223 C 89/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 747,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 30. 11. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 747,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 635 Kč od 12. 3. 2023 do 29. 11. 2023 a z částky 2 635 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 742 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 747,73 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 11. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla částku ve výši 7 000 Kč, smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, a peněžní prostředky byly vyplaceny na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 11. 3. 2023 společně s poplatkem za službu Klidné spaní ve výši 440 Kč, poplatkem za službu Presto ve výši 165 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila její rodinné, bytové, příjmové a výdajové poměry a provedla lustraci žalované v registrech. Žalovaná však částky žalobkyni nevrátila řádně a včas a dostala se tak se svým závazkem do prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky ve výši 7 000 Kč na dlužné jistině, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč, poplatku za službu Klidné spaní, smluvní pokutu ve výši 1 112,73 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 9 635 Kč od 12. 3. 2023 do zaplacení. Pro případ, že by byl nárok žalobkyně z titulu úvěrové smlouvy shledán jako nedůvodný, tak žalobkyně navrhla přiznání pouze jistin z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 11. 2022, souhlasu se zpracováním osobních údajů, principů posuzování a filozofie společnosti, sazebníku, údajů o úvěru a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši a s poplatkem ve výši 2 030 Kč. Dále byl sjednán poplatek za klidné spaní ve výši 440 Kč a poplatek presto ve výši 165 Kč. Úroková sazba byla 0 %. RPSN bylo 2115,69 %. Částka měla být vrácena do 11. 12.2022 Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Listina byla podepsána žalobkyní, podpis žalované absentoval.

6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované a identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně zjistila měsíční příjem žalované ve výši 27 500 Kč, výdaje žalované na půjčky ve výši 2 100 Kč, výdaje na bydlení ve výši 7 900 Kč, nezbytné výdaje ve výši 7 000 Kč a zbytné výdaje ve výši 1 500 Kč. V domácnosti žalované jsou 2 osoby s příjmem. Ověřený příjem žalované je 21 333 Kč. Na základě těchto zjištění konstatovala, že schopnost žalované splácet úvěr je kladná.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených žalované bylo zjištěno, že dne 11. 11. 2022 žalobkyně zaslala na bankovní účet č., č. účtu, částku 7 000 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky do tří dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky do tří dnů.

9. Ze sdělení banky ze dne 19. 6. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu č., č. účtu, ke dni 11. 11. 2022 byla žalovaná. Dne 11.11. 2022 byla na tento účet poukázána platba ve výši 7 000 Kč od žalobkyně.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit15. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

19. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

23. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť úvěruschopnost žalované prakticky nezkoumala. Tvrzení, že zkoumala údaje týkající se příjmů a výdajů žalované považuje soud ve vztahu k § 86 SpÚ za zcela nedostatečné. Žalobkyně sice tolika vycházela z příjmů žalované ve výši 27 500 Kč, k prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádné listinné důkazy. Žalobkyně rovněž neuvedla, jakým způsobem žalovaná řeší svoji bytovou otázku. K této skutečnosti žalobkyně pouze toliko uvedla, že žalovaná žije ve společné domácnosti s druhou osobou. Žalobkyně však nesdělila, zda se jedná o bydlení vlastní či zda bydlí v nájmu. Rovněž není známo jaký příjem má spolužijící osoba. Žalobkyně rovněž nebrala v potaz, že žalovaná již splácí jiný úvěr či jiné úvěry. Na základě výše uvedeného soud nemá za ověřené, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně zkoumala. Žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, které nikterak nedoložila.

24. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

25. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

26. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, které byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

27. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 7 000 Kč, z nichž žalovaná doposud nevrátila ničeho. Poskytnutá částka proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 21. 11. 2023 odeslanou téhož dne. V těchto výzvách byla uvedena lhůta plnění do tří dní od doručení. Výzva doručena v souladu s § 573 o. z. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem 30. 11. 2023 je tedy žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 7 000 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 30. 11. 2023 do zaplacení.

29. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 742 Kč, přičemž tato částka představuje 30,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,13 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,87 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 747,73 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů soud uložil žalované k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

31. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.