224 C 189/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zaplacení částky 61 868,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 31 074 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 872,84 Kč od 25. 3. 2025 do 28.7.2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 872,84 Kč od 29.7.2025 do zaplacení a částky 794,13 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 61 074 Kč s příslušenstvím a částky 794,13 Kč z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21.11.2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně poplatků. , adresa, 000 Kč byla na účet žalovaného zaslána dne 21.11.2024. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaný požádal o úvěr a toto potvrdil pomocí kliknutí. Žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to následujícím způsobem. Zjišťovala počet žijících členů domácnosti s žalovaným a jejich příjmy, dále výdaje, čisté příjmy, provedla lustrace v nejrůznějších registrech. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Pro případ prodlení s úhradou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Současně si žalovaný zvolil volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 87,84 Kč, volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 K a volitelnou službu „Informační SMS servis“ za 23,04 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužných částek. Žalobkyně dne 24.3.2025 úvěr e-mailem vypověděla, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 25.3.2025. Žalobkyně se žalobou domáhá jistiny ve výši 29 999,96 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 597 Kč, smluvního úroku ve výši 30 201,16 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 87,84 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu “Informační SMS servis“ ve výši 23,04 Kč a částky 794,13 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od 22.12.2024 do 22.3.2025. Dále se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 872,84 Kč od 25.3.2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21.11.2024, bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně věřitele vystupuje žalobkyně, na straně klienta pak žalovaný. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč, a to na jeho účet. Splatnost úvěru resp. poslední den trvání smlouvy byl stanovena na 22.3.2026. Výše poplatku za vyplacení úvěru činí 1,99 % z čerpané částky, denní úrok činí 0,85 %, výše poplatku za službu „Klidné spaní“ činí 3,66 Kč denně, výše poplatku za službu „Presto“ činí 165 Kč a výše poplatku za službu “Informační SMS servis“ činí 0,96 Kč denně. V rámci smlouvy byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Na smlouvě není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného.

4. Z autorizace ověření totožnosti a BankID výpisu soud zjistil, že totožnost žalovaného měla být ověřena dle BankID. V rámci BankID výpisu jsou uvedeny pouze informace o žalovaném jako je e-mail, datum narození, rodné číslo, telefonní číslo , tel. číslo, .

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného u společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že v rámci domácnosti žalovaného jsou tři osoby s příjmem. Pravidelné výdaje na půjčky činí 11 000 Kč, na bydlení činí 4 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou ve výši 2 000 Kč, zbytné výdaje jsou pak ve výši 3 000 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činí 43 289 Kč, disponibilní příjem činí 28 300 Kč.

6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a zprávy , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, dne 21.11.2024 pod VS , var. symbol, částku 30 000 Kč. Dle zprávy banky byl v období 21.11.2024-21.12.2024 majitelem a také jediným disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, žalovaný.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12.7.2025 včetně potvrzení společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení před samotným podáním žaloby, a to do 3 dnů. Výzva byla žalovanému zaslána dne 217. 2025.

8. Z ostatních listinných důkazů (obecné principy posuzování a filosofie společnosti, informace o prodlení) soud neučinil nová či odlišná skutková zjištění.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

11. Podle § 110 odst. 1 ZoSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru.

17. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický.

18. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

19. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“ a zaručeného) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila.

20. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské, kdy žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr, by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Je nutno doplnit, že dle judikatury platí, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétní příjmy a výdaje žalovaného posuzovala. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

21. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 30 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ve výši odpovídající počátku prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 29. 7. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 21. 7. 2025 s určením data plnění do 3 dnů. Soud vyšel z toho, že ve smyslu § 573 o. z. nastala domněnka doručení dne 24. 7. 2025, po uplynutí lhůty k plnění vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaný je tak v prodlení od 29. 7. 2025. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.