224 C 153/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení Ph.D. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 1 297 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 297 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 297 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 6. 7. 2021 uzavřela se žalovanou elektronickými prostředky komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] který byl splatný v měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činila 300 Kč. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč a to na bankovní účet žalované, který žalovaná uvedla ve smlouvě. Žalobkyně a žalovaná si ve smlouvě dále sjednaly, že žalovaná vedle vrácení jistiny měla zaplatit i poplatek za čerpání ve výši 1 000 Kč (20 % z čerpané jistiny úvěru) a úrok z dlužné částky ve výši 20% měsíčně. Při porušení povinností byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalovaná zaplatila žalobkyni pouze částečné úhrady v celkové výši 8 000 Kč, ty byly zaúčtovány v následujícím pořadí: příslušenství, poplatky na čerpání úvěru a smluvní pokuty v pořadí tak, jak docházelo k čerpání jednotlivých částí jistiny a ve zbytku i částečně na jistinu. V případě, že by žalovaná byla v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce, bylo ve smlouvě sjednané, že se bez dalšího stává dluh splatným a žalobkyně je oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila, proto je od 1. 10. 2021 v prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 1 297 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky, žalovaná však ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně. Podle předložené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 7. 6. 2021 ve spojení s výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena distančním způsobem smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového limitu až 50 000 Kč, žalobkyně poskytla žalované celkem 5 000 Kč a to na bankovní účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaná se nejprve elektronicky registrovala jako zájemce o úvěr a v rámci toho vyplnila své identifikační údaje, poskytla své číslo účtu a kopii dokladu totožnosti, vyjádřila i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v minimálních splátkách označených ve smlouvě (dle čl. 4 smlouvy ve výši minimálně 1/5 z celkové dlužné částky, nejméně 300 Kč vždy do konce kalendářního měsíce počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k čerpání) spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru (čl. 5 smlouvy) a úrokem 20% měsíčně (čl. 6 smlouvy), RPSN je uvedena 519% (čl. 9 smlouvy). Z čl. 6 smlouvy bylo shledáno, že pro případ prodlení žalované se splacením dluhu či jeho části, je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Smluvní pokuta se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalované. Z čl. 6 smlouvy soud doložil ujednání stran o splatnosti celého úvěru v případě prodlení se splácením po dobu delší než 2 měsíce. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků byla prokázána výpisem z účtu žalobkyně a zprávou banky žalované, je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovanou nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy elektronicky. Výpisy k revolvingovému úvěru bylo zjištěno, že ke dni 10. 2. 2022 dlužila žalovaná celkem částku 1 297 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 4. 2022 v návaznosti na poštovní podací arch bylo doloženo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení ještě před podáním žaloby.

4. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne 6. 7. 2021 prostřednictvím e-mailu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši limitu 50 000 Kč. Skutečně žalobkyně žalované vyplatila na účet dne 7. 6. 2021 celkovou částku ve výši 5 000 Kč a žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně 8 000 Kč, jiná platba z její strany prokázána nebyla.

5. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovanou, tj. žalovanou jakožto spotřebitelem - § 1810 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Citované ustanovení stanoví, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

6. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

7. Dle odst. 2 cit. ust. obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, která je nižší, než odpovídá informaci o zápůjční úrokové sazbě, snižuje se zápůjční úroková sazba tak, aby odpovídala celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

8. Dle odst. 3 cit. ust. obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o roční procentní sazbě nákladů, která je nižší, než odpovídá skutečnosti, snižuje se zápůjční úroková sazba a celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídaly roční procentní sazbě nákladů uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

9. Dle odst. 5 cit. ust. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o a) některém právu věřitele vůči spotřebiteli nebo o podmínkách, za kterých může věřitel toto právo uplatnit, platí, že věřitel toto právo nemá, b) některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost splnit, platí, že spotřebitel tuto povinnost nemá, c) podmínkách, za kterých může spotřebitel uplatnit některé právo vůči věřiteli, platí, že spotřebitel může toto právo vykonat, i když tyto podmínky nejsou splněny.

10. Dle odst. 6 cit. ust. se odstavec 5 použije obdobně, jestliže smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem obsahuje informaci o právu nebo povinnosti nebo o podmínkách jejich uplatnění nebo splnění, která neodpovídá donucujícímu ustanovení zákona.

11. Soud v dané věci dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru formou e-mailové korespondence a žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalované jako úvěrované a spotřebiteli na její účet jednorázovou platbu 5 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 8 000 Kč. Domáhá-li se tak žalobkyně po žalované uhrazení jistiny v částce vyšší než 5 000 Kč (dle ust. § 2395 a násl. o.z. je úvěrovaný povinen vrátit skutečně poskytnuté prostředky), nemůže být v tomto rozsahu v řízení úspěšná, neboť smlouva nebyla uzavřena v předepsané písemné formě.

12. Dle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

15. V dané věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že úvěrová smlouva byla uzavřena formou elektronické komunikace na dálku. Argumentuje-li žalobkyně tím, že smlouva byla podepsána pouhým uvedením jména žalované s připojením kódu z textové zprávy SMS, je zřejmé, že se ve smyslu citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 297/2016 Sb. nemůže jednat o jakýkoli typ„ zaručeného“ či„ jednoznačného“ podpisu konkrétní osoby, resp. žalované. Uvedenou e-mailovou adresou a přístupem k telefonu mohl disponovat kdokoli, kdo k ní případně měl přihlašovací údaje, a stejně tak kdokoli mohl odeslat libovolný e-mail s libovolným obsahem a prostým uvedením jména žalované. Logickým výkladem citovaných ustanovení tak soud nutně dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena v písemné formě s ohledem na absenci podpisu žalované.

16. Vzhledem k dikci ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalobkyně v řízení (v důsledku neuzavření úvěrové smlouvy v písemné podobě) by mohla být úspěšná toliko se svým nárokem na úhradu dlužné jistiny a úroků z úvěru ve výši repo sazby a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z úvěru žalobkyni náleží ode dne následujícího po uzavření smlouvy, byl však sjednán ve výši 20% měsíčně a tuto výši, odpovídající sazbě 240% ročně, bylo nutno vyhodnotit jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 a § 588 o. z.). V rozsahu tvrzeného nesplaceného zůstatku jistiny byla tedy žaloba podána nedůvodně, když i podle žalobkyně zaplatila žalovaná více, než činila jistina (zaplacených 8 000 Kč – půjčených 5 000 Kč), proto soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku.

17. S ohledem na úspěch a neúspěch účastníků ve věci soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II., neboť neúspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů nemá, úspěšné žalované náklady nevznikly.