224 C 165/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 17 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 728 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 728 Kč od 14.9.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 200 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 12.9.2023 úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetové stránky přístupné jen konkrétní osobě za použití zvoleného hesla nebo v mobilní aplikaci k tomu určené, na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč. Ověřovací poplatek zaslaný z účtu žalovaného na účet žalobkyně činil 1 Kč. Žalovaný se zavázal dluh zaplatit včetně poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč a dále včetně smluvního úroku, jehož výše a splatnost je konkretizována ve smlouvě. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou zaplatil žalobkyni pouze částku 11 271 Kč, proto byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzván k jeho úhradě, zároveň byl informován o možnosti zesplatnění celého úvěru. Žalovaný dluh neuhradil, žalobkyně se domáhá neuhrazené jistiny 11 873 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za SMS servis 196 Kč, úroků 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů 1 030 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč celkem 17 200 Kč, dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 14.9.2024 do 11.10.2024 ve výši 168,23 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 17 200 Kč od 12.10.2024 do zaplacení.

2. Soud elektronický platební rozkaz pro nesplnění podmínek jeho vydání určených § 174a odst. 3 ve spojení s § 172 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), konkrétně neboť soud neshledal, že právo na zaplacení peněžité částky uplatněné žalobkyní vyplývá ze skutečností uvedených v návrhu, nevydal a žalovaný byl vyzván k vyjádření.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez jednání (výslovně či mlčky na základě fikce ve smyslu § 115a o.s.ř.). Proto soud věc rozhodl na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Výpisem z centrální evidence obyvatel byla prokázána právní osobnost žalovaného. Z úvěrové smlouvy ze dne 12.9.2023 bylo prokázáno, že účastníci dne 12.9.2023 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě, které se žalobkyně zavázala žalovanému vyplatit úvěr v částce 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 495 Kč a se smluvním úrokem vrátit do 24 měsíců, přičemž RPSN činí 49,1 %. Zaslání jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč žalobkyní na účet žalovaného č. , č. účtu, bylo prokázáno výpisem, to, že žalovaný je majitelem účtu bylo prokázáno zprávou , právnická osoba, . Dále soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že do okamžiku podání žaloby žalovaný kromě 1 Kč a částky 11 271 Kč ničeho dalšího nezaplatil.

5. Úvěrová smlouva je podepsána žalobkyní, podpis žalovaného je nahrazen kódem SMS. Výzvou před podáním žaloby ze dne 30.8.2024 včetně podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky písemně vyzvala a výzvu odeslala na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě o úvěru jako adresu pro doručování. Výzvou požadovala žalobkyně okamžitou úhradu dlužné jistiny včetně příslušenství, a sice „do 13.9.2024“.

6. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 12.9.2023 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč, který měl být splacen do 24 měsíců. Ze smlouvy vyplývá oprávnění žalobkyně ukončit smlouvu při porušování povinností žalovaným, zejm. při delším prodlení či nezaplacení více splátek.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Speciální úprava pro spotřebitelské úvěry je dána dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), který se na smlouvu o úvěru včetně práv a povinností z ní vzniklých dopadá, neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovaným žalovaným jakožto spotřebitelem (§ 1810 o.z.).

8. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

9. Dále soud vyšel z § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle něhož neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

10. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení Vlády ČR č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

12. Dle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám (…).

14. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona.

