223 C 4/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 57 451,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 141,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 12. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 41 309,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 624,26 Kč od 31. 5. 2024 do 5. 12. 2024 a z částky 12 482,69 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 57 451,03 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru s tím, že pokud by soud shledal úvěrovou smlouvu jako neplatnou, požaduje poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným dne 1. 12. 2023 uzavřela distančním způsobem na webových stránkách žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem až do výše 59 200 Kč. Žalovaný dne 1. 12. 2023 čerpal 23 000 Kč a dne 30. 1. 2024 čerpal 5 121 Kč. Všechny částky byly poukázány na bankovní účet č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ho prověřila v registrech a zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, kdy vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 33 800 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr průběžně splácet společně s úroky a poplatky. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu. První splátka byla splatná dne 31. 12. 2023, konec úvěrového rámce byl dne 23. 5. 2025. Žalovaný uhradil celkem částku 11 979,43 Kč. Zbývající část uhrazena nebyla, žalobkyně proto smlouvu ke dni ke dni 30. 5. 2024 vypověděla, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný se tak dostal se svým závazkem do prodlení, byl žalobkyní pod hrozbou žaloby vyzýván k úhradě, ale nic nezaplatil. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu ve výši 27 988,06 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 511,46 Kč, smluvní úrok ve výši 28 102,11 Kč, poplatek za službu Klidné spaní ve výši 98,82 Kč, poplatek za informační SMS servis ve výši 25,92 Kč, smluvní pokutu ve výši 724,66 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 28 624,26 Kč od 31. 5. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování dospěl následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2023, předpisu denních splátek, údajů o poskytovali, informace pro spotřebitele a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, dle které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec do výše 59 200 Kč a žalovaný se zavázal průběžně poskytnutou částku společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvním úrokem ve výši 0,883 % denně splácet. Strany si sjednaly možnost žalovaného využít volitelné služby za poplatky. Mezi stranami byla dále pro případ prodlení žalovaného sjednána smluvní pokuta. Konec úvěrového rámce byl 24. 5. 2025. RPSN byla 1 317,37 %. Částky měly být poukázány na bankovní účet , IBAN, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Listina nebyla žalovaným podepsaná.

6. Z přehledu transakcí a informací , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, dne 1. 12. 2023 částku 23 000 Kč s poznámkou , Anonymizováno, Vaše Flexifin půjčka a dne 30. 1. 2024 částku 5 121 Kč s poznámkou , Anonymizováno, Vaše Flexifin půjčka. U všech plateb byl uveden variabilní symbol , var. symbol, .

7. Z výpisu BankID bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím bankovní identity.

8. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti a obecných principů posuzování úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, kdy žalovaný uvedl, že počet členů domácnosti činí 2. Výše pravidelných výdajů na půjčky je 0 Kč, pravidelné výdaje na bydlení jsou 12 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje činí 5 000 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činí 33 800 Kč, čistý příjem 24 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané výdaje 8 005 Kč a disponibilní příjem 15 900 Kč.

9. Z výzvy ze dne 30. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o zesplatnění celé dlužné částky a dále byl vyzván k zaplacení dluhu.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného pod hrozbou žaloby vyzvala k úhradě dluhu do tří dnů.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24.11.2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

21. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a s náležitou péčí. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

22. Soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěruschopnost žalovaného prakticky nezkoumala. Tvrzení, že zkoumala údaje týkající se příjmů a výdajů žalovaného považuje soud ve vztahu k § 86 SpÚ za zcela nedostatečné. Žalobkyně sice tolika vycházela z příjmů žalovaného ve výši 33 800 Kč a výdajů žalovaného v celkové výši 18 000 Kč (výdaje na bydlení, další nezbytné výdaje a ostatní zbytné výdaje), k prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádné listinné důkazy. Žalobkyně rovněž neuvedla, jakým způsobem žalovaný řeší svoji bytovou otázku. K této skutečnosti žalobkyně toliko uvedla, že domácnost sestává ze dvou členů. Žalobkyně však nesdělila, zda se jedná o bydlení vlastní či zda bydlí v nájmu. Na základě výše uvedeného soud nemá za ověřené, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala s náležitou péčí, tak jak jí ukládá zákon, neboť uvedla pouze obecná tvrzení, které nikterak nedoložila.

23. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

24. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, které byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

25. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 28 121 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 11 979,43 Kč. Rozdíl mezi poskytnou a vrácenou částkou ve výši 16 141,57 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 27. 11. 2024 odeslanou téhož dne. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do tří dní od doručení. Výzva byla v souladu s § 573 o. z doručena dne 2. 12. 2024. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem. Počínaje dnem 6. 12. 2024 je tedy žalovaný v prodlení a od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 16 141,57 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 12. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť větší úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.