224 C 296/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zaplacení 10 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 997 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 997 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 208 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 67,11 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 10 208 Kč jdoucím od 19. 10. 2022 do zaplacení, s poukazem na to, že mezi účastníky byla dne 28. 1. 2022 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně a přihlášením žalovaného zadáním podpisového SMS kódu uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 5 000 Kč. Částka byla žalovanému zaslána na účet po ověřovací platbě 1 Kč, žalovaný se zavázal dluh zaplatit včetně poplatku za poskytnutí ve výši 165 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč (jednalo se o jednorázový poplatek za obdržení schválené výše úvěru do 60 minut od ověření identity), poplatku za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč (jednalo se o poplatek, který klientovi umožnil v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě) do 24 měsíců od jeho poskytnutí, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč (jednalo se o poplatek za zaslání informace o každé důležité události prostřednictvím SMS). Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou, proto byl žalobkyní vyzván k jeho úhradě. Žalovaný celkem uhradil 3 Kč, dluží tedy na jistině 4 997 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 165 Kč, na poplatku za expres výplatu 199 Kč, na poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč (4 x 99 Kč), na poplatku za SMS servis 196 Kč (4 x 49 Kč), na poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ 990 Kč (2 x 495 Kč), na úroku 735 Kč, na účelně vynaložených nákladech 1 030 Kč (3 x 300 Kč, 1 x 130 Kč), na smluvní pokutě 1 500 Kč (3 x 500 Kč), dále pak na příslušenství - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 67,11 Kč (za období 3. 10. 2022 do 18. 10. 2022) a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10 208 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení.

2. Na základě výzvy zaslané soudem zaslala žalobkyně doplnění rozhodných tvrzení a důkazů ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného. Ve svém doplnění uvedla, že svoji zákonnou povinnost prověření bonity spotřebitele naplňuje zjišťováním jeho credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou zjišťovány informace o klientovi. Žalobkyně zjišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci něhož je ověřována schopnost splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní údaje. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CRIBIS a ISIR. Na základě uvedených skutečností a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně dále ve svém vyjádření odkázala na řadu předpisů, vydaných rozhodnutí a judikatury ohledně posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána právní subjektivita žalobkyně.

6. Z úvěrové smlouvy (ID žádosti [číslo]) ze dne 28. 1. 2022 včetně úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře a sazebníku soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaný měl žalobkyni splatit celkem částku 6 880 Kč a to ve 24 splátkách se splatností vždy k 28. dni kalendářního měsíce. Poplatek za poskytnutí úvěru byl jednán ve výši 165 Kč. Dále byl sjednán korunový odklad ve výši 1 Kč, poplatek za korunový odklad 495 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč jednorázově, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně a poplatek za SMS servis 49 Kč měsíčně. Jak z identifikace žalovaného ve smlouvě, tak z obsahu smlouvy bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena se žalovaným jako spotřebitelem. Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění žalobkyně vyúčtovat žalovanému k zaplacení účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou, smluvní pokutu 500 Kč za zpožděnou platbu a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z nesplacené jistiny v případě nezaplacení zesplatněného úvěru. Pro případ závažného nebo opakovaného porušení smlouvy bylo sjednáno, že náklady vymáhání prostřednictvím třetích osob ponese žalovaný. Pro případ prodlení se zaplacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit a požadovat jeho zaplacení.

7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy a potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala dne 28. 1. 2022 žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 5 000 Kč.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že byly potvrzeny shora uvedené údaje o výši úvěru a datu čerpání úvěru, dále bylo zjištěno, že dne 22. 7. 2022 došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru. Dle rekapitulace činila nesplacená jistina 5 000 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč, úrok 735 Kč, účelně vynaložené náklady 1 030 Kč, úrok z prodlení 67,11 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 369 Kč, poplatek za expresní výplatu 199 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 165 Kč a poplatek za SMS servis 196 Kč, celkem 10 278,11 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 3 Kč.

9. Z výzvy žalobkyně ke splacení celé půjčky ze dne 22. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a zároveň žalovaného vyzvala, aby nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy uhradil dlužnou částku.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 9. 2022 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 30 dnů od sepsání této výzvy, výzvu mu odeslala dne 2. 9. 2022 na adresu označenou jako doručovací uvedenou ve smlouvě.

11. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 28. 1. 2022 prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen formou 24 splátek.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

21. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

22. Žalobkyně tvrdila, že při posuzování vycházela víceméně jen z údajů, které jí měl žalovaný sdělit v žádosti o úvěr. Již tuto skutečnost ovšem neprokázala, neboť samotnou žádost, kterou měl žalovaný podat, žalobkyně neoznačila k důkazu ani nepředložila. Úvěrovou zprávu přitom vytvořila sama žalobkyně a mohla do ní uvést jakékoliv údaje. I kdyby však tyto údaje skutečně sdělil žalovaný v žádosti, jsou zcela nekonkrétní a nedostatečné. Žalovaný toliko uvedl, jaký má příjem a jaký je příjem ostatních členů její domácnosti bez jakékoliv další specifikace. O svých výdajích pak žalovaný neuvedl vůbec nic. Takové informace nelze považovat za spolehlivé a dostatečné ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale naopak za nevěrohodná tvrzení (resp. jejich věrohodnost ani nelze posoudit pro absolutní nedostatek jakékoliv konkretizace). Kromě toho žalobkyně neměla informace o žalovaném (jak příjmy, tak výdaje) ani jakkoliv objektivně podloženy, což samo o sobě vede k závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše citované judikatury.

23. Soud dále podotýká, že pouhé vyhledání žalovaného v registrech a databázích nepostačuje, stejně jako údaje získané z obecných statistik (viz výše cit. rozsudek Nejvyššího soudu). Obšírná argumentace žalobkyně ohledně (dle jejího názoru spolehlivého) výpočtu kreditního skóre je irelevantní, neboť vstupními údaji tohoto výpočtu byly právě jen nepodložené údaje získané údajně pouze od žalovaného a z registrů a statistik. Výsledek prověření žalovaného v registrech je (kromě insolventního rejstříku) navíc naprosto nevypovídající, neboť z pouhého konstatování„ OK“ lze těžko usuzovat, jaké údaje byly o žalovaném zjištěny, a nelze ověřit, zda jsou skutečně„ v pořádku“ ve vztahu k jeho schopnosti úvěr splácet.

24. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovaného v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti.

25. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 5 000 Kč, z nichž jí dosud žalovaný vrátil 3 Kč. Zbývající částka 4 997 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 997 Kč a co do zbytku soud s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy žalobu zamítl.

26. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z přiznané částky.

27. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 2. 9. 2022 k úhradě dlužné částky do 30 dnů od jeho sepsání. Počínaje dnem 4. 10. 2022 je tak žalovaný v prodlení (splatnost nastala až dne 3. 10. 2022, neboť předchozí den připadl na neděli, § 607 občanského zákoníku). Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení až ode dne 19. 10. 2022 (od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy), rozhodl soud tak, že jej přiznal žalobkyni až od pozdějšího data, tak jak požadovala žalobkyně.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy ve větším rozsahu úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.