15. Po právní stránce soud věc posoudil zejména v souladu s ustanovením § 104 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že s ohledem na provedené důkazy a tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru prostřednictvím internetu a žalobkyně jako úvěrující skutečně vyplatila žalovanému jako úvěrovanému a spotřebiteli na jeho účet částku 15 000 Kč, ze které žalovaný vyjma 1 Kč a částky 11 271 Kč nevrátil. Z provedeného dokazování je zřejmé, že smlouva o úvěru neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, neobsahuje však ani podpis elektronický. Požadavek písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru je přitom zákonem zakotven jako důležitý prvek ochrany spotřebitele coby slabší smluvní strany. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Telefonním zařízením, prostřednictvím kterého byl obdržen a následně do příslušného internetového rozhraní zadán předmětný kód, mohl disponovat kdokoli, kdo k němu měl přístup, tedy kdokoli mohl zadáním podpisového SMS kódu na webové stránce podepsat úvěrovou smlouvu namísto žalovaného. Stejně tak v tomto směru ničeho neprokazuje žalobkyní k důkazu předložená fotokopie občanského průkazu žalovaného, kterou si rovněž mohl opatřit a k podání žádosti o úvěr použít kdokoli, kdo disponoval jeho fotokopií, nebo alespoň po krátký časový úsek občanským průkazem žalovaného (mimo jiné zejména na recepcích hotelových nebo ubytovacích zařízení je zcela standardně zaměstnancem hotelu pořizována fotokopie občanského průkazu ubytované osoby, existuje tedy široký okruh osob odlišných od oprávněných držitelů občanských průkazů, které disponují fotokopiemi občanských průkazů jiných osob). Ve smyslu citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru tedy nebylo prokázáno, že by zadání SMS kódu v posuzovaném případě mohlo nahradit podpis žalovaného co do zachycení autentičnosti obsahu právního jednání a jednoznačného určení jednající osoby.

16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Ustanovení § 2993 o.z. pak stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Pokud jde o žalobu v rozsahu nároku na vrácení částky 15 000 Kč, kterou žalobkyně převedla na bankovní účet, vedený ve prospěch toliko žalovaného, tedy do dispozice žalovaného, za situace, kdy bylo žalobkyní tvrzeno, že žalovaný jí uhradil částku 1 Kč a částku 11 271 Kč, má žalobkyně vůči žalovanému na základě § 2993 občanského zákoníku právo na vrácení této částky ve výši 3 728 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 110 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Jelikož bezdůvodné obohacení je svou podstatou peněžitým dluhem, vzniká oprávněné (tj. žalobkyni) k prvnímu dni prodlení s jeho vydáním na základě § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení, a sice ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ): „Bezdůvodné obohacení je závazkovým právním vztahem, z něhož pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo bezdůvodné obohacení získal. Jestliže tento dluh spočívá v platební povinnosti – jako v daném případě – je nepochybné, že jde o dluh peněžitý. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky bez právního důvodu a vyzvala ho k plnění, tj. vrácení částky, kterou dosud nezaplatil. S včasným a řádným nesplněním dluhu spojuje § 1970 o. z. pro dlužníka nepříznivý důsledek v podobě věřitelova oprávnění požadovat nejen dlužnou částku (jistinu), ale také úroky z prodlení“).

19. Nárok na úrok z prodlení žalobkyni s ohledem na to, že coby věřitel vzhledem k mimosmluvnímu vzniku závazku neměla v této souvislosti žádné smluvní povinnosti, vzniká počínaje prvním dnem prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení. Jelikož s ohledem na mimosmluvní charakter závazkového vztahu není sjednána doba splatnosti tohoto závazku, odvíjí se datum splatnosti bezdůvodného obohacení od okamžiku dojití jednostranného právního jednání žalobkyně, jehož obsahem je požadavek vydání bezdůvodného obohacení, žalovanému. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k vydání mj. částky 17 200 Kč (v souvislosti se smlouvou o úvěru) výzvou ze dne 30.8.2024, lhůta k plnění, kterou žalobkyně ve výzvě stanovila byla do 13.9.2024, prvním dnem prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení je tedy den 14.9.2024. Soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z jistiny, na jejíž zaplacení má žalobkyně prokazatelně nárok, ve výši stanovené § 2 vl. nař. 351/2013 Sb., tj. ve výši uvedené ve výroku I. rozsudku.

20. Vzhledem k dikci ustanovení § 110 zákona o spotřebitelském úvěru tak žalobkyně v řízení (v důsledku neuzavření úvěrové smlouvy v písemné podobě) mohla být úspěšná toliko se svým nárokem na úhradu dlužné a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu jistiny a odpovídajícího úroku z prodlení byla tedy žaloba podána důvodně, pročež jí soud převážně vyhověl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Ve zbylém rozsahu soud s ohledem na výše uvedené důvody žalobu zamítl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, a to za situace, kdy žalobkyně byla ve věci z větší části procesně neúspěšná a byla by tudíž povinna žalovanému nahradit poměrnou část nákladů řízení, podle obsahu spisu však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.