223 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 27 705 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 705 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 29. 7. 2024 do 27. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 25. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, na které si žalovaná vybrala parametry požadovaného úvěru a následně vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy a hesla pro přístup k uživatelskému profilu. Registrace a vstup do účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou žalovaná odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole a registraci dokončila zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu. K ověření uvedených údajů doložila žalovaná kopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázala zaplatit 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu jako ověřovací platbu. K ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaná byla dále lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Smlouva o úvěru byla podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu , Anonymizováno, , který žalobkyně zaslala na telefonní číslo , tel. číslo, a který následně žalovaná vložila do formuláře. Žalobkyně žalované úvěr poskytla dne 25. 3. 2024 převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a přirostlý úrok se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 24. dni v měsíci, přičemž jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná nezaplatila ničeho, s úhradou úvěru se dostala do prodlení a ke dni 28. 7. 2024 byl úvěr zesplatněn, o čemž byla žalovaná informována upomínkou ze dne 25. 7. 2024. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Dlužná částka tak sestává z nesplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 705 Kč a kapitalizovaného úroku (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru) ve výši 6 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 29. 7. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, neomluvila se. Žalobkyně se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

4. Z listiny nazvané „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ s datem 25. 3. 2024 bylo zjištěno, že na listině je na straně úvěrující označena žalobkyně, jako úvěrovaný je na druhé straně označena žalovaná. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavazuje prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % p. m. Žalovaná měla přirostlý úrok splácet měsíčně, a to nejpozději vždy k 24. dni v měsíci, jistinu poskytnutého úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, přičemž smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny úvěru. Uvedena je i sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Na smlouvě není připojen vlastnoruční podpis žalované, pouze se uvádí, že podpisem se rozumí též potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, v žádosti o úvěr. Z kopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění žalované byly zjištěny její osobní údaje, které odpovídají údajům uvedeným na listině.

5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla přes platební bránu , právnická osoba, dne 25. 3. 2024 odeslána platba ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 26. 2. 2026 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem uvedeného bankovního účtu byla v rozhodné době žalovaná a na účtu byla dne 25. 3. 2024 evidována příchozí platba ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

6. Z přehledu transakcí na bankovním účtu žalované bylo zjištěno, že v měsících předcházejících tvrzenému uzavření úvěrové smlouvy žalovaná čerpala půjčky od dalších nebankovních společností (např. , právnická osoba, , , Anonymizováno, , právnická osoba, ). Pokud jde o příchozí platby, vysledovat se dá příjem z invalidního důchodu a od společnosti , právnická osoba, (mzda), současně je však evidováno velké množství vkladů a výběrů přes bankomat, výdajových položek, plateb z kategorie gambling. Například veškeré příjmové transakce za leden 2024 činily cca 284 tisíc Kč, a to včetně např. půjčky od , právnická osoba, ve výši 80 000 Kč, a výdajové transakce činily cca 283 tisíc Kč.

7. Z listiny o zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru mělo ze strany žalobkyně dojít dne 25. 7. 2024; potvrzení o doručení zesplatňujícího dopisu žalované však doloženo nebylo.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně potvrzení o podání zásilky bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní dne 21. 10. 2025 vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Před poskytnutím prostředků žalobkyně ověřila totožnost žalované dle předložené kopie občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě revolvingového úvěru do výše 30 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na jejímž základě by se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem a smluvní pokutou. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jejího projevu vůle.

10. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

13. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

19. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, místo něj obsahovala pouze číselný kód, jméno a příjmení žalované. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem.

26. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

27. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které však žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Nebylo prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám a ani žalovaná obsah smlouvy nepotvrdila. Soud proto dospěl k závěru, že nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách.

28. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovanou a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

29. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské [žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr] by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Z přehledu transakcí na bankovním účtu žalované však plyne, že v měsících předcházejících tvrzenému uzavření úvěrové smlouvy žalovaná čerpala půjčky od dalších nebankovních společností (např. , právnická osoba, , , Anonymizováno, , právnická osoba, ), patrné je zejména skutečně velké množství výdajových položek, které v součtu dosahovaly výši příjmů. Je zjevné, že ačkoliv žalovaná již čerpala úvěry, nebyla schopna své výdaje omezit.

31. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

32. Porušení této povinnosti je sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

33. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobkyně převzala částku ve výši 15 000 Kč, přičemž v řízení nevyšlo najevo a ani žalovaná netvrdila, že by na dlužnou částku cokoliv zaplatila ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 15 000 Kč bezdůvodně obohatila a je proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 28. 10. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 21. 10. 2025 a stanovila žalované k zaplacení dlužné částky lhůtu do tří dnů. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání a posledním dnem k plnění byl den 27. 10. 2025. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení.

34. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 28. 10. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť procesní úspěch žalobkyně a žalované v řízení je v zásadě stejný, resp. rozdíl mezi nimi je pouze nepatrný, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).