223 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 183 734,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 352,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 70 352,50 Kč za období od 9. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 113 382,16 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 180 471,62 Kč za období od 29. 6. 2021 do 8. 7. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 110 119,12 Kč za období od 9. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky č. 2 bodu 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 1 837 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Společnost právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru Expres půjčka č. hodnota, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Sjednány byly měsíční splátky ve výši 3 707,10 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od něj při pohovoru, přičemž tyto informace ověřila nahlédnutím do databází. Úvěr ve výši 300 000 Kč byl načerpán převodem na bankovní účet. Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr za splatný ke dni 29. 6. 2020 a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka zahrnuje jistinu úvěru v částce 180 471,62 Kč a dále zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 3 263,04 Kč za období od 30. 6. 2020 do 28. 6. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 180 471,62 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 4. 2023, č. j. 223 C 38/2022-84, byl připuštěn vstup žalobkyně do řízení na místo dosavadní právní předchůdkyně žalobkyně, a to z důvodu přechodu pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

3. K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že žalovaný předložil potvrzení o výši příjmu ze dne 25. 2. 2016, podle kterého byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou jako provozní s příjmem ve výši 16 747 Kč, dále žalovaný doložil oznámení o vyplácení důchodu od ČSSZ ve výši 9 391 Kč. Žalovaný dále uvedl měsíční příjem domácnosti 45 000 Kč. Žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně s celkovou výší splátek 5 251,83 Kč a další závazky se splátkami 5 088 Kč. Na úvěr žalovaný uhradil celkem 229 647,50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti využila automatizovaných modelů, kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z úvěrových registrů.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

5. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

6. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že z tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech plynou pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku, a to především stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jak bude uvedeno níže.

7. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

8. Z žádosti o úvěr ze dne 25. 2. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, jeho průměrný příjem za poslední tři měsíce činil 26 138 Kč, celkový příjem domácnosti je 45 000 Kč, jiné měsíční splátky 1 500 Kč. K tomu žalovaný předložil potvrzení o výši příjmu, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán od 11. 10. 2015 u jméno FO – Anonymizováno Anonymizováno s průměrným příjmem 16 747 Kč. Z oznámení ČSSZ ze dne 14. 12. 2015 bylo dále zjištěno, že žalovaný pobíral invalidní důchod třetího stupně ve výši 9 391 Kč.

9. Ze smlouvy o úvěru Expres půjčka ze dne 25. 2. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali tohoto dne elektronicky pomocí Sign pad smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 4 408,82 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 12,60 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 295 Kč.

10. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila veškeré vyplněné údaje individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi, současně provedla kontrolu veřejných databází (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registry, databáze MVČR). Do výdajů byly započteny prohlášené výdaje žalovaného, částka životního minima a normativních nákladů na bydlení a výše zjištěných měsíčních splátek stávajících závazků. Z náhledu do registru bylo zjištěno 5 závazků se splátkami v celkové výši 10 339,83 Kč měsíčně.

11. Z výpisu z běžného účtu za únor 2016 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek ke dni 28. 1. 2016 byl záporný a činil -29 893,64 Kč. Žalovaný v průběhu února 2016 čerpal, resp. sjednával a splácel půjčky od nebankovních subjektů – právnická osoba, právnická osoba, Anonymizováno Anonymizováno, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba. Z účtu je patrný příjem z invalidního důchodu, výplata mzdy od jméno FO na účtu zachycena není.

12. Z dohody o splátkách ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uznal co do důvodu a výše dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 180 472 Kč a zavázal se jej splácet ve splátkách po 3 650 Kč.

13. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal částku 300 000 Kč. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkovou částku 229 647,50 Kč.

14. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 7. 2020 bylo zjištěno, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr za splatný ke dni 29. 6. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 15. 7. 2020. Nebylo však doloženo odeslání oznámení žalovanému.

15. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky. Dle podacího lístku byla upomínky zaslána na adresu žalovaného dne 1. 7. 2021.

