225 C 152/2021

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované adresa pro doručování adresa žalované o zaplacení 10 415 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku 10 415 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 415 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 698,94 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 100 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 10 415 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne 5. 10. 2015 uzavřela s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit zpět jistinu a částku ve výši 7 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná uhradila na dluh pouze částku 9 654 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že s žalovanou dne 19. 1. 2016 uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit zpět jistinu a částku 13 320 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 520 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 548 Kč. Žalovaná uhradila na dluh pouze částku 7 931 Kč. Žalovaná dlužnou částku nevrátila ani k výzvě žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením obou smluv právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalované splácet poskytnuté půjčky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni, a to s účinností od 6. 12. 2019. Žalobkyně se domáhala toliko vydání bezdůvodného obohacení, které představuje nesplacené části jistiny, dále požaduje ve vztahu ke smlouvě ze dne 5. 10. 2015 kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 208,16 Kč za období od 15. 11. 2016 do 6. 12. 2019 (datum postoupení pohledávky) a zákonný úrok z prodlení od 7. 12. 2019 do zaplacení a ve vztahu ke smlouvě ze dne 19. 1. 2016 kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 490,78 Kč za období od 1. 3. 2017 do 6. 12. 2019 (datum postoupení pohledávky) a zákonný úrok z prodlení od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení žalobou požadovaných nároků žalobkyně. Uvedla, že splatnost celkových dlužných částek na základě smlouvy ze dne 5. 10. 2015 byla nejpozději k 14. 11. 2016 a na základě smlouvy ze dne 19. 1. 2016 k 28. 2. 2017. Ke dni doručení elektronického platebního rozkazu již uplynula zákonná lhůta ode dne splatnosti splátek i celkové pohledávky stanovená zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 5. 10. 2015 bylo zjištěno, že na základě této dohody věřitel při podpisu smlouvy v hotovosti vyplatil žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč (2 000 Kč poplatek za administrativní činnost, 1 400 Kč poplatek za úrok a 4 000 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek) splatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž 1. splátka byla splatná nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná 7. den od splatnosti předchozí splátky, poslední splátka byla splatná dne 14. 11. 2016. Dle přehledu plateb žalovaná uhradila celkem 9 654 Kč, z toho po 14. 11. 2016 žalovaná uhradila dne 30. 6. 2017 částku 300 Kč, 8. 8. 2017 částku 200 Kč, 8. 12. 2017 částku 400 Kč a 2. 2. 2018 částku 600 Kč. Žalovaná zbylou částku neuhradila ani k výzvě žalobkyně (důkaz: předžalobní výzva).

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 19. 1. 2016 bylo zjištěno, že na základě této dohody věřitel při podpisu smlouvy v hotovosti vyplatil žalované částku ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 13 320 Kč (3 600 Kč poplatek za administrativní činnost, 2 520 Kč poplatek za úrok a 7 200 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek) splatit v 58 týdenních splátkách po 548 Kč, přičemž 1. splátka byla splatná nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná 7. den od splatnosti předchozí splátky, poslední splátka byla splatná dne 28. 2. 2017. Dle přehledu plateb žalovaná uhradila celkem 7 931 Kč, z toho po 28. 2. 2017 žalovaná uhradila dne 30. 6. 2017 částku 300 Kč, 8. 8. 2017 částku 200 Kč, 8. 12. 2017 částku 100 Kč a 10. 7. 2019 částku 1 000 Kč. Žalovaná zbylou částku neuhradila ani k výzvě žalobkyně (důkaz: předžalobní výzva).

5. Právní předchůdce žalobkyně se při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalované v souvislosti s uzavíráním smluv o půjčce spolehl jen na údaje tvrzené mu žalovanou, jako žadatelkou o úvěry, jaké jsou její měsíční příjmy a měsíční výdaje, jaký jí svědčí právní důvod bydlení, žádné ověřování si těchto údajů však neprováděl (důkaz: karta zákazníka ze dne 5. 10. 2015 a 19. 1. 2016). Žalovaná sjednala druhou smlouvu o půjčce ještě předtím, než splatila první půjčku.

