225 C 235/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 72 650,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit částku , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úrokem ve výši 14,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši , částka, z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, dne , datum, , na základě které právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, poskytl žalované částku , částka, , přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po , částka, počínaje dnem , datum, s úrokem ve výši 14,7 % ročně. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, právní předchůdce žalobkyně , datum, dluh zesplatnil a postoupil na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovanou, byly kontrolovány interní a externí databáze, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně porovnával příjem žalované a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, (5x , částka, za pojištění, 3x , částka, za upomínku a 1x , částka, poplatek za zesplatnění), kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 14,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání dne , datum, se nedostavila.

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne , datum, včetně základních produktových podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, . uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 84 měsíčních splátkách po , částka, spolu s úrokem ve výši 14,7 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne , datum, prohlásila veškeré své závazky ze smlouvy za splatné (důkaz: oznámení o prohlášení úvěru za splatný).

5. Z vyjádření procesu posouzení úvěruschopnosti právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že bylo právním předchůdcem žalobkyně vycházeno z žalovanou deklarovaného příjmu , částka, a při hodnocení její úvěruschopnosti došlo k porovnání jejích příjmů a výdajů, taktéž sdělených žalovanou, do výdajů žalované byla započtena i částka životního minima. Dále bylo uvedeno, že byly hodnoceny externí úvěrové registry a kontrolován insolvenční rejstřík. Žádné přílohy ani výpis z běžného účtu žalované u právního předchůdce žalobkyně přiloženy nebyly.

6. Ze žádosti o úvěr plyne, že žalovaná před poskytnutím úvěru právnímu předchůdci žalobkyně sdělila, že její průměrný čistý měsíční příjem je , částka, , je zaměstnána na dobu určitou do , datum, a pracuje na pozici uklízečka. Vyživuje dvě osoby, je vdaná a má nájemní bydlení.

7. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně vyčerpala částku , částka, a uhradila částku , částka, , což plyne i z vyjádření samotné žalobkyně.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně.

9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu.

10. Z ostatních provedených důkazů s ohledem na neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované (viz níže) soud neučinil žádná další skutková zjištění.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právního předchůdce žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z § 87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy.

18. Soud při jednání měl v úmyslu poučit žalobkyni ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména ve vztahu k výdajům žalované a ne jen z informací získaných od žalované. Žalobkyně se jednání nezúčastnila a připravila se tak o poučení, své břemeno důkazní tedy neunesla.

19. Zákonodárce normoval v § 87 SpÚ podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Ustanovení je výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, cílem této směrnice bylo zajištění ochrany spotřebitele, zajištění rovné hospodářské soutěže mezi věřiteli a harmonizace vnitřního evropského trhu. Žádoucí výsledek směrnice vyslovil Soudní dvůr EU ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, kde soudní dvůr uzavřel, že „články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku (…) musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Výše uvedená úprava českého zákonodárce tedy jde přímo proti účelu rovné hospodářské soutěže na vnitřním trhu EU, pokud ve vnitrostátním právu procesně váže přezkum dostatečného posouzení úvěruschopnosti na úkon spotřebitele, nadto z praxe plyne, že tato úprava by znamenala v drtivé většině soudních sporů neaplikaci příslušných ustanovení s ohledem na převažující pasivitu u většiny spotřebitelů. Výklad relativní a absolutní neplatnosti v relaci na výslovné odlišné jazykové znění normy aproboval v dané věci rovněž Ústavní soud. V usnesení pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 1/10, uvedl, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle. Na základě výše uvedeného zdejší soud podle čl. 95 odst. 1 Ústavy neaplikoval část ustanovení § 87 SpÚ, na základě které se musí spotřebitel neplatnosti dovolat, neboť tato část je v rozporu s právem Evropské unie (viz výše). Soud tedy ex offo posuzoval splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně dle § 86 SpÚ, přičemž dospěl k závěru, že úvěruschopnost byla posouzena nedostatečně, když příjmy ani výdaje žalované nebyly nikterak ověřeny.

20. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

21. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná zaplatila , částka, , přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, .

22. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od požadovaného data, avšak pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu právní předchůdce žalobkyně učinil a odeslal dne , datum, (srovnej doručení viz. § 573 o. z.) a požadoval splacení do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od , datum, . Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.23. , adresa, k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 62,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,3 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud nepovažoval vyjádření žalobkyně ze dne , datum, na výzvu soudu za účelně vynaložený náklad s ohledem na to, že tímto vyjádřením žalobkyně odstraňovala nedostatky v původně podané žalobě a lze tedy spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesla žalobkyně sama. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.