16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 26. 2. 2016 smlouvu o úvěru Expres půjčka, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 4 408,82 Kč spolu s úrokem. Následně účastníci uzavřeli dohodu o splátkách dne 18. 12. 2020, ve které žalovaný uznal co do důvodu a výše dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 180 472 Kč a zavázal se jej splácet ve splátkách po 3 650 Kč. Žalovaný doložil právní předchůdkyni žalobkyně k prokázání svých příjmů potvrzení o výši příjmu od jméno FO a oznámení ČSSZ. Z výpisu z běžného účtu za únor 2016 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek ke dni 28. 1. 2016 byl záporný a činil -29 893,64 Kč. Žalovaný v průběhu února 2016 čerpal, resp. sjednával a splácel půjčky od nebankovních subjektů – právnická osoba, právnická osoba, ECVI Group, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba. Z účtu je patrný příjem z invalidního důchodu, výplata mzdy od jméno FO na účtu zachycena není. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 300 000 Kč, ale zaplatil pouze 229 647,50 Kč. Dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby dne 1. 7. 2021 vyzván. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni.

17. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

18. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

22. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti se sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

23. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně však po poučení pouze odkázala na písemné doplnění žaloby ze dne 18. 7. 2025 a nic dalšího neuvedla.

24. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně zjistila příjem žalovaného od zaměstnavatele a z invalidního důchodu, avšak k jeho výdajům převzala toliko statistické údaje a tvrzení žalovaného uvedená v žádosti, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Žalobkyně soudu předložila výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc únor 2016, ze kterého plyne, že počáteční zůstatek ke dni 28. 1. 2016 byl záporný a činil -29 893,64 Kč. Žalovaný v průběhu února 2016 čerpal, resp. sjednával a splácel půjčky od nebankovních subjektů – právnická osoba, právnická osoba, Anonymizováno Anonymizováno, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba. Z účtu je patrný příjem z invalidního důchodu, výplata mzdy od jméno FO na účtu zachycena není. Pokud měla právní předchůdkyně žalobkyně výpis z účtu k dispozici, bylo na ní, aby tvrzení žalovaného o jeho finanční situaci řádně prověřila. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Soud po věřitelích nepožaduje detailní „detektivní činnost“, nicméně očekává alespoň základní snahu za účelem zjištění spotřebitelova domácího rozpočtu. Skutečnost, že někdo dosahuje vyššího příjmu, neznamená, že je automaticky schopen úvěr splácet bez ohledu na své výdaje. Bez ověřených údajů o skutečných nákladech spotřebitele lze těžko učinit komplexní úsudek o jeho celkových poměrech a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024).

25. Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Byť statistický model má svou relevanci a umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat, informace od žalovaného, které slouží jako vstupní data pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet, je však třeba řádně doložit a prokázat. Žalobkyně přitom soudu nepředložila žádný doklad o příjmech žalovaného (např. pracovní smlouvu se mzdovým výměrem, výpis z bankovního účtu) ani o jeho výdajích (zejm. o platbách za bydlení). V době uzavírání smlouvy o úvěru byl přitom žalovaný již úvěrově zatížen. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, „to, že banka využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek konsolidovaných úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného“. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře (karty) k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 27 Co 27/2023).

27. Soud nerozporuje, že právní předchůdkyně žalobkyně učinila kroky k posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet, ale aby mohla mít ucelený pohled na hospodaření žalovaného, musela informace od žalovaného ověřit a zkoumat i jeho výdajovou stránku. Z jeho bankovního účtu přitom bylo patrné, že žalovaný měl před uzavřením úvěrové smlouvy finanční problémy, které mimo jiné řešil dalšími závazky. Za této situace měla být právní předchůdkyně žalobkyně obezřetnější a pokud se jako banka rozhodla, že úvěr žalovanému poskytne i přes výše uvedená zjištění, sama se vystavila riziku, že úvěr nebude splacen.

28. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu k řádnému zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Vzhledem k uvedenému soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.

29. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez platného právního důvodu prostředky ve výši 300 000 Kč, přičemž žalovaný dosud na dlužnou částku uhradil 229 647,50 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 70 352,50 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 9. 7. 2021, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala dne 1. 7. 2021 s lhůtou k plnění 7 dnů ode dne odeslání výzvy.

30. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 70 352,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 7. 2021 do zaplacení. Výše úroku je dána žalobním návrhem. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť ve věci procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly ani je neuplatnil.

32. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku ve výši 1 837 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 2 bod 2. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.