223 C 24/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 61 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 000 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 21 450 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 6. 9. 2024 do 13. 1. 2025 a co do úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 14. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 431 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 6. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru a její dodatek, na jejichž základě žalované poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání. K uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření smlouvy byla učiněna žalovanou vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků a po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované byla tato nabídka schválena a potvrzena žalobkyní formou elektronické zprávy s unikátním číselným kódem, po jehož zadání do systému žalobkyně byly žalované finanční prostředky převedeny na její bankovní účet. Úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik a po vyhodnocení dat byly zjištěny příjmy žalované ve výši 21 000 Kč a výdaje 8 500 Kč měsíčně. Další informace byly ověřovány v databázích CRIF, SOLUS, TELCO SCORE, CEE, v insolvenčním rejstříku a databázi neplatných dokladů. Žalovaná se zavázala splácet smluvní úrok v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že zbytek celkové částky bude splatný nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, došlo dne 5. 9. 2024 k zesplatnění úvěru. Vedle jistiny ve výši 40 000 Kč tak žalobkyně požaduje zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyni dále vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky za období od 6. 9. 2024 do 18. 1. 2026 ve výši 20 000 Kč, a dále na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, ačkoliv k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně při jednání uvedla, že úvěruschopnost byla zkoumána prostřednictvím aplikace Kontomatik automatizovaně. Pouze pokud je aplikací vyhodnoceno určité riziko, je úvěruschopnost dále zkoumána osobně některým z pracovníků. Příjmy a výdaje žalované uvedené v žalobě odpovídají zprůměrovaným položkám z aplikace. Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025, že i v případě, že nejsou ověřeny příjmy a výdaje, není dána neplatnost smlouvy, pokud je žalovaný schopen úvěr splácet.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

5. Z grafického popisu procesu uzavření smlouvy bylo zjištěno, že proces uzavírání smlouvy dle tvrzení žalobkyně vypadá tak, že se klient na webových stránkách žalobkyně nejprve zaregistruje pomocí svých osobních údajů a zaslaného SMS kódu, následně zadá parametry úvěru a klikne na tlačítko „odeslat žádost“. V další fázi potvrdí správnost osobních údajů jako je jméno, příjmení, rodné číslo, e-mail, počet členů domácnosti, typ zaměstnání a adresa. Následně odsouhlasí smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušných políček, pod kterými se konkrétní návrh smlouvy skrývá, a klikne na tlačítko „potvrdit“. Schopnost splácet úvěr je ověřena z bankovního účtu. Poté je na zadané telefonní číslo , tel. číslo, SMS kód, který má být vyplněn do příslušného pole na webových stránkách jako souhlas se smluvními podmínkami.

6. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že na listině je jako jedna strana smlouvy označena žalobkyně jakožto věřitel a na druhé straně je označena žalovaná jakožto klient. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje žalované poskytnout peněžní prostředky do výše 20 000 Kč ve formě bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru na dobu neurčitou s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně s tím, že úvěr bude poskytnut dne 4. 6. 2024 z bankovního účtu žalobkyně č. , č. účtu, na bankovní účet žalované , IBAN, s RPSN 5512 %. Dále se uvádí, že se žalovaná zavazuje splatit celkovou částku k úhradě tak, že úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti a zbytek celkové částky splatí nejpozději ke dni skončení smlouvy. Pokud žalovaná nezaplatí jakoukoli ze splátek či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je v prodlení. Na listině není připojen vlastnoruční podpis žalované. Z oznámení o schválení úvěru se podává, že dne 4. 6. 2024 v 11:34 hod. měl být žalované úvěr schválen. Dále bylo z listiny označené jako dodatek o navýšení úvěrového limitu zjištěno, že v listině se při zachování výše uvedeného uvádí nová výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Na listině opět není připojen vlastnoruční podpis žalované.

7. Z výpisu z běžného účtu identifikovaného dle IBAN , IBAN, za období od 30. 3. 2023 do 2. 5. 2024 v aplikaci Kontomatik bylo zjištěno, že na účtu bylo v tomto období velké množství jak příjmových, tak výdajových položek. Před tvrzeným uzavřením úvěrové smlouvy činily výdajové položky v dubnu 2024 více než 63 tisíc Kč, zatímco příjmové položky činily necelých 59 tisíc Kč, a to včetně výplaty penzijního pojištění ve výši 21 667 Kč. V březnu 2024 činily výdajové položky více než 64 tisíc Kč, příjmové pak okolo 59 tisíc Kč a patrné jsou transakce mezi běžným a spořícím účtem žalované (z položek spořícího účtu však plyne, že výše odchozích a příjmových transakcích je shodná, tzn. co bylo na spořící účet z běžného účtu posláno, bylo následně postupně opět převedeno zpět na běžný účet). Zjištěna byla taktéž pravidelná výdajová položka ve výši 18 425 Kč měsíčně.

8. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalované byly zjištěny její osobní údaje, které souhlasí s údaji uvedenými ve shora uvedených listinách.

9. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 4. 6. 2024 v 11:41 hod. byla z bankovního účtu žalobkyně odeslána částka ve výši 20 000 Kč ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a další částka ve výši 20 000 Kč byla shodně odeslána tentýž den v 11:58 hod.

10. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 5. 9. 2024 bylo zjištěno, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o úvěru žalobkyně dne 5. 9. 2024 úvěr zesplatnila.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 1. 2025 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána, aby dlužnou částku zaplatila nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Výzva byla na adresu žalované odeslána poštou dne 6. 1. 2025.

12. Z ostatních listinných důkazu nebyly zjištěny žádné další relevantní skutečnosti.

13. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci, a soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně na bankovní účet žalované dne 4. 6. 2024 vyplatila částku v celkové výši 40 000 Kč ve dvou platbách po 20 000 Kč. Úvěruschopnost žalované posuzovala prostřednictvím aplikace Kontomatik. Dne 6. 1. 2025 byla žalované odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 4. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru a dodatek o navýšení úvěrového limitu ve znění přiložených listin, na jejichž základě se žalovaná zavázala uhradit jistinu ve výši 40 000 Kč spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč s úrokem za sjednaných podmínek, jak žalobkyně tvrdila, neboť na předložených listinách zcela absentuje podpis žalované.

14. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

19. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru včetně jejího dodatku vlastnoruční podpis žalované neobsahovala. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaná připojila svůj podpis. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. pak vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem), tedy elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu.

25. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Soud proto dospěl k závěru, že nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť soudu byly předloženy pouze žalobkyní jednostranně vyhotovené listiny, které mohly být jakkoliv změněny, a není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách.

26. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaná žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání, žalobkyně však žádná další tvrzení ani důkazní návrhy soudu neposkytla. Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

27. I pokud by však soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru v tvrzeném rozsahu, pak by musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a správně zkoumala úvěruschopnost žalované stran jejích příjmů a výdajů. Žalovaná by podle textu smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně jako poskytovatelka úvěru podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Bylo by tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru, ke které soud přihlíží i bez návrhu.

28. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že z bankovního účtu žalované zjistila příjmy ve výši 21 000 Kč a výdaje ve výši 8 500 Kč měsíčně. Z předloženého výpisu z aplikace Kontomatik se však podávají naprosto odlišné částky. Ani na přímý dotaz soudu nebyla žalobkyně schopna uvést, jakým způsobem došla k výše uvedeným částkám, kdy zjevně nejde o matematický průměr položek. Nedokázala objasnit, jaké výdaje jsou určené na bydlení, co za příjem žalovaná měla (ze zaměstnání, podnikání apod.). Na účtu žalované přitom docházelo k transakcím v řádech desítek tisíc Kč. Žalobkyně se spoléhala na automatizované zkoumání úvěruschopnosti žalované prostřednictvím aplikace Kontomatik, výsledek však sama nezkontrolovala a ani jej nedokázala přiléhavě vysvětlit. Žalobkyně měla v situaci, kdy z bankovního výpisu vyvstaly důvodné pochybnosti o příjmové a výdajové stránce žalované, pátrat po účelu plateb a případně měla po žalované požadovat další údaje či listiny, které by tyto pochybnosti vyvrátily (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2023, č. j. 65 ICm 248/2023-65). Pokud jde o odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025, je nadbytečné se k němu blíže vyjadřovat, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla v době tvrzeného uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopná; dosud na dlužnou částku neuhradila ničeho, tedy ani bezprostředně po tvrzeném uzavření smlouvy nezačala úvěr splácet. Pochybnosti o řádném posouzení úvěruschopnosti nerozptýlila žalobkyně ani po poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

29. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nemohl by dojít k jinému závěru, než že žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr neposoudila s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

30. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaná dosud na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 40 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 14. 1. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalované odeslala dne 6. 1. 2025 s lhůtou k plnění 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Splatnost tak nastala dne 13. 1. 2025 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení.

31. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 14. 1. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 431 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše 20 097,12 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v rozsahu 34 % s přihlédnutím k příslušenství). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 073 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 61 450 Kč sestávající z částky 3 580 Kč za čtyři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravu zastoupení, výzvě k plnění, návrhu ve věci samé a účasti na jednání dle § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč a dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 4. 2026 (, adresa, a zpět) náhrada za 64 ujetých km v částce 604,12 Kč (34,70 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 10,2 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) podle § 13 a. t. Náhradu za promeškaný čas soud přiznal pouze za dvě půlhodiny v částce 300 Kč, neboť náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 4 a. t. nenáleží za časové období, za něž má advokát nárok na odměnu za úkon právní služby. Jestliže úkon právní služby vymezený v § 11 a. t. předpokládá určitý časový úsek trvání tohoto úkonu, náleží advokátu odměna za celý tento časový úsek. Pokud ve skutečnosti daný úkon trval kratší dobu, za zbývající čas zahrnutý v popisu úkonu v advokátním tarifu advokátu náhrada za promeškaný čas nenáleží (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 1 Tmo 17/2022). Jednání u zdejšího soudu dne 21. 4. 2026 trvalo pouze 60 minut, advokátovi přitom za účast u něj náleží odměna za 120 minut. Za následujících 60 minut po skončení jednání proto advokátovi nadále náležela odměna za úkon právní služby, za stejný časový úsek mu tudíž nenáleží náhrada za promeškaný čas.

33. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.