225 C 13/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 51 691,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 497,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46 497,34 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 5 194,2 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 324,2 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 50 821,54 Kč od [datum] do [datum], úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 50 821,54 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 280,69 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 132 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu [číslo] kterou byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Na základě Dodatku [číslo] k rámcové smlouvě, jenž byl sjednán dne [datum], byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 51 663 Kč (smlouva o úvěru č. HU01074209). Žalovaný se úvěr zavázal splácet v měsíčních splátkách po 1 026 Kč, sestávající z jistiny a úroku 17,90 % ročně. Žalovaný úvěr splácel řádně do dubna 2022, od splátky splatné v květnu 2022 však již řádně nesplácel a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila údaje, které jí žalovaný poskytl ohledně své finanční situace a posoudila informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tak požaduje jistinu úvěru 50 821,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 280,69 Kč za období od [datum] do [datum], úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 50 821,54 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 50 821,54 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 821,54 Kč od [datum] do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá částky 600 Kč jako nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu sjednaných ve smlouvě, které byly žalovanému naúčtovány dne [datum] a [datum] (2 x 300 Kč), a částky 270 Kč jako dlužného pojistného, které si žalovaný s žalobkyní sjednal dne [datum] ve smlouvě o úvěru č. HU01074209.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobkyně se z jednání nařízeného na [datum] se omluvila a odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.

4. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že byla podepsána elektronicky, patrně podpisem žalovaného vytvořeným na elektronickém záznamovém zařízení (mobilu, tabletu či signpadu), na jejím základě zřídila žalobkyně pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet].

5. Žalobkyně a žalovaný elektronicky podepsali dodatek [číslo] k rámcové smlouvě dne [datum], na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 51 663 Kč převodem na výše uvedený běžný účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 splátkách po 1 026 Kč měsíčně. Podmínky pro používání úvěru jsou součástí dodatku. Dále strany v dodatku sjednaly úrok ve výši 17,90 % ročně a pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíčním pojistným ve výši 90 Kč (důkaz: dodatek [číslo] podmínky pro používání úvěru).

6. Na základě výše uvedené smlouvy a dodatku [číslo] žalobkyně žalovanému poskytla částku spotřebitelského úvěru ve výši 51 663 Kč na jeho běžný účet (důkaz: výpis z běžného účtu ze dne [datum]). Celkem žalovaný zaplatil na tento úvěr částku 5 135,66 Kč (důkaz: přehled plateb). Protože žalovaný nedostál svému závazku splácet sjednané splátky úvěru, žalobkyně jej v souladu s dodatkem [číslo] úvěrovými podmínkami (důkaz: dodatek [číslo] obchodní podmínky a podmínky pro používání úvěru) zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k zaplacení jeho nesplacených dluhů ke dni [datum] (důkaz: výzva k předčasnému splacení a podací arch). Žalovaný zůstatky úvěrů ve shora popsaném rozsahu nezaplatil a nezaplatil ani smluvní úrok a úrok z prodlení. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatil více, než připouštěla žalobkyně, ať již před zesplatněním úvěrů, či poté. Soud tedy vycházel z toho, že nic víc uhrazeno nebylo.

7. Z úvěrové zprávy ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že finanční instituce žalovanému v období roku 2021 odmítly 18 žádostí o úvěr. Žalovaný má existující 4 splátkové kontrakty (se splátkami ve výši 10 602 Kč měsíčně, ve výši 2 917 Kč měsíčně, ve výši 1 366 Kč měsíčně a ve výši 8 341 Kč měsíčně, poslední splátky jsou na hypoteční úvěr), 1 nesplátkový kontrakt (kontokorentní úvěr s vyčerpanou částkou 49 994 Kč) a 3 kreditní karty.

