223 C 44/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 29 665,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 15. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10 665,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 714,18 Kč od 1. 6. 2023 do 14. 2. 2024 a z částky 3 714,18 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, úroku 29,79 % ročně z částky 19 000 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 709 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 29 665,01 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 10. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému částku 19 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 79,11 % ročně a měsíčním poplatkem ve výši 205 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr, ve 30 měsíčních splátkách po 1 674 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že prověřila žalovaného v registrech a zhodnotila listiny prokazující příjmy a výdaje žalovaného. Příjmy byly zkoumány z výplatních pásek žalovaného. Žalovaný však řádně a včas nehradil splátky a na dlužné částce nic neuhradil. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný dostal do prodlení o délce 30 dnů. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení o více než 65 dní, došlo v souladu se smlouvou o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 21. 5. 2023. Ke dni zesplatnění celého úvěru činila zbylá část jistiny spolu s nezaplacenými úroky za poskytnutí úvěru a měsíčními poplatky, jež se staly součástí jistiny, částku 24 727,18 Kč. Pro případ zesplatnění úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 29. 6. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně proto nyní požaduje dlužnou jistinu ve výši 19 000 Kč, dlužné úroky ve výši 3 714,18 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 615 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 335,83 Kč, smluvní úrok ve výši 29,79 % ročně z částky 19 000 Kč od 22. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 22 714,18 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)., právnická osoba, předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy č. , hodnota, včetně přílohy č. , hodnota, k této smlouvě ze dne 10. 2. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku 19 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku ve 30 měsíčních splátkách po 1 674 Kč vrátit. Součástí splátky byl měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 205 Kč. Částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila bez poplatku za pojištění 44 070 Kč, úroková sazba byla 79,11 % ročně, RPSN bylo 115,14 %. Částka byla poukázána na bankovní účet č., č. účtu, . Splátky měly být hrazeny do každého 17 dne v měsíci. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku maximálně ve výši 52 884 Kč. V bodě 6.1 smlouvy o úvěru byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V bodě 6.3 byla sjednána možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru v případě, že je žalovaný více jak 65 dnů v prodlení. V bodě 6.4. bylo sjednáno, že ke dni zesplatnění úvěru se stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí tzv. nové jistiny. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení. Listina byla podepsána pouze právní předchůdkyní žalobkyně. , adresa, podpisu žalovaného byl připojen pouze jedinečný kód , Anonymizováno, .

5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 10. 2. 2023 byla na bankovní účet č., Anonymizováno, připsána platba ve výši 19 000 Kč.

6. Z oznámení ze dne 21. 5. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně informovala žalovaného o zesplatnění celého úvěru s tím, že pokud nebude dluh uhrazen do 10 dnů, bude přistoupeno k podání žaloby.

7. Ze seznamu postoupených pohledávek a společného prohlášení smluvních stran bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 29. 11. 2023 postoupena na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 1. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl pod hrozbou žalobu vyzván k zaplacení dluhu do 14. 2. 2024. Dále se z této výzvy podává, že žalovaný dne 27. 7. 2022 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které mu byla poskytnuta částka 21 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem a poplatek za pojištění ve výši 177 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 1 440 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas splátky, proto byl i tento úvěr zesplatněn.

10. Ze sdělení , jméno FO, , a.s. ze dne 22. 4. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , Anonymizováno, je žalovaný. Dne 10. 2. 2023 byla na tento účet poukázána částku 19 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

20. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

22. Pohledávka na zaplacení těchto částek za žalovaným byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, což bylo písemně žalovanému oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalované dostačující k tomu dále viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007.

23. Soud žalobkyni na jednání konaném dne 6. 6. 2024 vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby předložila či označila důkazy, které by byly způsobilé prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména s ohledem na skutečnost, že z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému byla podána obdobná žaloba projednávaná pod sp. zn. 214 C 4/2024, ze které se pojednává, že žalovanému byl již v červenci 2022 právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr, který žalovaný nesplácel. Žalobkyně žádné relevantní důkazy neoznačila, ani nepředložila a své břemeno důkazní tedy neunesla.

24. Soud tak uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze obecně uvedla, že provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech (SOLUS, NRKI a ISIR) a zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně však na podporu svého tvrzení nepředložila žádné konkrétní údaje ani toto nedoložila žádnými listinami. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla mít jasný a ucelený obraz o příjmech a výdajích žalovaného, když neznala výši příjmů žalovaného, neznala výdaje žalovaného, nevěděla, jakým způsobem řeší svoji bytovou otázku, zda má vyživovací povinnost apod. Nadto soud podotýká, že vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně již žalovanému poskytla úvěr ve výši 21 000 Kč, který žalovaný nesplácel řádně a včas, tak mohla a měla mít závažné pochybnosti o platební morálce žalovaného.

25. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na povinnost eurokonformního výkladu českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

26. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

27. Protože, jak uvedeno výše, právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

28. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazků poskytla peněžní prostředky v celkové výši 19 000 Kč, z nichž žalovaný doposud nic nevrátil. Poskytnutá částka ve výši 19 000 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 30. 1. 2024. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do 14. 2. 2024. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem 15. 2. 2024 je tedy žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 19 000 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 15. 2. 2024 do zaplacení.

32. Ve zbývající části soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 709 Kč, přičemž tato částka představuje 28,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,05 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,95 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 484 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 665,01 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6. 6. 2024 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 800 Kč ve výši 798 Kč. Zaplacení nákladů řízení soud uložil žalovanému k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

34. Lhůty k plnění jsou dány v § 160 odst. 1 o. s. ř.