223 C 77/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 23 805 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 11. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 805 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč od 17. 5. 2023 do 27. 11. 2023 a z částky 6 000 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 688 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky ve výši 23 805 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 1. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvou o úvěru, na základě které se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 40 % p. m. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaná požádala o úvěr na internetových stránkách žalobkyně, poskytla svoje osobní údaje včetně fotokopie svých osobních dokladů a zadala unikátní SMS kód, který jí přišel na uvedené telefonní číslo. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že žalovanou vylustrovala ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI a BRKI) a vyhodnotila údaje žalované týkající se jejích příjmů a výdajů. Poté žalobkyně zaslala na účet žalované částku ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem skládající se z rodného čísla žalované. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s tím, že žalovaná je povinna hradit měsíčně splátky. Pro případ prodlení se splácením dlužné částky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ačkoliv byla upomínána, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 16. 5. 2023 zesplatnila, o čemž byla žalovaná písemně informována. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto nyní požaduje zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 805 Kč, smluvního úroku ve výši 6 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 21 000 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná požádala o úvěr. V žádosti uvedla svůj příjem ze zaměstnání ve výši 22 738 Kč a svoje měsíční výdaje 15 000 Kč. Žalovaná žije v pronajatém bytě a má základní vzdělání.

6. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 1. 2023 bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrující vystupuje žalobkyně a na straně úvěrované žalovaná. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše 20 000 Kč. Žalovaná se pak měla zavázat vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši a úrok 40 % p. m. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Pro případ porušování smlouvy byla sjednána možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru ze strany žalobkyně. Listina je podepsána pouze žalobkyní, podpis žalované absentuje.

7. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla na účet č., hodnota, - , Anonymizováno, /, Anonymizováno, dne 11. 1. 2023 částku ve výši 15 000 Kč.

8. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc říjen 2022 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu byl 246,25 Kč. Žalovaná měla příjem ve výši 19 337 Kč a dále měla značné výdaje na splátky z jiných úvěrových smluv. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc listopad 2022 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu byl -86,29 Kč. Žalovaná měla příjem ve výši 20 458 Kč a dále měla značné výdaje na splátky z jiných úvěrových smluv. Žalované byl poskytnut úvěr od jiné společnosti. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za měsíc prosinec 2022 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu byl 3 041,97 Kč. Žalovaná měla příjem ve výši 28 420 Kč a dále měla značné výdaje na splátky z jiných úvěrových smluv.

9. Z dopisu žalobkyně ze dne 13. 5. 2023 bylo zjištěno, že ke dni 16. 5. 2023 došlo ke zesplatnění úvěru, neboť žalovaná opakovaně porušovala smluvní podmínky.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 11. 2023 a poštovního podacího archu z téhož bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k plnění ve lhůtě do tří dnů.

11. Ze zprávy , jméno FO, , a.s. ze dne 5. 6. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byla ke dni 11. 1. 2023 žalovaná. V lednu 2023 byla na tento účet poukázána částka 15 000 Kč od žalobkyně.

12. Z fotokopie občanského průkazu a evropského průkazu zdravotního pojištění žalované soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro danou věc.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

20. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

23. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

24. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

25. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovanou, neboť zadat údaje žalované do systému mohl prakticky kdokoliv.

26. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C - 679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně pouze prověřila žalovanou ve veřejně dostupných databázích a zhodnotila údaje od žalované týkající se jejích příjmů. K prokázání tohoto tvrzení předložila žalobkyně pouze výpis z bankovního účtu žalované za tři měsíce. Z těchto sice vyplýval pravidelný příjem žalované, avšak též z něj vyplývaly značné výdaje žalované na splátky z jiných úvěrových smluv a uzavření úvěrových u jiných společností. Dále se z těchto výpisů podává nízký konečný zůstatek, kdy v jednom měsíci byl dokonce v záporné výši. Žalobkyně tedy mohla a měla mít pochybnosti o schopnost žalované hradit řádně a včas jednotlivé splátky.

27. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud nic nevrátila. Částka ve výši 15 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem.

28. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Výzva byla odeslána dne 20. 11. 2023. Podle 573 § o. z. se má zato, že zásilka odeslána pomocí poštovní přepravy došla třetím dnem po odeslání. Žalovaná je proto od 28. 11.2023 v prodlení. Od tohoto dne proto žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

29. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 15 0 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení.

30. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.)

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 688 Kč, přičemž tato částka představuje 26,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,01 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 191 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 805 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Zaplacení nákladů soud uložil žalované k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.