Kč od 8. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 44 870,39 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 26. 4. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však částkou 500 Kč. Účastnice se rovněž dohodly, že pokud bude žalovaná v prodlení se splacením více než 2 po sobě následnících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněná od smlouvy odstoupit. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Před podáním žaloby právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná smluvní podmínky porušovala, poslední splátku uhradila v červnu 2023, proto žalobkyně od smlouvy s účinností ke dni 29. 2. 2024 odstoupila. Žalovaná svůj dluh neuhradila, ani poté co jí byla dne 22. 10. 2024 zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně proto nyní po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 30 046,76 Kč, kapitalizovaný úrok od 1. 7. 2024 do 30. 11. 2024 ve výši 9 224,05 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení od 1. 3. 2024 do 30. 11. 2024 ve výši 3 254,13 Kč, poplatky ve výši 2 345,45 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 30 046,76 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 30 046,76 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 3. 2025. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř:“).

4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , zprávy právní předchůdkyně žalobkyně, protokolu o prověření úvěruschopnosti informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, produktových podmínek a specifických podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnut revolvingový úvěr až do výše 30 000 Kč. Úroková sazba byla 26,28 % p. a. RPSN bylo 34,08 %. Žalovaná se pak zavázala úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však částkou 500 Kč. Pro případ prodlení žalované se splacením více než 2 po sobě následnících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce si smluvní strany sjednaly oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupit. Žalovaná v žádosti uvedla, že žije v pronajatém bytě s přítelem, je zaměstnána ve společnosti , Anonymizováno, s měsíčním příjmem ve výši 21 500 Kč, celkové příjmy domácnosti žalované jsou 44 500 Kč. Výdaje žalované jsou 12 000 Kč (na nákladech domácnosti) a 2 500 Kč (na splátkách jiných úvěrů). Žádná z listin nebyla žalovanou podepsaná.

6. Z přehledu čerpání úvěru soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem 77 640,87 Kč a zpět vrátila žalované 52 529 Kč.

7. Z notářského zápisu NZ 369/2023 ze dne 1. 11. 2023 sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

8. Z výzev ze dne 17. 1. 2024 a ze dne 2. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Ve výzvě ze dne 17. 1. 2024 byla žalovaná rovněž upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění dluhu, pokud nebude částka zaplacena do 29. 2. 2024.

9. Z předžalobní výzev ze dne 22. 10. 2024, vrácené obálky ze dne 23. 10. 2024 a poštovní dodejky ze dne 6. 11. 2024 a soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. Zásilky byly zasílány na dvě známé adrese žalované.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, která svou pohledávku žalobkyni postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

21. Žalobkyně byla na konaném jednání poučena ve smyslu § 118a o. s. ř., aby uvedená uvedla tvrzení k tomu, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a k tomuto tvrzení předložila důkazy. Žalobkyně však uvedené nesplnila. Soud tak uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť úvěruschopnost žalované zkoumala jen velmi rámcově. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výše příjmu poskytnutého žalovanou ve výši 21 500 Kč, avšak žádné listinné důkazy, které by tuto skutečnost potvrzovaly doloženy nebyly. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z uvedených měsíčních výdajů žalované ve výši 12 000 Kč na bydlení a 2 500 Kč na splátkách úvěrů, ani tyto skutečnosti však nebyly doloženy. Právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohla vědět, zda bude žalovaná schopná úvěr splácet.

22. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

23. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

24. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud blíže nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně, potažmo právní předchůdkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

25. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

26. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) žalované poskytla částku 77 640,87 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni uhradila pouze 52 529 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 25 111,87 Kč, žalobkyni vydat. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované zaslala poprvé dne 22. 10. 2024, přičemž byla stanovena lhůta do 6. 11. 2024, výzva dle § 573 o. z. došla dne 25. 10. 2024. Od 8. 11.2024 se tedy žalovaná nachází v prodlení s úhradou. Bylo tedy rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

28. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.