225 C 2/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky částka

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit [částka], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že jde o dluh žalované ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny (dále též jen„ smlouva o elektřině“) uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Na základě této smlouvy dodávala žalobkyně žalované elektřinu na odběrné místo na adrese [adresa]. Žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty, která byla sjednána v rámci ostatních ujednání smlouvy o elektřině pro případ, že žalovaná opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost ze smlouvy, a to ve výši [částka] za každý kalendářní měsíc i jeho část po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce trvání smlouvy. Smlouva o elektřině byla uzavřena na dobu určitou v délce 30 měsíců od [datum] s možností automatické prolongace. Žalovaná neuhradila zálohy za srpen 2020 a únor 2021, a proto žalobkyně dne [datum] ukončila dodávku elektřiny. Smluvní pokuta tak odpovídá 8 měsícům po [částka], přičemž na její úhradu žalobkyně započetla částečnou úhradu žalované ve výši [částka]. Žalovaná smluvní pokutu neuhradila ani k předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Dne [datum] účastníci podepsali smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny s účinností od [datum] do odběrného místa na adrese [adresa] na dobu určitou v délce 30 měsíců s automatickým prodloužením o 24 měsíců, neprojeví-li žalovaná nesouhlas. Smlouva byla uzavřena pro kategorii Domácnost. Ve smlouvě je uvedeno, že cena za služby bude stanovena ceníkem žalobkyně. Ze str. 1 smlouvy nepřehledného a nesrozumitelného článku označeného nadpisem„ Ostatní ujednání“ bylo zjištěno, že v případě, že zákazník sám ukončí smlouvu před sjednanou dobou jejího trvání, popř. učiní kroky k tomu vedoucí (např. vystaví plnou moc ke změně dodavatele), nebo opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany žalobkyně), je žalobkyně oprávněna účtovat zákazníkovi pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé žalobkyni neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši [částka] (pro kategorie Domácnost) za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky, podle kterých byla žalovaná povinna platit nejen zálohy na dodávky elektřiny, ale i faktury obsahující vyúčtování ceny za dodávku elektřiny. Z čl. 8 těchto podmínek bylo zjištěno sjednání práva žalobkyně odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení povinností zákazníka ze smlouvy, za což se výslovně považuje prodlení se splněním peněžitého závazku trvajícího déle než 15 dnů.

5. Dopisem odeslaným dne [datum] oznámila žalobkyně přerušení dodávky. Odstoupením ze dne [datum] žalobkyně žalované oznámila, že od smlouvy o elektřině odstupuje pro opakované nehrazení pohledávek žalovanou.

6. Ve vyúčtování smluvních pokut ze dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu [částka] za předčasné ukončení smlouvy o elektřině za 8 měsíců po [částka].

7. Dne [datum] zaslala žalobkyně na adresu žalované dle smlouvy předžalobní upomínku, kterou žádala zaplacení výše uvedené smluvní pokuty.

8. Soud neprovedl důkaz smlouvami o sdružených službách dalších dodavatelů, články, rozhodnutími krajských soudů ani kalkulací roční platby za dodávku plynu. Jednalo se o listiny obecného rázu, z nichž nemohly vyplynout žádné relevantní skutečnosti, které se vztahují přímo k projednávané věci. Rozhodnutí jiných soudů neobsahují žádná skutková zjištění, nýbrž toliko podporují právní argumentaci žalobkyně, a proto není třeba je provádět k důkazu. Soud navíc vycházel z níže citované judikatury Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího, která je konstantní, dosud nebyla překonána a s níž se plně ztotožňuje.

9. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ energetický zákon“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva o elektřině byla uzavřena mezi podnikatelkou (žalobkyní) a spotřebitelkou (žalovanou), na místě bylo tedy i aplikovat úpravu spotřebitelských smluv podle § 1810 a násl. občanského zákoníku.

11. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.

12. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah ze smíšené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené podle výše citovaných ustanovení energetického zákona, na kterou lze přiměřeně aplikovat úpravu kupní smlouvy podle § 2079 a násl. občanského zákoníku jakožto nejbližšího typizovaného smluvního vztahu.

