224 C 222/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupený / zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí jméno příjmení , narozenou 23. 6. 1960 bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 168 061,11 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 168 061,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 168 061,11 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 228 621,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 1. 2019 uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným úvěrovou smlouvu vedenou na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 234 943 Kč. V době uzavření smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí a to na základě informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalovaného. Žalovaný se zavázal ode dne čerpání úvěru platit úrok ve výši 13,90% ročně, žalovaný byl dle smlouvy povinen platit poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami. Žalovaný se však dostával se splacením úvěrových splátek do prodlení, resp. poskytoval částečné plnění. Právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna při prodlení s placením splátek požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru spolu s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně svého práva využila a ke dni 2. 9. 2020 úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena na částku 228 621,51 Kč. Dne 9. 11. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovaný byl o tom písemně informován. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 228 621,51 Kč a dále úroku z úvěru ve výši 13,9% ročně ode dne 3. 9. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně nepožadovala úroky z prodlení za dobu 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020, když se na ně vztahuje zákaz nabíhání sankcí vztahujících se k prodlení s plněním povinnosti vyplývajících ze smlouvy z úvěru v souvislosti s pandemií COVID-19.

2. Dne 27. 8. 2021 zaslala žalobkyně v reakci na výzvu zdejšího soudu částečné zpětvzetí žaloby co do částky 60 560,40 Kč, úroku z úvěru ve výši 13, 90% ročně z částky 228 621,51 Kč od 3. 9. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 228 621,51 Kč od 1. 11. 2020 do 27. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 560,40 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení. Z důvodu neplatnosti smlouvy pak žalobkyně požadovala, aby jí byla přiznána částka 168 061,11 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Soud tedy vydal dne 22. 9. 2021 pod č. j. 224 C 222/2021 – 53 usnesení, kterým řízení částečně zastavil a zároveň žalobkyni vrátil poměrnou část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 032 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 10. 2021.

3. Žalobkyně dále na výzvu soudu doplnila svoji žalobu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a to tak, že uvedla, že ověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra české republiky, získáním informací od žalovaného (v žádosti uvedl, že je důchodce a jeho čistý měsíční příjem činí 10 300 Kč, bydlí u rodičů, že mu nejsou prováděny žádné srážky z účtu u důvodu exekuce a že nemá žádné náklady na nájemné, léky či jiné výdaje, neměl ani žádné úvěrové závazky mimo Spořitelnu), na základě informací získaných ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení (žalovaný od roku 2018 pobíral invalidní důchod III. stupně ve výši 10 300 Kč a vdovský důchod 226 Kč měsíčně).

4. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému oba účastníky předvolal. K jednání se dostavila právní zástupkyně žalobkyně, která k dotazu soudu uvedla, že žalobkyně na svém návrhu trvá, odkázala na návrh ve spise a na částečné zpětvzetí žaloby s tím, že navrhla, aby soud žalobě ve zbylém rozsahu vyhověl. Žalovaný se k jednání nedostavil, dostavila se jeho opatrovnice a uvedla, že žalovaný (opatrovanec) peníze domů přinesl, nakoupili za ně různé věci, protože neměli kde spát, něco platila, doklady od toho má doma.

5. Právní zástupkyni žalobkyně bylo při jednání poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v tom směru, že není dostatečně tvrzeno, tím méně prokázáno, jakým způsobem poskytovatel úvěru ověřoval hodnověrnost údajů klienta o jeho měsíčních výdajích, platby jako za bydlení včetně energií, či ostatní výdaje nejsou uvedeny, doloženy a toto nelze ve smyslu aktuální judikatury pokládat za hodnověrné ověření úvěruschopnosti klienta. Právní zástupkyně žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty 15 dnů ke splnění svých procesních povinností.