8. Z přehledu žádostí o úvěr (listina nazvaná jako„ aplikační data“) bylo zjištěno, že žalovaný žádal žalobkyni o půjčku v období roku 2021 celkem 7x. Úspěšná byla až poslední žádost na základě dodatku [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí ve vlastním domě/bytě, má maturitu (ve všech předchozích žádostech, včetně poslední ze dne [datum] uváděl jen základní vzdělání) a má splátky ve výši 8 200 Kč měsíčně. Dále uvedl, že výdaje jeho domácnosti činí 7 000 Kč na bydlení, 3 000 Kč na léky, jídlo a dopravu a 0 Kč na splátky ostatních členů. Příjem má ve výši 27 000 Kč měsíčně jako zaměstnanec na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] a příjem ostatních členů domácnosti činí 23 000 Kč měsíčně. Žádný z žalovaným uvedených údajů neměla žalobkyně doložený.

9. Z listin označených jako obchodní podmínky, ceník, doklad odeslané pošty, formulář pro standardní informace, přehled nákladů účelně vynaložených bankou a výpis z účtu ke dni [datum] soud neučinil jiná skutková zjištění než výše uvedená.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. V případě porušení povinnosti úvěrujícího řádně (s odbornou péčí) zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], OPR-Finance, shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v tomto právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala schopnost žalovaného splácet jednotlivé úvěry. Z listiny označené„ aplikační data“ bylo zjištěno, že žalovaný byl dotazován na své poměry (příjmy a výdaje, zaměstnání, vzdělání, bydlení či příjmy a výdaje domácnosti). Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplynulo, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem uvedené údaje kdykoli zkoumala a ověřovala. Vyšla tak toliko z prostých tvrzení žalovaného, která neměla nikterak objektivně podložena. Nemohla tak učinit relevantní závěr o pravdivosti žalovaným uváděných tvrzení, na základě kterého by následně posoudila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

20. Žalovaný v žádosti evidentně v několika ohledech uvedl nepravdivé informace, což mělo žalobkyni vést k obezřetnějšímu posuzování jeho úvěruschopnosti. Uváděl například výdaje na splátky ve výši 8 200 Kč měsíčně, ačkoliv podle úvěrové zprávy ze dne [datum] byly téměř trojnásobné (celkem ve výši 23 226 Kč měsíčně, a to pouze ze čtyř splátkových kontraktů, kromě toho měl žalovaný ještě další úvěry). Výdaje na bydlení uvedl pouze ve výši 7 000 Kč měsíčně, i přes skutečnost, že jen samotné splátky hypotéky činily 8 341 Kč měsíčně, nadto ještě musel mít celou řadu základních, pravidelných a nezbytných výdajů spojených s bydlením, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat (náklady na energie, vodu, odpad apod.). Žalovaný zjevně neuváděl pravdivé informace i o svém vzdělání.

21. K tomu lze dodat, že i prostým odečtením splátek žalovaného dle úvěrové zprávy ze dne [datum] (celkem 23 226 Kč měsíčně) v součtu s jím tvrzenými výdaji (celkem 10 000 Kč měsíčně) od žalovaným tvrzených příjmů (27 000 Kč měsíčně) vychází záporná suma. Lze tak stěží dojít k závěru o dostatku disponibilních prostředků žalovaného na splácení jeho pravidelných úvěrových závazků u žalobkyně.

22. V rovině tvrzení zůstaly žalobkyní uváděné skutečnosti o lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku. Pochybnosti o odborném postupu žalobkyně při vyhodnocování schopnosti žalovaného splácet úvěr rovněž vyvolává množství jí odmítnutých žádostí žalovaného o úvěr v roce 2021, které bezprostředně předcházely schválení předmětné žádosti o úvěr. Žalobkyně soudu netvrdila ani neprokázala důvody změny v jejím postoji a ani nepředložila dokumenty stran změny v poměrech žalovaného, které by náhlé poskytnutí úvěru ve výši 51 663 Kč vysvětlily.

23. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet jednotlivé poskytnuté spotřebitelské úvěry. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

24. Neboť ze strany žalobkyně, jak bylo uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřena v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z judikatury Krajského soudu v Praze. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

25. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

26. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 51 663 Kč a žalovaný žalobkyni zpětně zaplatil pouze 5 135,66 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení těchto prostředků. Platby soud zohlednil při výši bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná takto plnila ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 497,34 Kč Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum], přičemž byla stanovena lhůta k plnění [datum]. Od [datum] se tudíž žalovaný dostal do prodlení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 131,73 Kč, přičemž tato částka představuje 79,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,05 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 068 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.