16. Soud žalobkyni nevyhověl, neboť ujednání, o která se opírá žalovaná smluvní pokuta, shledal nepřiměřenými podle § 1813 občanského zákoníku a v souladu s § 1815 občanského zákoníku k nim nepřihlédl z následujících důvodů.

17. Předně je nutno konstatovat, že předmětné ujednání – přestože je formálně označeno jako„ pokuta“ – nelze po právní stránce považovat za smluvní pokutu ve smyslu § 2048 občanského zákoníku. Z tohoto ustanovení plyne, že smluvní pokutu lze ujednat toliko„ pro případ porušení smluvené povinnosti“. I konstantní judikatura dovozuje, že smluvní pokutu lze sjednat pouze pro případ porušení smluvní povinnosti, a nikoliv jiné právní skutečnosti, zejména výkonu práva (mezi které řadí mj. odstoupení či výpověď smlouvy druhou stranou, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4469/2010).

18. V daném případě je„ smluvní pokuta“ konstruována, zjednodušeně vyjádřeno (celé ujednání je totiž obtížně srozumitelné), tak, že žalobkyně je oprávněna ji žádat, jestliže zákazník opakovaně poruší platební povinnost ze smlouvy. Potud je vše v pořádku. Výše„ pokuty“ se však odvíjí od doby ukončení nebo přerušení dodávky ze strany žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy. Přerušení (ukončení) dodávky elektřiny přitom právem žalobkyně plynoucím z § 30 odst. 1 písm. d) energetického zákona, resp. § 61 odst. 1 písm. d) energetického zákona, které nemusí nikdy využít. Jinak řečeno, dokud žalobkyně nevyužije svého práva přerušit (ukončit) dodávku zákazníkovi (což je co do důsledků srovnatelné s odstoupením od smlouvy), právo na„ pokutu“ jí nevznikne, neboť ani nelze určit její výši. Právní skutečností, která zakládá nárok žalobkyně, proto není pouze porušení smlouvy zákazníkem (opakované neplacení), ale vedle toho i výkon práva žalobkyně na přerušení (ukončení) dodávky. Nemůže se tedy jednat o smluvní pokutu.

19. Účastníkům samozřejmě nic nebrání v tom, aby do smlouvy zakotvili i takovéto nepojmenované ujednání. Jelikož však nejde o smluvní pokutu, jsou bezpředmětné veškeré úvahy žalobkyně o tom, že dané ujednání má paušálně kompenzovat údajnou škodu na její straně. Ustanovení § 2050 občanského zákoníku, které vylučuje právo věřitele na náhradu škody vzniklé z porušení utvrzené povinnosti, se totiž vůbec nepoužije, a stejně tak se neuplatní ani závěry judikatury o uhrazovací funkci smluvní pokuty.

20. Absurdnost úvah žalobkyně o funkci tohoto ustanovení jako určité paušální náhrady škody lze snadno demonstrovat. Základní podmínkou práva na náhradu škody je její vznik v příčinné souvislosti toliko s porušením (smluvní či zákonné) povinnosti (§ 2910 či § 2913 občanského zákoníku), a nikoliv výkonem práva. Povinností, kterou dané ujednání zajišťuje (odhlédne-li soud, že je navázáno i na výkon práva žalobkyní), je navíc toliko platební povinnost zákazníka. V důsledku jejího porušení může žalobkyni maximálně vzniknout škoda způsobená tím, že nebude mít k dispozici peníze, které měl zákazník zaplatit (vlastně cena peněz). Žádná ze škod (nadbytečné nákupy na volatilním trhu s energiemi s měnovým rizikem apod.), které žalobkyně popisuje ve svém obsáhlém vyjádření, žalobkyni nemůže být způsobena pouhým neplacením ze strany zákazníka – ale spíše neodebíráním elektřiny. Takovou povinnost zákazníka ovšem smlouva neobsahuje a ani není„ pokutou“ sankcionována.

