224 C 199/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 32 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 22.8.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 8 000 Kč, zákonného úroku prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 5.12.2024 do 21.8.2025, zákonného úroku prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 22.8.2025 do zaplacení a částky 4 920 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 978,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 920 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry požadovaného úvěru a následně vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy a hesla pro přístup k uživatelskému profilu. Registrace a vstup do účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu. K ověření uvedených údajů doložil žalovaný kopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázal zaplatit 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu jako ověřovací platbu. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Smlouva o úvěru byla podepsána prostřednictvím verifikačního SMS kódu ve znění 84886, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo , tel. číslo, a který následně žalovaný vložil do formuláře. Tímto způsobem žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 1.8.2024, 2.8.2024 a 3.8.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému úvěr převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Žalovaný se zavázal přirostlý úrok splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 31. dni v měsíci, přičemž jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se se splácením úvěru dostal do prodlení. Proto žalobkyně ke dni 4.12.2024 úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován upomínkou ze dne 1. 12. 2024. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 920 Kč a kapitalizovaného úroku (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru) ve výši 8 000 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně posouzení uplatněného nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

4. Z listiny nazvané „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ s datem dne 1.8.2024 bylo zjištěno, že na listině je jako úvěrující označena žalobkyně, jako úvěrovaný je na druhé straně označen žalovaný. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 120 000 Kč a žalovaný se zavazuje prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 40 % p. m. Žalovaný měl přirostlý úrok splácet měsíčně, a to nejpozději vždy k 31. dni v měsíci, jistinu poskytnutého úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, přičemž smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny úvěru. V rámci smlouvy byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Na smlouvě není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. Z kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného byly zjištěny jeho osobní údaje, které odpovídají údajům uvedeným na listině.

5. Z dokumentu nazvaného jako „Všeobecné obchodní podmínky“ soud zjistil, že žalobkyně poskytuje služby za pomoci prostředků komunikace na dálku.

6. Z potvrzení o platbě a výpisu operací bylo zjištěno, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla dne 1.8.2024 z účtu žalobkyně odeslána částka 12 000 Kč, dne 2.8.2024 částka 3 000 Kč a dne 3.8.2024 částka 5 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem uvedeného bankovního účtu byl v rozhodné době žalovaný. Na jeho účet byla připsána částka 20 000 Kč.

7. Z listiny o zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru mělo ze strany žalobkyně dojít dne 1.12.2024, potvrzení o doručení zesplatňujícího dopisu žalovanému doloženo nebylo.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8.8.2025 a z potvrzení o podání zásilky ze dne 13.5.2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Před poskytnutím prostředků žalobkyně ověřila totožnost dle předložené kopie občanského a řidičského průkazu. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 1.8.2024, 2.8.2024 a 3.8.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru do výše 20 000 Kč s úrokovou sazbou 40 % měsíčně, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě, níž by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč. Nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložené listině, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Skutečnost, že některé k důkazu předložené listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.

10. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 104 ZoSÚ smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

13. Podle § 110 ZoSÚ neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

14. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický.

18. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

19. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“ a zaručeného) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila.

20. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy o úvěru bylo prokázáno, soud by tuto smlouvu musel nutně posoudit jako absolutně neplatnou, neboť s ohledem na povahu smlouvy jako smlouvy spotřebitelské, kdy žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr, by bylo na místě se v prvé řadě zabývat tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Je nutno doplnit, že dle judikatury platí, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o tom, jak konkrétní příjmy a výdaje žalovaného posuzovala. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši 20 000 Kč, aniž by ji vrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 20 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 22.8.2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 8.8.2025 s datem podání k přepravě dne 13.8.2025, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 3 dnů, tj. do 21.8.2025. Ode dne 22.8.2025 je tak žalovaný v prodlení.

22. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 22.8.2025 do zaplacení. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 978,25 Kč, přičemž tato částka představuje 21,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 646 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 920 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

24. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.