225 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 155,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 563,77 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 563,77 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 3 591,28 Kč spolu s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 14 119,05 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 546,14 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 591,28 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 251 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 16 155,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 12. 2020 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž součástí byly úvěrové podmínky, a to po prověření úvěruschopnosti žalovaného včetně jeho příjmů, výdajů, dalších ukazatelů a provedení lustrací v příslušných registrech. Na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky až do výše sjednaného a nevyčerpaného úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč, naproti tomu se zavázal vrátit peněžní prostředky pravidelnými měsíčními splátkami dle smlouvy ve výši 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce včetně sjednaných úroků a poplatků, a to vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 22 977,77 Kč, žalobkyni uhradil pouze 10 414 Kč, čímž porušil svůj závazek, proto žalobkyně využila možnosti zesplatnit úvěr. Žalobkyně takto úvěr zesplatnila ke dni 30. 9. 2021 s tím, že vyzvala žalovaného k zaplacení dopisem ze dne 30. 9. 2021, a poté také předžalobní upomínkou. Žalovaný po zesplatnění neuhradil žalobkyni ničeho, ta se domáhá zaplacení jistiny 14 119,05 Kč, nákladů na vymáhání 300 Kč, smluvních pokut 1 500 Kč, a dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 546,14 Kč, úroku 8,25 % ročně z částky 14 119,05 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 308,51 Kč od 15. 10. 2021 do 4. 1. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 16 155,05 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Na základě výzvy zaslané soudem zaslala žalobkyně doplnění rozhodných tvrzení a důkazů ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného. Ve svém doplnění uvedla, že svoji zákonnou povinnost prověření bonity spotřebitele naplňuje zjišťováním jeho credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou zjišťovány informace o klientovi. Žalobkyně zjišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. V rámci čehož je ověřována schopnost splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní údaje. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Na základě uvedených skutečností a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně dále ve svém vyjádření odkázala na řadu předpisů, vydaných rozhodnutí a judikatury ohledně posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

4. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 16. 12. 2020 včetně úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 15 000 Kč s úrokem ve výši 26,28 % ročně, žalovaný měl úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši min. 4 % z úvěrového rámce, se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce, pojištění nebylo sjednáno. Součástí smlouvy byl Sazebník poplatků a odměn. V rámci smlouvy byly uvedeny údaje zjištěné od žalovaného před jejím uzavřením. Takto žalovaný sdělil, že je zaměstnán od ledna 2020 u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost a vlastní dům nebo byt, příjem ostatních členů domácnosti je 20 000 Kč.

5. Z úvěrové karty soud zjistil, že žalobkyně pracovala s informacemi, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 25 000 Kč, je ženatý, vlastní dům nebo byt, nemá žádné děti a příjem domácnosti činí 20 000 Kč, výdaje 8 000 Kč. Lustrace registru KAMALI, NRKI, CEE a SOLUS proběhla s výsledkem„ OK“. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že si žalovaný požádal o kreditní kartu.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad byly potvrzeny shora uvedené údaje o výši úvěru, bylo dále zjištěno, že žalovaný měl uhradit celkem částku 29 423,7 Kč (z toho jistina činila 22 977,77 Kč) a uhradil celkem 10 414 Kč. Celkový dluh činil 19 009,7 Kč.

7. Žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 30. 9. 2021 s výzvou k zaplacení nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, tento žalované odeslala dle podacího archu dne 1. 10. 2021 na adresu ze smlouvy.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 21. 10. 2021 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 7 dnů, výzvu mu odeslala dne 22. 10. 2021 na adresu ze smlouvy.

9. Po provedení výše uvedených důkazů, že žalobkyně dne 16. 12. 2020 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu, podle níž se zavázala poskytovat žalovanému revolvingový úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce 15 000 Kč, který žalovaný následně postupně načerpal, a to až do částky 22 977,77 Kč, naopak žalovaný se zavázal úvěr splácet sjednanými měsíčními splátkami ve výši 4 % z úvěrového rámce, se sjednaným úrokem ve výši 26,28 % ročně a případně s dalšími platbami za služby či v případě prodlení smluvní pokuty a náklady na upomínání. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 30. 9. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení předžalobní upomínkou.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“).

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

19. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

23. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

24. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost nezkoumala dostatečným, zákonu odpovídajícím způsobem. Jisté kroky v tomto směru činila před uzavřením smluv, nicméně se omezila výhradně na získání údajů od žalovaného, které žádným způsobem neověřila, případně jejich ověření soudu neprokázala, přestože k takovému postupu byla vyzvána. Je na poskytovatelích úvěru, aby provedli zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím peněžních prostředků takovým způsobem, aby nevznikaly pochybnosti a mohli učinit zcela relevantní závěr, zda osoba je nebo není schopná úvěr splácet, a to na základě komplexních ucelených informací ohledně její finanční situace. Zákon stanoví, že je třeba vycházet z„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“. Žalobkyně však nesplnila ani podmínku spolehlivosti, když údaje sdělené žalovaným neověřovala, ani podmínku dostatečnosti, přičemž detailně nezkoumala výdaje žalovaného či jeho další závazky. Je možné, že i v případě, kdy osoba dosahuje vyšších příjmů, může mít takové výdaje nebo být zadlužena, že bonitní přesto nebude. Žalobkyně mohla od žalovaného vyžádat nejrůznější doklady, minimálně však alespoň ty základní, kterými by ověřila příjem, způsob bydlení a výdaje za něj včetně plateb energií, měla počítat s dalšími obvyklými životními náklady (internet, telefon, léky, ošacení, strava apod.). Nepředložila soudu ani výpisy o provedených lustracích v dalších registrech a databázích (exekuce, insolvence, apod.). Žalobkyně však má především povinnost zkoumat úvěruschopnost již před poskytnutím úvěru, a nesplnění této zákonné povinnosti nemůže být zhojeno tím, že spotřebitel po uzavření smlouvy přesto řádně a včas plní.

25. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, protože v řízení provedenými důkazy to žalobkyně neprokázala. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

26. Jelikož ze strany žalobkyně, jak uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřena v režimu SpÚ, jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

27. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

28. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 22 977,77 Kč, přičemž žalovaný jí doposud uhradil částku 10 414 Kč. Tato tvrzení žalovaný v průběhu řízení nerozporoval, netvrdil, že by mu bylo poskytnuto méně nebo že by zaplatil žalobkyni více. Za situace, kdy úvěrová smlouva byla soudem shledána jako absolutně neplatná a nebyl zjištěn žádný jiný právní důvod transakce, dospěl soud k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. 12 653,77 Kč, žalobkyni také vrátit.

29. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému sepsala a zaslala dne 30. 9. 2021, přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 14 dnů od sepsání výzvy, splatnost tudíž nastala dne 14. 10. 2021 a od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a je povinen platit úrok z prodlení z přiznané částky.

30. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnout.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 250,76 Kč, přičemž tato částka představuje 55,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 155,05 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.