21. Žalobkyni již navíc bylo k výše uvedené argumentaci vícekrát nejen zdejším soudem vysvětleno, že je nutno vycházet z toho, že žalovaná nebyla ani dle trvající smlouvy povinna odebrat jakékoli určité množství energie a žalobkyni tak ani nemohla vzniknout žádná škoda v případě neodběru energie v době bez platné smlouvy (argumentace od většího k menšímu). Soud zároveň žádným způsobem nepochybuje o tom, že se v této části jedná o obdobu smluvní pokuty a nikoli o jakousi vzniklou škodu. V tomto směru jsou smluvní ujednání naprosto jasná. I pokud by soud přistoupil na to, že se jedná o paušalizovanou náhradu škody, tak žalobkyně jednak srozumitelně, úplně a přezkoumatelně netvrdila, jaká konkrétní škoda (popř. z čeho) jí měla konkrétně porušením smlouvy ze strany žalované vzniknout, a jednak není možné nevidět, že smluvní pokuta nebyla sjednána za tzv. nulový odběr, nýbrž za„ předčasné“ ukončení smlouvy. Musela-li žalobkyně nutně předem zajistit příslušnou kapacitu sítě, sama uvedla, že dodávky žalované ukončila, čímž mohla uvolnit kapacitu pro dalšího (nového) zákazníka. Žalobkyně ve svém vyjádření přiznává, že energie u smluv určitých kupuje jedenkrát týdně v objemu na základě jejich počtu. Může tedy při nákupu flexibilně reagovat na počet uzavřených – i ukončených – smluv. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že žalobkyně je podnikatelkou a při své činnosti tedy nutně čelí podnikatelskému riziku, které nelze nepřiměřeně přenášet na spotřebitele. Ztížená či objektivně horší důkazní situace žalobkyně v řízení o náhradu škody pak v žádném případě nemůže jít paušálně k tíži spotřebiteli, tj. slabší smluvní straně.

22. Posuzované ujednání tak má ve skutečnosti úplně jinou funkci, než žalobkyně prezentuje. To shrnul Krajský soud v Praze v rozsudku ve věci sp. zn. 27 Co 30/2021:„ Jinými slovy představuje uvedená smluvní pokuta ve spojení s uzavřením smlouvy na dobu určitou 30 měsíců (bez sjednané možnosti výpovědi) a nikoli na dobu neurčitou, kde je výpovědní doba explicitně regulovaná (na maximálně tři měsíce), obyčejný„ spotřebitelský zámek,“ tedy snahu žalobkyně nepřiměřeně omezovat po určitou dobu spotřebiteli právo bezplatné volby dodavatele elektřiny, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Nejde o smluvní pokutu vázanou na prodlení. Není také pravdou, jak žalobkyně uvedla, že by bylo neplatné„ veškeré ujednání“ smluv na dobu určitou, neboť brání v možnosti zvolit si dodavatele elektřiny kdykoliv. Problém spočívá v zákazu výpovědi smlouvy (v obcházení zákona), ve spojení s dobou trvání smlouvy a konstrukcí smluvní pokuty. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje„ odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele (žalovaného) vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby smlouvy delší než tři měsíce (zde jen po dobu 30 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu). Takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet, jak shora uvedeno.“ 23. „ Smluvní pokuta“ je tedy vlastně nepřiměřeným prostředkem k omezení smluvní volnosti spotřebitele. Na žalovanou jakožto spotřebitele je vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednávané (a automaticky prolongované) doby trvání smluvního vztahu, přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany v právu (např. § 433 občanského zákoníku) a v rozporu s právem zákazníka na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny (§ 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona). V procesu kontraktace totiž spotřebitel zajišťuje pro sebe zásadní službu potřebnou pro život a obchodník v tomto nesmí svého postavení zneužívat k nepřiměřeným podmínkám, které mají jednostranně zajišťovat jeho zisk. K tomuto ujednání tak nelze přihlížet (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, č. j. 21 Co 222/2020 – 58, a tam v bodě 36 odkazovaná rozhodnutí tohoto soudu, např. sp. zn. 21 Co 219/2020 či sp. zn. 27 Co 110/2020).

