223 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 13 475 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 475 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 12. 2. 2024 do 31. 7. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 800 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 12. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, který byl povinen splácet každý měsíc s tím, že jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva o úvěru byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek její právní předchůdkyně , Anonymizováno, kde si žalovaný vybral parametry úvěru, požadovanou výši a splatnost a následně se zaregistroval zadáním osobních údajů. Registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. Pro ověření uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. K ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. K podpisu úvěrové smlouvy byl použit pětimístný verifikační SMS kód 85714, který byl žalovanému zaslán na uvedené telefonní číslo , tel. číslo, který žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla ve výši 7 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, a proto došlo dne 11. 2. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ačkoliv byl k tomu před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z listiny nazvané jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ bez data, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek a z listiny „žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že na listině je jako úvěrující označena právní předchůdkyně žalobkyně, jako úvěrovaný pak žalovaný. V listině se uvádí, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku vrátit a zaplatit úroky. Úroková sazba činí 40 % p. m., přičemž přirostlý úrok má být splácen měsíčně s tím, že jistinu může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Na listině nejsou připojeny vlastnoruční podpisy smluvních stran, na místě předpokládaném pro podpis je uvedeno pouze jméno a příjmení. V textu se dále uvádí, že podpisem smluvní strany se v případě úvěrovaného rozumí také potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, v žádosti o úvěr. V žádosti o úvěr jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, dále se uvádí, že žalovaný je svobodný, v domácnosti žije se třemi dalšími členy, bydlí ve vlastním bytě bez hypotéky, je zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, s příjmem ve výši 41 642 Kč měsíčně. Měsíční výdaje jsou určeny částkou 18 000 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný není v exekuci ani insolvenci. Žádost není podepsána ani datována.

5. Z kopie občanského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které souhlasí s údaji uvedenými na shora uvedených listinách.

6. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že v období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023 měl žalovaný pravidelný příjem od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 37 000 Kč měsíčně. Současně však měl i vysoké výdaje a konečný zůstatek na účtu byl každý měsíc v záporných hodnotách. Pokud jde o výdaje, jednalo se jednak o pravidelnou měsíční odchozí platbu ve výši 15 000 Kč a jednak o výběry z bankomatu.

7. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 17. 2. 2026 bylo zjištěno, že na dne 12. 10. 2023 byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka 7 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .

8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 11. 2. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovaného informovat o zesplatnění úvěru ke dni 11. 2. 2024 a vyzvat ho k zaplacení dlužné částky nejpozději do tří dnů od doručení dopisu. Jeho odeslání žalovanému však doloženo nebylo.

9. Ze smluv o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 a podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobkyni. Současně s oznámením o postoupení pohledávky byla žalovanému dne 23. 7. 2025 zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.

10. Z výpisu vylustrovaných věcí vedených u Okresního soudu v Kladně, který soud k důkazu provedl v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř., bylo zjištěno, že v roce 2023 bylo u zdejšího soudu proti žalovanému jako povinnému vedeno exekuční řízení sp. zn. , spisová značka, pro částku 11 000 Kč ve prospěch oprávněné společnosti , Jméno žalobkyně, . na základě rozsudku Okresního soudu v Kladně sp. zn. , spisová značka, . Dále bylo proti žalovanému vedeno exekuční řízení sp zn. , spisová značka, pro částku 10 000 Kč ve prospěch oprávněné společnosti , právnická osoba, V období před tvrzeným uzavřením úvěrové smlouvy byla proti žalovanému dále vedena řízení o zaplacení, a to na základě návrhu nebankovních subjektů , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, .

11. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta dne 12. 10. 2023 částka ve výši 7 000 Kč. Žalovaný finanční prostředky právní předchůdkyni nevrátil a pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Dne 23. 7. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem úvěrovou smlouvu, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „smlouva o úvěru o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s uvedeným úrokem. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně právní předchůdkyní žalobkyně vyhotovená listina, která mohla být jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Jednání účastníků v elektronické formě nebylo soudu relevantně doloženo a pouze na základě tvrzení žalobkyně nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečným důkazem jeho projevu vůle.

12. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí19. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

21. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

23. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsensus (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

28. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

29. Právně soud věc zhodnotil tak, že uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, prokázáno nebylo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě byl na listině připojen prostý elektronický podpis žalovaného, tedy pouhé uvedení jeho jména a příjmení a číselného kódu. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena a podepsána právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám.

30. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

31. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy prokázáno bylo, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by dle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

32. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Co se týče výdajů, ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno ani doloženo, jaké bydlení má žalovaný zajištěné (vlastní nebo nájemní) ani jakým způsobem byly tyto výdaje ověřeny. Nelze se spoléhat na posouzení pouze jedné (příjmové) stránky rozpočtu. Z výpisu z bankovního účtu sice plyne, že žalovaný měl pravidelný příjem, současně však vyšly najevo i jeho vysoké výdaje, které vedly k tomu, že na konci měsíce se zůstatek na účtu pohyboval v záporných hodnotách. Z odchozích plateb a výběrů z bankomatu přitom nelze zjistit, jaký je jejich účel, zda se jedná o nezbytné náklady na bydlení a živobytí, případně na jiné závazky. Tvrzení v žádosti o úvěr stran bydlení ve vlastní nemovitosti a o měsíčních výdajích ve výši 18 000 Kč nebylo ničím podloženo. Pokud výdaje žalovaného žalobkyně soudu nijak nedoložila, soud pak není schopen přezkoumat, zda žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, NRKI a BRKI, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Jen z výpisu vylustrovaných věcí u zdejšího soudu je přitom zřejmé, že žalovaný měl závazky u nebankovních subjektů, které nesplácel.

33. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a důkazy k tomu, jakým způsobem zkoumala a ověřovala úvěruschopnost žalovaného, zejména jeho výdaje. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně by tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

34. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku ve výši 7 000 Kč, přičemž v řízení nevyšlo najevo a ani žalovaný v průběhu celého řízení netvrdil, že by na pohledávku cokoliv zaplatil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu s § 1879 o. z. postoupena, co do částky 7 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 1. 8. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 23. 7. 2025, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání a třídenní lhůta k plnění uplynula dne 31. 7. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

35. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 000 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).