225 C 164/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 11 714 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 819 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 35,72 Kč a ve výši 12,75 % ročně z částky 6 819 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných k 20. dni v měsíci, poslední splátka ve zbytku, počínaje dubnem 2025, pod ztrátou výhody splátek.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit 4 895 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 37,93 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 895 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 12. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě 30 dnů společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatkem 990 Kč za korunový odklad a 490 Kč za desetiprocentní odklad. Úvěr žalobkyně vyplatila na účet žalované dne 7. 12. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na základě SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovanou. Při sjednání první smlouvy o úvěru byla identita žalované ověřena tzn. bank ID. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované především tak, že vypočítala její kreditní skóre, prověřila žalovanou v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, CEE a ISIR. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 3 181 Kč. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 8 510 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 779 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 490 Kč, nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 510 Kč. Dále žádá kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 17. 8. 2024 do 3. 9. 2024 ve výši 73,65 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 714 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že ví, že bude muset žalovanou částku zaplatit, ale do práce se z důvodu rodičovské dovolené bude moci vrátit až v březnu 2025, a tedy splácet žalobkyni svůj dluh bude schopna až od dubna 2025. Je sama se dvěma dětmi pouze s příjmem 14 000 Kč měsíčně plynoucím z rodičovského příspěvku. Požádala o plnění ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně počínaje dubnem 2025.

3. Soud po provedeném dokazování došel k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 7. 12. 2023 dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu spolu s poplatkem ve výši 330 Kč splatit do 6. 1. 2024. Žalovaná je na smlouvě podepsána kódem.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad spolu se sdělením banky soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč na její účet. Žalobkyni uhradila celkem 3 181 Kč.

6. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 8. 2024 spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 14 dnů od odeslání, výzvu jí odeslala 5. 8. 2024.

7. Žalobkyně podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta před poskytnutím úvěru provedla kontrolu žalované v insolvenčním rejstříku, v němž nebyla nenalezena. Dále ji prověřila v registrech NRKI (výsledek OK), SOLUS (výsledek klient není v SOLUSU nebo má příznak C, Z) a CRIBIS (výsledek klient nemá exekuci). Žalobkyně si také vyžádala kopii průkazu o povolení k pobytu (viz jeho kopie).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Přijetí nabídky žalobkyně k uzavření této smlouvy žalovanou je zřejmé z toho, že žalovaná se podle ní zachovala, tj. přijala plnění žalobkyně (čerpala úvěr) a žalobkyni hradila splátku úvěru ve výši, pod variabilním symbolem a na účet podle smlouvy o úvěru (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná vystupovala jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

17. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

18. Žalobkyně toliko tvrdila, že při posuzování žalované prověřila v registrech NRKI s pozitivním vyhodnocením, SOLUS, CRIBIS a ISIR, v nichž nebyla nalezena. Samotné prověření žalované v registrech a databázích však podle výše citovaného rozsudku nedostačuje. To ostatně výslovně plyne i z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, dle které byla žalobkyně povinna vyhodnotit nejen způsob plnění dosavadních dluhů, ale i porovnání příjmů a výdajů žalované. Výsledek prověření žalované v registrech je (kromě insolvenčního rejstříku) navíc naprosto nevypovídající, neboť z pouhého konstatování „OK“ lze těžko usuzovat, jaké údaje byly o žalované zjištěny, a nelze ověřit, zda jsou skutečně „v pořádku“ ve vztahu k její schopnosti úvěr splácet.

19. Z provedených důkazů dále plyne, že žalovaná jí měla sdělit údaje o svých příjmech. Potvrzení o provedení ověření bonity vytvořila sama žalobkyně a mohla do něj uvést jakékoliv údaje. Žalovaná ve smlouvě toliko uvedla, jaký má příjem (aniž by sdělila, na jak dlouho jej má zajištěný) a o svých výdajích neuvedla vůbec nic. Takové informace nelze považovat za spolehlivé a dostatečné ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale naopak za nevěrohodná tvrzení (resp. jejich věrohodnost ani nelze posoudit pro absolutní nedostatek jakékoliv konkretizace). Kromě toho žalobkyně neměla informace o žalované (jak příjmy, tak výdaje) ani jakkoliv objektivně podloženy, což samo o sobě vede k závěru o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu výše citované judikatury.

20. Soud při jednání zamýšlel žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) o tomto svém závěru.

21. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní [§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.] stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

22. Žalobkyně nicméně žalované bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 10 000 Kč, z nichž jí dosud žalovaná vrátila 3 181 Kč. Zbývající částka 6 819 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

23. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem sepsaným dne 2. 8. 2024, odeslaným 5. 8. 2024 k úhradě dlužné částky do 14 dnů od odeslání. Počínaje dnem 20. 8. 2024 je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z období od 20. 8. 2024 do 3. 9. 2024 činí kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 819 Kč částku 35,72 Kč.

24. O plnění ve splátkách od dubna 2025 bylo rozhodnuto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť takovou výši splátky žalovaná (tedy spotřebitelka) sama navrhla s ohledem na její osobní situaci a odůvodnila, proč je v jejích možnostech začít splácet až od dubna 2025 (viz odstavec 2).

25. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.

26. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Náhradu nákladů řízení však nepožadovala.