223 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 841,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 28. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 745,05 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 5 370,60 Kč od 11. 9. 2024 do 27. 1. 2025 a z částky 370,60 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 11 841,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru s tím, že pokud by soud shledal úvěrovou smlouvu jako neplatnou, požaduje poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovanou dne 12. 5. 2024 uzavřela distančním způsobem na webových stránkách žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem až do výše 29 300 Kč. Žalovaná dne 12. 5. 2024 čerpala 5 000 Kč. Částka byla poukázána na bankovní účet č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že ji prověřila v registrech a zhodnotila příjmy a výdaje žalované, kdy vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 20 250 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr průběžně splácet společně s úroky a poplatky. Pro případ prodlení žalované si strany sjednaly smluvní pokutu. První splátka byla splatná dne 11. 6. 2024, konec úvěrového rámce byl stanoven dne 2. 11. 2025. Žalovaná neuhradila ničeho, žalobkyně proto smlouvu ke dni ke dni 10. 9. 2024 vypověděla, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná se tak dostala se svým závazkem do prodlení, byla žalobkyní pod hrozbou žaloby vyzývána k úhradě, ale nic nezaplatila. Žalobkyně proto po žalované požaduje jistinu ve výši 5 000 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,45 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 106,14 Kč, poplatek za službu „presto“ ve výši 165 Kč, smluvní pokutu ve výši 96,69 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 5 370,60 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování dospěl následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 5. 2024, předpisu denních splátek, údajích o poskytovateli, informacích pro spotřebitele a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dohodu, dle které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěrový rámec do výše 29 300 Kč a žalovaná se zavázala průběžně poskytnutou částku společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně z nesplacené částky splácet. Strany si ujednaly možnost žalované využít volitelné služby za poplatky. Dále mezi stranami byla pro případ prodlení žalované sjednána smluvní pokuta. Konec úvěrového rámce byl 3. 11. 2025. RPSN byla 2 448,88 %. Částky měly být poukázány na bankovní účet , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Listina nebyla žalovanou podepsaná.

6. Z výpisu a odpovědi banky bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 10. 4. 2025 na bankovní účet č. , č. účtu, , vedený na jméno žalované, částku 5 000 Kč s VS , var. symbol, .

7. Z výpisu BankID bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované prostřednictvím bankovní identity.

8. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, kdy žalovaná uvedla, že žije v domácnosti, která má čtyři členy, přičemž dva členové mají příjem. Výše pravidelných výdajů na půjčky je 0 Kč, pravidelné výdaje na bydlení jsou 6 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje činí 2 000 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činí 20 250 Kč, rezerva pro výdaje 700 Kč, vypočítané minimální výdaje 10 655 Kč a disponibilní příjem 9 500 Kč.

9. Z výzvy ze dne 10. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o zesplatnění celé dlužné částky a dále byla vyzvána k zaplacení dluhu.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou pod hrozbou žaloby vyzvala k úhradě dluhu do tří dnů.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24.11.2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

21. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že zkoumala úvěruschopnost žalované řádně a s náležitou péčí. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

22. Soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť úvěruschopnost žalované prakticky nezkoumala. Tvrzení, že zkoumala údaje týkající se příjmů a výdajů žalované považuje soud ve vztahu k § 86 SpÚ za zcela nedostatečné. Žalobkyně sice toliko vycházela z příjmů žalované ve výši 20 250 Kč a výdajů žalované v celkové výši 11 000 Kč (výdaje na bydlení, další nezbytné výdaje a ostatní zbytné výdaje), k prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádné listinné důkazy. Žalobkyně rovněž neuvedla, jakým způsobem žalovaná řeší svoji bytovou otázku. K této skutečnosti žalobkyně pouze uvedla, že žalovaná žije v domácnosti, která sestává ze čtyř členů, a výdaje na bydlení činí 6 000 Kč. Žalobkyně dále neprokázala, že ověřovala, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení. Na základě výše uvedeného soud nemá za ověřené, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala s náležitou péčí, tak jak jí ukládá zákon, neboť uvedla pouze obecná tvrzení, které nikterak nedoložila.

23. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

24. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, které byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

25. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, z nichž žalovaná doposud nevrátila ničeho. Poskytnutá částka ve výši 5 000 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 20. 1. 2025 odeslanou téhož dne. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do tří dní od doručení. Výzva byla v souladu s § 573 o. z doručena dne 23. 1. 2025. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem. Počínaje dnem 28. 1. 2025 je tedy žalovaná v prodlení a od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 5 000 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 28. 1. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť větší úspěch v řízení je na straně žalované, které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.