224 C 185/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno 00 Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 3 000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 1. 2025 do 8. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 3 000 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 515,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 17.12.2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v původní výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 3 000 Kč. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby parametry požadovaného úvěru a následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy a hesla pro přístup k uživatelskému profilu. Žalovaný se dále zavázal poskytnout částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti. Smlouva o úvěru byla podepsána prostřednictvím unikátního SMS kódu , Anonymizováno, , který žalobkyně zaslala na telefonní číslo , tel. číslo, a který následně žalovaný vložil do formuláře. Úvěr byl žalovanému dne 17.12.2024 poskytnut na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , nicméně do dnešního dne nebyl žalovaným vrácen. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu formou upomínek a předžalobní výzvy. Žalobkyně po žalovaném požadovala uhradit nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 3 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako věřitel byla na listině označena žalobkyně. Výše spotřebitelského úvěru měla činit 10 000 Kč s tím, že doba trvání spotřebitelského úvěru byla 30 dnů. Celková částka k zaplacení činila 13 000 Kč.

5. Ze litiny nazvané „Smlouva o úvěru ID: , Anonymizováno, “ ze dne , datum, bylo zjištěno, že na listině je na straně úvěrujícího (věřitele) označena žalobkyně, na straně úvěrovaného (klienta) pak žalovaný. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s denní úrokovou sazbou 1 %, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a dále zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a smluvené úroky. Poplatky za poskytnutí úvěru byly 0 Kč a celková splatná částka byla sjednána ve výši 13 000 Kč se splatností ke dni 16. 1. 2025. Na listině je připojen pouze vlastnoruční podpis žalobkyně, namísto podpisu žalovaného je uveden údaj o tom, že podpis klienta byl učiněn elektronicky prostřednictvím webových stránek, unikátní identifikační kód byl zaslán klientovi na mobilní telefon formou SMS a poslední podpisový kód byl odeslán na telefonní číslo , tel. číslo, dne 17. 12. 2024 v 14:33 hod. Podpis byl uskutečněn z IP adresy 194.212.254.42, dále je uveden kód 4879 s uvedením jména a příjmení žalovaného.

6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 17.12.2024 bylo zjištěno, že dne 17.12.2024 byla z bankovního účtu žalobkyně zaúčtována platba ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, .

7. Z potvrzení banky , právnická osoba, . bylo zjištěno, že jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

8. Z předžalobní výzvy a poštovního archu bylo zjištěno, že žalovaný byl výzvou ze dne 28. 8. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 3 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 2. 9. 2025.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně vyplatila na účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč. Dne 2. 9. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne 17.12.2024 smlouvu o úvěru ve znění přiložené listiny, na jejíž základě se žalovaný zavázal uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 3 000 Kč. pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny ze dne 17.12.2024 nazvané jako „Smlouva o úvěru ID: , Anonymizováno, “ ani z jiných listinných důkazů neplyne, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k takové dohodě, na jejímž základě by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč, jak žalobkyně tvrdila, neboť na předložených listinách zcela absentuje podpis žalovaného.

10. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

13. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

14. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

17. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

18. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Smlouva o úvěru ID: 6643098 vlastnoruční podpis žalované neobsahovala. Pro kvalitu písemné formy je nutné, aby použité elektronické prostředky, včetně elektronického podpisu, samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, a také, aby bylo možné (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno právě jen zaručeným elektronickým podpisem, založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (vytvořeným pomocí prostředků pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem. Z předložené listiny nevyplývá, že by byla podepsána uvedeným způsobem, když se na ní nachází pouze údaj s číselným SMS kódem.

23. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

24. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“ a zaručeného) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila.

25. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské, kdy žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr, by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Je nutno doplnit, že dle judikatury platí, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétní příjmy a výdaje žalovaného posuzovala. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

26. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši 10 000 Kč, aniž by ji vrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 10 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 9. 9. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 2. 9. 2025, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 8. 9. 2025. Ode dne 9. 9. 2025 je tak žalovaný v prodlení.

27. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 515,60 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.