223 C 94/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 44 678,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 215,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 215,70 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 31 462,83 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 260,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 758,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 900 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 684,30 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 36 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 13 215,70 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 44 678,53 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 5. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše 36 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem 48 032,74 Kč. Žalovaný se zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, a za poskytnutý úvěr se zavázal hradit smluvní úrok. Žalovaný však smluvní podmínky neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky a úvěr byl ke dni 7. 8. 2024 zesplatněn. Dosud na dlužnou částku žalovaný uhradil pouze 34 817,04 Kč. Pohledávka byla s účinností ke dni 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Dlužnou částku však neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby opětovně vyzván. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 36 000 Kč, poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku kapitalizovaného do zesplatnění ve výši 7 778,53 Kč, kapitalizovaných úroků za období od 8. 8. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 3 758,25 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od 8. 8. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 2 260,89 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z částky 36 000 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 900 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

2. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 2. 9. 2025 doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, přičemž vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného a zjistila, že poskytnutý úvěr je schopen hradit. Pokud jde o proces uzavření smlouvy, žalovaný si podal online žádost o poskytnutí úvěru dne 5. 1. 2023, a jejímž základě mu byl zaslán PIN k přihlášení do účtu Creditea. Právní předchůdkyně žalobkyně následně žádost žalovaného akceptovala, což mu oznámila potvrzující SMS zprávou, a smlouvu mu doručila do jeho účtu Creditea.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Z listiny označené jako „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, Smlouva č. , hodnota, “ s datem 5. 1. 2023 soud zjistil, že na listině je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně a jako zákazník je označen žalovaný. V listině je uveden druh spotřebitelského úvěru jako bezúčelový s možností opakovaného čerpání do výše 36 000 Kč, úroková sazba 54 % ročně. Listina neobsahuje žádný podpis.

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které odpovídají údajům uvedeným na shora uvedené listině.

8. Z výpisu z interního elektronického systému právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že byla zaevidována žádost žalovaného o poskytnutí úvěru s datem 5. 1. 2023, tato byla evidována jako schválená s prvním čerpáním ve výši 36 000 Kč. To rovněž vyplývá z portálu péče o zákazníky, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně v interním systému evidovala osobní údaje žalovaného a rovněž informace o jeho příjmech a výdajích. Čistý příjem žalovaného měl činit 21 000 Kč (uváděno v eurech, nicméně se podle smyslu uváděných částek jedná o Kč), aniž by byl uveden zdroj tohoto příjmu, životní náklady byly uvedeny ve výši 2 000 Kč, ostatní úvěry ve výši 2 700 Kč a celkové měsíční závazky ve výši 11 868 Kč.

9. Z potvrzení o provedených transakcí bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, celkem , hodnota, plateb v celkové výši 48 032,74 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, a poznámkou „, Anonymizováno, , Anonymizováno, od , právnická osoba, “10. Z výzvy před zesplatněním ze dne 3. 7. 2024 bylo zjištěno, že se má jednat o výzvu adresovanou žalovanému k zaplacení dlužné částky, jinak dojde k zesplatnění celého dluhu. Nebyl však doložen žádný doklad o zaslání této výzvy žalovanému.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 a podacího lístku ze dne 27. 2. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně písemně informován.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 1. 5. 2025.

13. Z ostatních předložených listin soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil.

14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně dne poskytnuta v několika bezhotovostních platbách částka v celkové výši 48 032,74 Kč. Dne 16. 6. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 1. 5. 2025. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 1. 2023 distančním způsobem úvěrovou smlouvu, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, Smlouva č. , hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem a smluvními poplatky. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně právní předchůdkyní žalobkyně vyhotovená a podepsaná listina, která mohla být jakkoliv změněna. Předložená listina neobsahuje žádný výslovný závazek žalovaného ani podpis. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Jednání účastníků v elektronické formě nebylo soudu doloženo, ani k tomu nebyly navrženy žádné relevantní důkazy a pouze na základě tvrzení žalobkyně a snímků z jejího interního elektronického systému nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečným důkazem jeho projevu vůle.

15. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí22. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

24. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

25. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

26. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsensus (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

31. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

32. Právně soud věc zhodnotil tak, že uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, prokázáno nebylo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě ale nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu elektronicky podepsal. Chybí zde tedy podstatná náležitost právního jednání. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena a podepsána právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám. Uzavření smlouvy nebylo prokázáno ani v jiné než písemné formě. Pouhé poskytnutí prostředků žalovanému neprokazuje, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání úvěru za tvrzených podmínek.

33. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně plnit, tíží žalobkyni. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání, žalobkyně však toliko odkázala na doplnění žaloby ze dne 2. 9. 2025 a žádná další tvrzení ani důkazní návrhy soudu neposkytla. Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

34. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy bylo prokázáno, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by dle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr by byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

35. V daném případě žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, přičemž vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného a zjistila, že poskytnutý úvěr je schopen hradit.

36. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně sice ve svém interním systému na základě žádosti žalovaného evidovala informaci o jeho příjmu ve výši 21 000 Kč a tvrdila, že příjem žalovaného byl ověřen z jeho bankovního účtu, nicméně k tomu nedoložila žádné relevantní podklady a neuvedla ani, o jaký příjem se má jednat (např. z podnikání, ze zaměstnání, zda žalovaný doložil pracovní smlouvu apod.). Co se týče výdajů, nebylo tvrzeno ani doloženo, jaké bydlení má žalovaný zajištěné (vlastní nebo nájemní). Jediné výdaje byly uvedeny ve výši 11 868 Kč; nic z toho však nebylo doloženo. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z interních databází a externích registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly.

37. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdkyně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Soud žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů, žalobkyně však žádná tvrzení a důkazy nedoplnila. Žalobkyně by tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

38. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 48 032,74 Kč, na kterou dosud žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 34 817,04 Kč, přičemž žalovaný netvrdil ani nedoložil, že by tomu bylo jinak. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu s § 1879 o. z. postoupena, co do částky 13 215,70 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení také vrátit. V tomto rozsahu je proto žaloba důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1969 a § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2. 5. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 16. 4. 2025 a byla v ní stanovena lhůta k plnění do 1. 5. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

39. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 215,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 215,70 Kč za období od 2. 5. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).