24. Argumentovala-li žalobkyně vyvážením smluvní pokuty ve prospěch žalované (spotřebitele) nižší cenou elektřiny v případě smlouvy na dobu určitou, je třeba konstatovat, že pokud by tato cena nebyla i pro žalobkyni výhodná, nedávalo by žádného smyslu, aby ji nabízela. Preference smluv na dobu určitou a související nižší ceny energií (cenová politika žalobkyně) mají navíc odlišné důvody, které již byly naznačeny výše. Energetický zákon totiž u smluv na dobu neurčitou chrání zákazníky tím, že jim podle § 50 odst. 1 písm. c), resp. § 72 odst. 1 písm. c) přiznává právo na výpověď s toliko tříměsíční výpovědní dobou a bez dalších sankcí. Naopak u smlouvy na dobu určitou s automatickým prodlužováním (což je de facto totéž jako smlouva na dobu neurčitou) nic takového neplatí. Předmětná ujednání, resp. smlouvy jako celek jsou tedy pokusem obcházet ta ustanovení energetického zákona, která byla zákonodárcem přijata za účelem ochrany spotřebitele, konkrétně znemožňují zákazníkovi v přiměřené době a bezplatně odejít k jinému obchodníkovi (tak jako může svobodně učinit v případě smlouvy na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní dobou). Nemravnost jednání žalobkyně je zcela zjevná a nepřijatelná. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že se jedná o standard trhu, nic to nevypovídá o přiměřenosti ujednání o„ smluvní pokutě“ ani souladu jejího jednání s dobrými mravy. Skutečnost,„ že to tak přece dělají všichni“, žalobkyni neopravňuje jednat stejně.

25. Při hodnocení přiměřenosti je dále třeba přihlédnout k tomu, že dané ujednání představuje jakousi paušální náhradu za to, že smlouvou sjednaný smluvní vztah skončil, aniž by bylo vyváženo ve prospěch spotřebitele (žalované) v případě, že by smluvní vztah skončil z vůle druhé smluvní strany. Navíc do smlouvy bylo vtěleno vedlejší ujednání nazvané jako„ Ostatní ujednání“ obsahující komplex smluvních pokut, které rovněž stíhají výlučně žalovanou a jsou vázány nejen na porušení smluvních povinností, ale i na různé další právní skutečnosti. Pro porušení platebních povinností, ať již jde o povinnost platit zálohy či vyúčtovanou cenu dodávky, už byla zcela jednoznačně sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou po dobu delší 10 dnů.

26. O nepřiměřenosti ujednání vypovídá také to, že celá první strana smlouvy, a zejména část nazvaná„ Ostatní ujednání“, je nepřehledná a téměř nesrozumitelná, a navíc zavazuje spotřebitele k platbě opakovaně v různých výších za totéž porušení smlouvy (prodlení s úhradou). Z uvedeného je pak zjevné, že žalobkyně využívá své silnější pozice při uzavírání spotřebitelské smlouvy a fakticky přistupuje ke dvojí sankci slabší smluvní strany za totéž porušení smlouvy. Již jen v samotném znění smlouvy tak soud spatřuje ujednání, které v rozporu s požadavkem přiměřenosti zakládá významnou nerovnováhu povinností stran v neprospěch spotřebitele.

27. Důvodná není ani námitka žalobkyně, že žalobou uplatněný nárok měl být právně posouzen jako nárok na náhradu újmy. Žalobkyně se domáhala zaplacení peněžité částky s odkazem na smluvní ujednání, tvrzenou újmou odůvodňovala jen oprávněnost„ smluvní pokuty“ a její výše. Žalobní tvrzení tedy uplatnění nároku na náhradu újmy neodpovídala. Návod, co by měl účastník v daném případně dělat, aby dosáhl žádaného účinku, tedy aby s žalobou uspěl, nepatří do poučovací povinnosti soudu (viz například usnesení Nejvyššího soudu z 25. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2379/2012, nebo z 13. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1253/2009).

28. Z výše uvedených důvodů soud k ujednání smlouvy o„ smluvní pokutě“ za předčasné ukončení smlouvy nepřihlédl coby k nepřiměřené podle § [číslo] ve spojení s § 1815 občanského zákoníku a žalobu zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci plně úspěšné žalované žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.