223 C 28/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 59 398,70 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 45 000 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 398,70 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 59 398,70 Kč od 15. 10. 2025 do 17. 10. 2025 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 398,70 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 410 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 14. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 14. 10. 2025. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, na které si žalovaný vybral parametry úvěru (výši a termín splatnosti) a vyplnil registrační formulář se svými osobními údaji včetně telefonního čísla a emailové adresy. Poté se žalovaný seznámil s obsahem a podmínkami konkrétní smlouvy o úvěru a potvrdil, že návrh smlouvy přečetl. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 14. 6. 2025 převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 45 000 Kč a smluvního úroku ve výši 14 398,70 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 59 398,70 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, “ s datem 14. 6. 2025 soud zjistil, že na listině je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně a jako klient je označen žalovaný. V listině se uvádí, že je žalovaný oprávněn čerpat úvěr ve výši 45 000 Kč s úrokovou sazbou 112 %. Na místě určeném pro podpisy je uvedeno pouze jméno a příjmení žalovaného s tím, že žalovaný měl potvrdit návrh smlouvy pomocí kódu dne 14. 6. 2025 v 17:31 hod.; za právní předchůdkyni žalobkyně je uvedena pouze její obchodní firma.

5. Z výpisu z běžného účtu u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 14. 6. 2025 je na účtu evidována odchozí platba ve výši 45 000 Kč ve prospěch bankovního účtu č. , č. účtu, .

6. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 15. 4. 2026 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a na účet byla připsána platba ve výši 45 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, od právní předchůdkyně žalobkyně.

7. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 10. 2025 vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celé dlužné částky.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně příloh a seznamu postoupených pohledávek, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 11. 2025, předžalobní výzvy a potvrzení o podání zásilky ze dne 18. 11. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Současně s oznámením o postoupení pohledávky byla dne 18. 11. 2025 žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.

9. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta bezhotovostní formou částka ve výši 45 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Dne 18. 11. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 6. 2025 distančním způsobem úvěrovou smlouvu, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „Smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně právní předchůdkyní žalobkyně vyhotovená listina, která mohla být jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Jednání účastníků v elektronické formě nebylo soudu relevantně doloženo a pouze na základě tvrzení žalobkyně nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečným důkazem jeho projevu vůle.

11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí18. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

20. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

22. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsensus (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

27. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

28. Právně soud věc zhodnotil tak, že uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, prokázáno nebylo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě byl na listině připojen prostý elektronický podpis žalovaného, tedy pouhé uvedení jeho jména a příjmení. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena a podepsána právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám.

29. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

30. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy prokázáno bylo, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by dle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétní příjmy a výdaje žalovaného posuzovala. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje absolutní neplatností smlouvy o úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

32. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku ve výši 45 000 Kč, přičemž v řízení nevyšlo najevo a ani žalovaný v průběhu celého řízení netvrdil, že by na pohledávku cokoliv zaplatil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu s § 1879 o. z. postoupena, co do částky 45 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 18. 10. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). První výzva k okamžité úhradě dluhu byla žalovanému odeslána dne 14. 10. 2025 s tím, že žalovaný měl dluh zaplatit ihned. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání a lhůta k plnění tak uplynula dne 17. 10. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

33. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 45 000 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 410 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše 14 820 Kč (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně v rozsahu 75 % a úspěchem žalovaného v rozsahu 25 % s přihlédnutím k příslušenství). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 970 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 59 398,70 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

35. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.