225 C 83/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 968,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 808,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 808,01 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit 11 160,49 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 691,84 Kč od 22. 5. 2020 do 27. 1. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 883,83 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 561,70 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 255 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši 11 968,50 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla uzavřena dne 21. 3. 2019 smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti 15 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč zahrnující úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 27 888 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná poskytnutý úvěr nevrátila zcela, uhradila pouze částku 14 191,99 Kč, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 22. 12. 2021. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 7 691,84 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 383,97 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 609,64 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 684,57 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 325,99 Kč, úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 757,53 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 276,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 171,69 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 691,84 Kč od 9. 3. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 255 Kč.

2. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den 14. 9. 2022 omluvila, žalovaná se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 3. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná peníze čerpala při podpisu smlouvy.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky žalované oznámila právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 11. 1. 2022, oznámení bylo předáno k přepravě dne 12. 1. 2022. Zároveň byla tímto dopisem žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu.

7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky bylo zjištěno, že žalované bylo 3x telefonováno a zaslán dopis.

8. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její celkový měsíční příjem je 20 844 Kč, její celkové měsíční výdaje jsou v částce 7 590 Kč, je rozvedená a bydlí v nemovitosti, kterou vlastní. K žádosti o úvěr měla doložit výplatní pásky, pracovní smlouvu a výpisy z bankovního účtu, ty však k důkazu předloženy nebyly.

9. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem uvedené údaje zkoumala a ověřovala, ať už konkrétní výši příjmů (například výplatními páskami žalované - tvrzení, že je právní předchůdkyně žalobkyně viděla, nebylo prokázáno), nebo výdajů (například výpisy z účtu žalované). Nemohla tak učinit relevantní závěr o pravdivosti žalovanou uváděných tvrzení, na základě kterého by následně posoudila, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

10. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a zejména důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z § 87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně na jednání nedostavila, neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. S ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance) soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ.

19. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

20. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně dle nerozporovaného tvrzení žalobkyně zpětně zaplatila částku 14 191,99 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Platby soud zohlednil při výši bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná takto plnila ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně (popř. právní předchůdkyně žalobkyně) a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 808,01 Kč.

21. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od požadovaného data, avšak pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 11. 1. 2022 (odeslána 12. 1. 2022) s určením data splatnosti do 10 dnů po obdržení, ke kterému došlo dle § 573 o. z. dne 27. 1. 2022. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 28. 1. 2022.

22. Co do zbývající části jistiny a příslušenství nezbylo soudu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy než žalobu zamítnout.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když nebylo zjištěno, že by náklady úspěšné žalované vznikly.