224 C 82/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zaplacení 18 720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 614,79 Kč, částku 473 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 870 Kč se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 739,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18 720 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19.3.2021 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Zaplo“), smlouvu o úvěru číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 19.4.2021, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím do 18.5.2021. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Proces uzavření smlouvy mezi žalovaným a právnická osoba, ověření totožnosti žalovaného a čerpání finančních prostředků žalovaným proběhl tak, že žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací právnická osoba zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 16 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu podle smlouvy vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 15.11.2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni podání žaloby 18 720 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 870 Kč a nesplaceného úroku ve výši 150 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 473 Kč, přičemž tuto částku tvoří náklady na odchozí dopis ve výši 39 Kč a náklady na 2 cesty pověřeného terénního pracovníka při osobní návštěvě dlužníka po 217 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 18.6.2021, dluh však neuhradil.

2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. číslo jednací anonymizována dvě slova datum rozhodnutí vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne 15 6. 2022 žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, v souvislosti s tím žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 720 Kč. Žalobkyně na žalobě setrvala co do částky 16 000 Kč (která představuje dlužnou jistinu úvěru) se zákonným úrokem z prodlení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 19.3.2021 ve znění smlouvy ze dne 19. 4. 2021, obchodních podmínek, výpisů z účtu původního věřitele i žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Ve dnech 19.3.2021 a 19. 4. 2021 původní věřitel a žalovaný uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému postupně převodem na jeho účet v průběhu března 2021 celkovou částku 16 000 Kč (11 000 Kč a 5 000 Kč). Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit nejpozději do 18.5.2021. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť původní věřitel je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.

5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

6. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně výslovně uvedla, že příslušnými důkazy nedisponuje. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 16 000 Kč na účet žalovaného, však byla jednoznačně prokázána.

7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno, že v době jejího uzavření byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný však od původního věřitele převzal částku ve výši 16 000 Kč, kterou nesplatil. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, jež je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 16 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, dále byla žalobkyni přiznána i částka 473 Kč jako náklady spojené s vymáháním pohledávky.

9. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tj. co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 870 Kč, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 739,45 Kč, přičemž tato částka představuje 70,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,47 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,53 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 720 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).