227 C 114/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 13 003 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 979 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 979 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 9 024 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 003 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že se žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků uzavřela dne 12. 8. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] přičemž písemná forma smlouvy byla zachována dle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a žalobkyně řádně splnila svou povinnost dle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, zejména se dotazovala na rozhodné skutečnosti a vyšla ze zjištění, že žalovaný dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 23 000 Kč a má výdaje ve výši 9 000 Kč měsíčně, což doložil výplatními páskami. Na základě předmětné smlouvy žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 6 500 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] Vedle vrácení jistiny úvěru se žalovaný v pravidelných měsíčních splátkách po 1 200 Kč počínaje dnem 30. 9. 2021 zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tj. 1 300 Kč, a úrok v sazbě 20 % měsíčně z dlužné částky, přičemž v případě zesplatnění celého dluhu je namísto tohoto úroku povinen zaplatit úrok ve výši 8 % ročně, který se ke konci každého měsíce stává součástí jistiny. Celková výše tohoto úroku pak činí 7 240 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 484 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil toliko 2 521 Kč, sjednané splátky nehradil řádně, byl v prodlení delším než 2 měsíce, a celý dluh se tak dle bodu 6.5 smlouvy stal splatným a ode dne 1. 3. 2022 je žalovaný v prodlení. V doplnění žaloby žalobkyně specifikovala, že žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 6 190 Kč, poplatkem ve výši 300 Kč, smluvním úrokem ve výši 6 150 Kč a účelně vynaloženými náklady ve výši 363 Kč. Žalovaný dále neuhradil ničeho, přestože byl k zaplacení vyzván písemnou upomínkou odeslanou dne 5. 5. 2022 pod pohrůžkou podání žaloby.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že existuje takto nazvaná listina, která obsahuje podpis jednatele žalobkyně ze dne 12. 8. 2021 a údaj o tom, že ji téhož dne elektronicky podepsal žalovaný. Žalobkyně jako úvěrující se zavázala žalovanému jako úvěrovanému poskytnout peněžní prostředky do úvěrového limitu 50 000 Kč, které je žalovaný povinen splácet v tam určených splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí a úrokem ve výši 20 % měsíčně. RPSN pro případ vyčerpání úvěrového limitu činí dle různých variant od 198 % do 756 %.

5. Z výpisu k revolvingovému účtu [číslo] bylo zjištěno, že ke dni 10. 9. 2021 žalobkyně za žalovaným evidovala dlužnou částku po splatnosti ve výši 6 000 Kč.

6. Z výpisu k revolvingovému účtu [číslo] bylo zjištěno, že ke dni 10. 10. 2021 žalobkyně za žalovaným evidovala dlužnou částku po splatnosti ve výši 6 000 Kč.

7. Z výpisu k revolvingovému účtu [číslo] bylo zjištěno, že ke dni 10. 11. 2021 žalobkyně za žalovaným evidovala dlužnou částku po splatnosti ve výši 4 690 Kč.

8. Z výpisu k revolvingovému účtu [číslo] bylo zjištěno, že ke dni 10. 12. 2021 žalobkyně za žalovaným evidovala dlužnou částku po splatnosti ve výši 7 526 Kč.

9. Z výpisu k revolvingovému účtu [číslo] bylo zjištěno, že ke dni 10. 1. 2022 žalobkyně za žalovaným evidovala dlužnou částku po splatnosti ve výši 8 693 Kč.

10. Z výpisu k revolvingovému účtu [číslo] bylo zjištěno, že ke dni 10. 2. 2022 žalobkyně za žalovaným evidovala dlužnou částku po splatnosti ve výši 10 611 Kč.

11. Z výpisu k revolvingovému účtu [číslo] bylo zjištěno, že ke dni 10. 3. 2022 žalobkyně za žalovaným evidovala dlužnou částku po splatnosti ve výši 12 708 Kč.

12. Z výpisu k revolvingovému účtu [číslo] bylo zjištěno, že ke dni 11. 4. 2022 žalobkyně za žalovaným evidovala dlužnou částku po splatnosti ve výši 13 003 Kč.

13. Z výpisů z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že dne 12. 8. 2021 na účet č. [bankovní účet] byla zaslána platba ve výši 5 000 Kč dne 15. 11. 2021 platba ve výši 1 500 Kč.

14. Ze scanu občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný poskytl svůj občanský průkaz žalobkyni pro účely poskytnutí úvěru.

15. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný u zaměstnavatele [právnická osoba] dosáhl čistého příjmu v červnu 2021 ve výši 20 350 Kč a v červenci 2021 ve výši 22 148 Kč.

16. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádné pro věc relevantní skutkové zjištění. Návrh na provedení důkazu dotazem na banku ohledně vlastnictví označeného účtu žalovaného soud pro nadbytečnost zamítl.

17. Soud tak dokazováním provedeným listinami, o jejichž pravosti či obsahu nejen s ohledem na absenci vyjádření žalovaného neshledal důvodu pochybovat, dospěl k závěru, že žalobkyně žalovanému dne 12. 8. 2021 na účet č. [bankovní účet] zaslala platbu ve výši 5 000 Kč dne 15. 11. 2021 platbu ve výši 1 500 Kč. Tvrdila-li žalobkyně, že smlouva o úvěru mezi účastníky byla uzavřena písemně, resp. že byla zachována její forma dle § 562 o.z., neoznačila k prokázání tohoto tvrzení žádný důkaz. Dále soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil celkem 2 521 Kč, což odpovídá provedeným obsahu k důkazu provedených výpisů. Vyjma dvou předložených výplatních pásek žalobkyně dále neoznačila jiné důkazy k prokázání tvrzení, že s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve věci je přitom nepochybné, že žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dluhu do 10. 6. 2022 výzvou ze dne 5. 5. 2022 odeslanou poštou téhož dne. Současně má soud za to, že jednání o úvěru včetně domnělého uzavření smlouvy skutečně proběhlo mezi žalobkyní a žalovaným, který žalobkyni pro tento účel poskytl scan svého občanského průkazu, pročež je nadbytečné ověřovat vlastnictví označeného bankovního účtu, na nějž byl úvěr vyplacen.

18. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle SpÚ a o. z.

19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

25. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

26. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

30. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně (její předchůdkyně) jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru.

31. Soud žalobkyni usnesením ze dne 5. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], benevolentně vyzval, aby doplnila tvrzení a označila důkazy o tom, jakým způsobem byly zkoumány výdaje žalovaného, jakož i způsob jeho plnění dosavadních dluhů, které vedly žalobkyni k závěru o jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností. Z nařízeného jednání ve věci se žalobkyně omluvila, čímž se připravila o možnost být poučena o své povinnosti uvádět tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení v tomto směru. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009), přesto k doplnění potřebných tvrzení i důkazů benevolentně vyzval shora citovaným usnesením.

32. Žalobkyně stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí setrvala na své žalobní argumentaci a doplnila toliko tvrzení o tom, že ohledně výdajů žalovaného vyšla ze statistických údajů a modelů. Toto tvrzení však nepodložila žádnými důkazy. Takovýto přístup ke zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a její hodnocení soud považuje za zjevně nedostatečný, neboť se žalobkyně spokojila toliko s doložením příjmu žalovaného (spotřebitele) za pouhé dva kalendářní měsíce, přičemž například není zřejmé, zda jde o příjmy trvalejšího charakteru (např. z pracovního poměru), a vůbec neověřovala výdaje žalovaného. Z těchto údajů nelze učinit jakýkoli, tedy pozitivní ani negativní, závěr o tom, zda žalovaný je objektivně schopen sjednaný úvěr splácet, neboť není známo, zda má například další dluhy, zda proti němu jsou vedeny exekuce, jaké má ve skutečnosti výdaje atp. Lze sice souhlasit s žalobkyní, že nelze vždy prověřit výdaje spotřebitele tak, aby byla dána stoprocentní jistota, že údaje budou odpovídat realitě, nelze však na tuto povinnost zcela či většinově rezignovat a pouze se spolehnout na (nedoložené) prohlášení žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Žalobkyně tedy již jen z výše popsaného stavu měla vyvodit odpovídající důsledky a zaměřit se na další, obsáhlejší proces zkoumání finanční situace žalovaného tak, aby mohla následně učinit relevantní a podložený závěr o tom, zda žalovaný bude schopen poskytovaný úvěr splácet.

33. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

34. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

37. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

38. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.).

39. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o. z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy, bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

40. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 6 500 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze 2 521 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 3 979 Kč, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalovanému zaslala poprvé dne 5. 5. 2022, přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 10. 6. 2022. Protože žalovaný neplnil, ode dne následujícího, tj. 11. 6. 2022, se tudíž dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

41. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ohledem na to, že převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

43. O povinnosti žalobkyně k doplacení soudního poplatku za žalobu v uvedené výši soud rozhodl dle § 4 odst. 1 písm. j), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 2 bodu 2. sazebníku poplatků, neboť ve věci nebyl vydán platební rozkaz.