6. Dne 6. prosince 2019 pak byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní smlouva o postoupení pohledávek, mj. i ve vztahu k oběma smlouvám o půjčce. Postoupení bylo oznámeno žalované dopisem ze dne 6. prosince 2019 (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky).

7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval o. z. a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“).

8. Podle § 1 věta druhá SpÚ spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Podle § 9 odst. 1 SpÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se, a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

12. Podle § 610 odst. 1 o. z., k promlčení soud přihlédne jen, namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

13. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá 3 roky.

14. Podle § 2054 o. z., placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ustanovení odstavců 1 a 2 § 2054 o. z. neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

15. V obecné rovině platí, že hmotněprávní povinnost dlužníka plnit zaniká marným uplynutím promlčecí lhůty.

16. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohody právního předchůdce žalobkyně a žalované jsou smlouvami o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 o. z.) a právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

17. Soud při jednání žalobkyni poučil ve smyslu § 118a o. s. ř. v tom směru, aby do konce jednání označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně žádné nové důkazy neoznačila a své břemeno důkazní tedy neunesla.

18. Žalovaná se zavázala úvěrovou smlouvu ze dne 5. 10. 2015 zaplatit svému věřiteli celkem částku 17 400 Kč ve splátkách po 300 Kč měsíčně, a to nejpozději do 14. 11. 2016, mohl se právní předchůdce žalobkyně a později i sama žalobkyně (v souvislosti s uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávky) již od 15. 11. 2016 obrátit se svým nárokem na splnění platební povinnosti žalovanou z této smlouvy na soud, přičemž učinila-li tak žalobkyně až podáním žaloby dne 31. 7. 2021, stalo se tak po marném uplynutí 3 leté promlčecí doby počítané od 15. 11. 2016.

19. Žalovaná se zavázala úvěrovou smlouvu ze dne 19. 1. 2016 zaplatit svému věřiteli celkem částku 31 320 Kč ve splátkách po 548 Kč měsíčně, a to nejpozději do 28. 2. 2017, mohl se právní předchůdce žalobkyně a později i sama žalobkyně (v souvislosti s uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávky) již od 1. 3. 2017 obrátit se svým nárokem na splnění platební povinnosti žalovanou z této smlouvy na soud, přičemž učinila-li tak žalobkyně až podáním žaloby dne 31. 7. 2021, stalo se tak po marném uplynutí 3 leté promlčecí doby počítané od 1. 3. 2017.

20. Pokud žalovaná v řízení vznesla námitku promlčení proti ní v tomto řízení uplatňovaných peněžitých plnění, zanikla hmotněprávní povinnost žalované plnit z daných smluvních vztahů žalobkyni marným uplynutím promlčecích dob, tj. 15. 11. 2019, resp. 1. 3. 2020, a proto byla žaloba zamítnuta.

21. Z výše citovaného ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. plyne, že částečné plnění dlužníkem nemusí představovat uznání zbývající části závazku vždy, musí tak být v každé jednotlivé věci zjištěno to, že toto částečné plnění bylo poskytováno dlužníkem věřiteli za takových konkrétních okolností, že z nich lze důvodně usuzovat na to, že jeho poskytnutím věřiteli dlužník uznává i zbytek svého konkrétního závazku. Provedeným dokazováním nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že poskytnutím částečného plnění žalovanou i po výše uvedených datech (14. 11. 2016 a 28. 2. 2017) došlo k uznání zbývající části smluvních závazků konkludentně. Za právně významné soud považuje i to, že právní předchůdce žalobkyně řádně neprověřil úvěruschopnost žalované, žalovaná tak měla jinou představu o právním důvodu svých plnění a celkové výši svých závazků (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č.j. 24 Co 203/2021-121). Soud proto žalobu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 100 Kč v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za podání vyjádření dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.