224 C 108/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zaplacení 1 285 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 162,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 285 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 6. 2021 do zaplacení, svoji žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, dle níž mu poskytla částku 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit do 26. 6. 2021, poplatek za poskytnutí úvěru činil 285 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani poplatek žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně dále navrhovala, pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, aby byl nárok v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení za situace, kdy původní věřitel převedl částku 1 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů, v souladu s § 156 odst. 1 věta prvá o. s. ř. byl rozsudek vyhlášen veřejně dne 1. 7. 2022.

3. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 285 Kč do 26. 6. 2021.

4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 28. 5. 2021 soud shledal, že původní věřitel poukázal na účet [číslo] částku 1 000 Kč, ze zprávy [právnická osoba] ze dne 14. 6. 2022 vzal soud za prokázané, že vlastníkem a disponentem předmětného účtu byl ke dni 27. 5. 2021 žalovaný, zároveň byl potvrzen převod peněz v uvedené výši.

5. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek, jež byla uzavřena dne 29. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě.

6. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).

9. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Z předžalobní upomínky ze dne [číslo] spolu s podacím lístkem z téhož dne vzal soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně upomínal žalovaného o zaplacení dluhu do 3 dnů.

12. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den do odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý den po odeslání.

13. Protože žalovaný převzal částku 1 000 Kč, jak bylo v řízení prokázáno a do této částky se bezdůvodně obohatil, je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne 21. 1. 2022. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 14.1.2022, zásilka došla ve smyslu shora citovaného ustanovení 17. 1. 2022, splatnost tudíž nastala 20. 1. 2022 a od následujícího dne je žalovaný v prodlení.

14. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což odráží výrok II. rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 162,32 Kč, přičemž tato částka představuje 55,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 285 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.