6. Žalobkyně zaslala doplnění tvrzení, ve kterém uvedla, že žalovaný v žádosti uvedl, že má čistý měsíční příjem 10 300 Kč, což si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z doložené zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení. Žalovaný žádné výdaje neuvedl, takže právní předchůdkyně žalobkyně stanula životní výdaje žalovaného na částku 5 618 Kč. Žalovaný na žádosti nedeklaroval žádné splátky, to právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z interních systémů a pomocí dotazu do CCB. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů žalovaného. Závěrem uvedla, že žalovaný splácel řádně od ledna 2019 do března 2020 (tj. celých 14 měsíců) řádně, až od března 2020 se dostával do prodlení s placením, což vedlo v září 2020 k zesplatnění úvěru.

7. K druhému jednání se dostavila právní zástupkyně žalobkyně, která odkázala na svá vyjádření a závěrem uvedla, že opatrovnice dle svého vyjádření na jednání 17. 3. 2022 uvedla, že peníze domů opatrovanec přinesl, nakoupili za ně různé věci, protože neměli kde spát. Něco platila, doklady od toho má doma. Opatrovnice tedy očividně věděla o chování žalovaného, a přestože věděla, že opatrovanec je omezen ve svéprávnosti, poskytnuté peněžní prostředky s ním sama využila. Sama opatrovnice tak těžila z finančních prostředků, které v rozporu s omezením svéprávnosti její opatrovanec získal. Přičemž si protiprávností tohoto jednání musela být vědoma. Dále upozornila na skutečnost, že ani žalovaný ani jeho opatrovnice za celou dobu nezkontaktovali spořitelnu ani žalobkyni a neupozornili na to, že žalovaný je omezený ve svéprávnosti. Co do rozpoznání duševní poruchy v dnešní době není jednoduché a pracovnice banky není kvalifikovaný odborníkem, který by byl vystudovaný k rozpoznání mentální poruchy klientů, spořitelna se ani neměla jak o omezení svéprávnosti dozvědět, když tyto skutečnosti nikde nejsou veřejně zaznamenány. Když na tuto skutečnost neupozornila ani osoba, která má za žalovaného odpovědnost, tedy jeho opatrovnice, spořitelna se nemá reálně jak dozvědět o takovém omezení. Žalobkyně tak požaduje pouze to, co si žalovaný fakticky půjčil bez jakýchkoli sankcí. Náklady na správu úvěru a další možné výdaje si tak spořitelna potažmo žalobkyně, nese sama. Žalobkyně má tak za to, že na bezdůvodné obohacení, kterého se v tomto soudním řízení domáhá, má plný nárok, a tedy jej požaduje společně se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně navrhuje, aby bylo žalobě v rozsahu po zpětvzetí žaloby vyhověno, a dále aby jí byly přiznány náklady soudního řízení. Opatrovnice žalovaného uvedla, že by dlužnou částku hradila strháváním z důchodu.

8. Soud provedl dokazování listinami založenými do spisu.

9. Ze smlouvy o úvěru bylo soudem zjištěno, že dne 9. 1. 2019 společnost [právnická osoba], a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru s číslem úvěrového účtu [bankovní účet]. Právní předchůdkyně se v ní zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 234 943 Kč, zatímco žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 13,90 % ročně z nesplacené jistiny v měsíčních splátkách po 3 882 Kč počínaje 18. 2. 2019. Úvěr byl poskytnut na placení konsolidovaných dluhů žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 141 591 Kč, použití zbývající části úvěru bylo zcela na uvážení žalovaného.

10. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že dne 9. 1. 2019 došlo k založení úvěru ve výši 234 943 Kč a že ještě tento den žalovaný poskytnutý úvěr ve dvou částkách čerpal. Výpisem je veden do data 2. 9. 2020 a je z něj zřejmé, jak žalovaný poskytnutý úvěr během tohoto období splácel, než došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k jeho zesplatnění.

11. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu bylo zjištěno, že dne 18. 5. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému rozhodnutí, kterým ke dni 2. 9. 2020 zesplatnila celou zbývající částku.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznamu pohledávek a oznámení bylo zjištěno, že dne 9. 11. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala oznámením ze dne 9. 11. 2020.

13. Z předžalobní upomínky odeslané dne 18. 5. 2021 (viz výpis ze sledování zásilek) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 27. 5. 2021.

14. Z rozsudku [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen hospodařit s finanční částkou, uzavírat smlouvy, půjčky a pracovní smlouvy do částky vyšší než 1 000 Kč. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že žalovaný je limitován simplexností myšlení, nízkou pojmovou znalostní kapacitou, je negramotný se zcela minimální matematickou schopností, není schopen pochopit text smluv, půjček či úvěrů.

15. Z rozsudku [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] bylo zjištěno, že se omezení svéprávnosti žalovaného bylo prodlouženo na dobu 5 let, opatrovníkem nadále zůstala [jméno] [příjmení], [datum narození].

16. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný je vdovec, bydlí u rodičů, je v důchodu, průměrný měsíční příjem měl 10 300 Kč.

17. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení bylo zjištěno, že od ledna 2018 byl žalovanému zvýšen invalidní důchod třetího stupně a vdovecký důchod na celkovou výši 10 534 Kč (invalidní důchod činil 10 300 Kč a vdovecký důchod činil 234 Kč).

18. Z dodatku ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného došlo ke změně některé podmínky splacení úvěru – a to ke změně dne, ke kterému se každý kalendářní měsíc má splácet splátka.

19. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že klient uvedl příjem 10 300 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě předloženého potvrzení o důchodu, výdaje uvedl klient ve výši 0 Kč, banka tedy stanovila životní výdaje klienta na 5 618 Kč. Příjem klienta byl tedy dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní ujednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

22. Podle §588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Z takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně. Jak vyplynulo ze shora uvedených rozsudků Okresního soudu v Mostě a Okresního soudu v Kladně, žalovaný byl v době tvrzeného právního jednání omezen ve svéprávnosti, a to také co do uzavírání smluv nad rámec 1 000 Kč. V rozsahu tohoto omezení žalovaný nemohl právně jednat, tedy nebyl způsobilý ani uzavřít smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně. Za uvedené situace, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, by měla nyní žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Soud však dospěl k závěru, že takový postup by byl s ohledem na duševní poruchu žalovaného a s tím související dlouhodobé omezení svéprávnosti v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud vydal dne 7. 9. 2021 nález pod sp. zn. II. ÚS 1292/21 ve kterém uvedl:„ Pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba zvážit, zdaje uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Jestliže se obecný soud s touto otázkou i přes výslovnou námitku účastníka řízení nevypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí, dopustí se porušení čl. 36 odst. 1 Listiny“ Dále Ústavní soud ve svém nálezu uvedl:„ Pochybnosti o souladu s dobrými mravy rovněž mohou vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit) tato povinnost vyplývá z §86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a vyzdvihl ji také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).“ Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto zavedený obchodník s proškoleným personálem mohla z jednání žalovaného poznat, že tento není zcela duševně zdráv a k této skutečnosti při uzavírání smlouvy přihlédnout. Věrohodnosti řádného postupu právní předchůdkyně žalobkyně nepřispívá ani skutečnost, že nově poskytnutým úvěrem měla být zčásti uhrazena pohledávka po splatnosti z předchozího úvěru, kterou žalovaný zjevně nebyl schopen řádně splatit.

24. Na základě shora uvedených skutečností soud ve výroku I. tedy žalobu v celém rozsahu zamítl.

25. Nad rámec soud ještě uvádí, že v případě, že by nezamítl žalobu se shora uvedených důvodů, žalobu by přesto zamítl pro její absolutní neplatnost, a to z toho důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před tím, než mu poskytla úvěr. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývalo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, což však bylo nedostačující (viz judikatura Nejvyššího soudu např. rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.