225 C 71/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 29 084,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 706 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 899,95 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 706 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 378,79 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 638,91 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 26 988,8 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,57 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 378,79 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 188 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 5. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které za žalovanou uhradila částku 26 990 Kč prodejci za mobilní telefon, a dále žalovaná čerpala částku 705 Kč převodem na účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované především tak, že vypočítala její kreditní skóre, prověřila žalovanou v registrech CEE a ISIR, v nichž nebyla nalezena, a v registru NRKI, kde byla nalezena s pozitivním vyhodnocením. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Žalovaná o poskytnutí úvěru zažádala na webových stránkách žalobkyně, kde zadala své osobní údaje a údaje o svých poměrech a předložila svůj občanský průkaz. Uzavření smlouvy potvrdil SMS kódem zaslaným na jí zadané telefonní číslo. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu na úvěr uhradila 989 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 11. 10. 2023 zesplatnila. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny ve výši 26 988,80 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 339,99 Kč, dvou smluvních pokut po 500 Kč za prodlení s úhradou splátek, úroku ve výši 2 638,91 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z jistiny od 16. 1. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 976,52 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 084,79 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 5. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované formou platby za zboží částku 26 990 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet s roční úrokovou sazbou 9,86 % v měsíčních splátkách po 870 Kč. Sjednaná byla i smluvní pokuta 500 Kč za prodlení se splátkou. Současně si strany sjednaly bezúčelový revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 26 990 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %. Ve smlouvě o úvěru je uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované je 19 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti je 0 Kč. Žalovaná je zde podepsána kódem.

5. V úvěrové zprávě má žalovaná uvedeno 0 existujících splátkových kontraktů, dva odmítnuté splátkové kontrakty, jeden odmítnutý splátkový kontrakt, dva odvolané splátkové kontrakty a jeden nesplátkový a celkem tři ukončené kontrakty. Žalobkyně podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta před poskytnutím úvěru provedla kontrolu žalované v insolvenčním rejstříku, v němž nebyla nenalezena. Dále ji prověřila v registrech NRKI (výsledek OK), SOLUS (výsledek OK) a CEE (výsledek OK). Vypočetla její limit nejvyšší měsíční splátky („MLS klienta“) a limit nejvyšší splátky domácnosti („MLS domácnosti“). Žalobkyně si také vyžádala kopii průkazu o povolení k pobytu a rodného listu (viz jejich kopie).

6. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná vyčerpala za dobu trvání úvěru částku 26 990 Kč (nákup zboží) a 705 Kč (převodem na účet č.: , č. účtu, ) a uhradila žalobkyni zpět celkem 989 Kč.

7. Dle sdělení , právnická osoba, . a opisu výpisu proplacení smlouvy byla žalovaná majitelkou účtu, na který byla žalobkyní vyplacena částka 705 Kč. Dle sdělení společnosti , právnická osoba, a faktury zaslané touto společností byl žalované zaslán mobilní telefon, jehož kupní cena byla uhrazena žalobkyní.

8. Z výzvy ke splacení ze dne 11. 10. 2023 včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla o zaplacení celého čerpaného úvěru upomínána, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Upomínka byla odeslána 12. 10. 2023.

9. Dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 6. 11. 2023, odeslaným 7. 11. 2023 (viz poštovní podací arch), vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky, kterou jí žalovaná měls dlužit na základě smlouvy o úvěru.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Přijetí nabídky žalobkyně k uzavření této smlouvy žalovanou je zřejmé z toho, že žalovaná se podle ní zachovala, tj. přijala plnění žalobkyně (čerpala úvěr) a žalobkyni hradila splátku úvěru ve výši, pod variabilním symbolem a na účet podle smlouvy o úvěru (§ 1744 občanského zákoníku). Pro nadbytečnost soud neprováděl další důkazy navržené žalobkyní. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná vystupovala jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

19. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

20. Žalobkyně toliko tvrdila, že při posuzování žalované prověřila v registrech NRKI s pozitivním vyhodnocením a CEE a ISIR, v nichž nebyla nalezena. Samotné prověření žalované v registrech a databázích však podle výše citovaného rozsudku nedostačuje. To ostatně výslovně plyne i z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, dle které byla žalobkyně povinna vyhodnotit nejen způsob plnění dosavadních dluhů, ale i porovnání příjmů a výdajů žalované. Výsledek prověření žalované v registrech je (kromě insolvenčního rejstříku) navíc naprosto nevypovídající, neboť z pouhého konstatování „OK“ lze těžko usuzovat, jaké údaje byly o žalované zjištěny, a nelze ověřit, zda jsou skutečně „v pořádku“ ve vztahu k její schopnosti úvěr splácet.

21. Z provedených důkazů dále plyne, že žalovaná jí měla sdělit údaje o svých příjmech. Potvrzení o provedení ověření bonity vytvořila sama žalobkyně a mohla do něj uvést jakékoliv údaje. Žalovaná ve smlouvě toliko uvedla, jaký má příjem (aniž by sdělila, na jak dlouho jej má zajištěný) a o svých výdajích neuvedla vůbec nic. Takové informace nelze považovat za spolehlivé a dostatečné ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale naopak za nevěrohodná tvrzení (resp. jejich věrohodnost ani nelze posoudit pro absolutní nedostatek jakékoliv konkretizace). Kromě toho žalobkyně neměla informace o žalované (jak příjmy, tak výdaje) ani jakkoliv objektivně podloženy, což samo o sobě vede k závěru o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu výše citované judikatury. Obšírná argumentace žalobkyně ohledně (dle jejího názoru spolehlivého) výpočtu kreditního skóre je irelevantní, neboť vstupními údaji tohoto výpočtu byly právě jen nepodložené údaje získané údajně pouze od žalované a z registrů a statistik.

22. Soud při jednání zamýšlel žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) o tomto svém závěru.

23. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní [§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.] stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.

24. Žalobkyně nicméně žalované bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 27 695 Kč, z nichž jí dosud žalovaná vrátila 989 Kč. Zbývající částka 26 706 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.

25. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem sepsaným dne 11. 10. 2023 (odeslaným 12. 10. 2023) k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 26. 10. 2023 je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

26. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 188,02 Kč, přičemž tato částka představuje 83,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,82 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,18 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 164 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 084,79 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud nepovažoval vyjádření žalobkyně ze dne 3. 6. 2024 za účelně vynaložený náklad s ohledem na to, že těmito vyjádřeními žalobkyně odstraňovala nedostatky v původně podané žalobě a lze tedy spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesla žalobkyně sama. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.