227 C 130/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 78 805 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 485 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 33 485 Kč od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 45 320 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 079,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 526,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 961,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 056,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 531,16 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 15 531,16 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 377,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 788 Kč na účet [číslo] s variabilním symbolem [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 58 570 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla částku ve výši 35 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do [datum] v 60 týdenních splátkách po 1 064 Kč společně s úrokem ve výši 7 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 7 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč a poplatkem za službu životního pojištění ve výši 840 Kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila informace od žalované týkající se rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů. Žalovaná na zápůjčku uhradila toliko 5 270 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky ve výši 58 570 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 6 079 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 25,14 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 18 526,78 Kč, útok z prodlení z částky 35 000 Kč ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 25,14 % p. a. z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 20 235 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla částku ve výši 20 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do [datum] v 60 týdenních splátkách po 608 Kč společně s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatkem za službu životního pojištění ve výši 480 Kč. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila informace od žalované týkající se rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů. Žalovaná uhradila celkem 16 245 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky ve výši 20 235 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 15 531,16 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 961,27 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 25,23 % ročně z částky 15 531,16 Kč od 12. 2020 do [datum] ve výši 9 056,12 Kč, útok z prodlení z částky 15 531,16 Kč ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 25,24 % p. a. z částky 15 531,16 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, namítala promlčení uvedených pohledávek, neboť žalobkyně podala návrh opožděně. Dále poukázala na skutečnost, že právní předchůdkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, při uzavírání smluv nepředkládala žádné listiny prokazující její majetkové poměry. Právní předchůdkyně navíc věděla, že vůči žalované je vedeno několik exekučních řízení, ale přesto jí jednotlivé částky poskytla. Proto navrhla, aby soud posoudil smlouvy jako neplatné a žalobu v celém rozsahu zamítl. V případě, že by žaloba nebyla zamítnuta, navrhla splácení dlužných částek ve splátkách po 1 000 Kč z důvodu tíživé životní situace. Její měsíční výdaje převyšují měsíční příjmy a celková výše dluhů, které žalovaná má je asi 500 000 Kč.

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. Účastníci v řízení shodně tvrdili (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč s tím, že žalovaná doposud vrátila pouze 5 270 Kč a dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaná prozatím vrátila jen 16 245 Kč.

5. Z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

6. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] a zařízení zákazníka do pojistného programu, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 7 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 7 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč a poplatkem za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 840 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 064 Kč. Listina byla vlastnoručně podepsána žalovanou.

7. Z karty zákazníka ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že žije v pronajatém bytě s partnerem a nezaopatřeným dítětem. Byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 15 000 Kč a dále pobírala státní podporu ve výši 13 769 Kč. Měsíční výdaje na bydlení byly ve výši 5 190 Kč, dále měsíční hradila 6 000 Kč jako běžné osobní výdaje a splácela úvěrové splátky ve výši 2 432 Kč.

8. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] a zařazení zákazníka do pojistného programu, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 4 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatkem za pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Listina byla vlastnoručně podepsána žalovanou.

9. Z karty zákazníka ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že žije v pronajatém bytě s partnerem a nezaopatřeným dítětem. Byla zaměstnána u zaměstnavatele [anonymizována tři slova] s měsíčním příjmem 10 000 Kč a dále pobírala státní podporu ve výši 13 769 Kč. Měsíční výdaje na bydlení byly ve výši 5 190 Kč, dále měsíční hradila 6 000 Kč jako běžné osobní výdaje a splácela úvěrové splátky ve výši 2 000 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, informace o zpracování osobních údajů, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že pohledávky za žalovanou byly ke dni [datum] postoupeny na žalobkyni 11. Z oznámení ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek na žalobkyni a současně ji vyzvala k plnění dlužné částky do 10 dnů.

12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalobkyně žalovanou před podáním žaloby k plnění.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ SpÚ“).

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro pojítek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

23. Podle § 638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

24. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. s tím, že oba závazky vznikly v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisu smluv). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle o. z. aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Z § 86 odst. 1 SpÚ plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020 č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

26. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. V tomto směru žalobkyně pouze obecně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované, zejména že zhodnotila její majetkové poměry, výši příjmů a otázku bydlení. Ke svému tvrzení předložila pouze kartu zákazníka vyplněnou žalovanou. Žádné listiny, které by prokazovaly existenci jejího pracovního poměru či výši jejích měsíčních příjmů a výdajů doloženy nebyly. Stejně tak, žalobkyně žádným způsobem nezkoumala, z jakých důvodů se změnily příjmy žalované v mezidobí od první a druhé úvěrové smlouvy. Mezi uzavřením těchto smluv je rozdíl 2,5 měsíce, dle přiložené karty zákazníka žalovaná v mezidobí změnila zaměstnání a došlo k navýšení jejích příjmů ze zaměstnání z 10 000 Kč na 15 000 Kč. Tato skutečnost však nebyla žalobkyní nikterak zohledněna. Dále žalobkyně neprovedla řádnou lustraci žalované v registrech, zejména v registru Centrální evidence exekucí. Kdyby tak žalobkyně učinila, nutně by zjistila, že vůči žalované bylo vedeno několik exekucí a její platební morálka je tak špatná. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalované prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

27. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

28. Právní předchůdkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku ze dne [datum] poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 35 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud vrátila celkem 5 270 Kč. Rozdíl ve výši 29 730 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit právní předchůdkyni v době přiměřené jejím možnostem. Dále právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatného závazku ze dne [datum] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud vrátila 16 245 Kč. Rozdíl ve výši 3 755 Kč tedy představuje bezdůvodné vyhodnocení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud podotýká, že„ alokace“ jednotlivých plateb žalovanou na různé dílčí pohledávky je bezpředmětná, neboť zúčtování bezdůvodného obohacení provádí přímo soud. Pohledávka na zaplacení výše uvedené částky za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). K námitce žalované týkající se promlčení závazků soud uvádí, že je nedůvodná, a to s ohledem na znění § 621 o.z. a § 638 o. z., kdy v případech bezdůvodného obohacení běží 10 letá promlčecí lhůta, která doposud neuplynula.

29. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou odeslanou dne [datum] do 10 dnů (tj. do [datum]). Počínaje dnem [datum] je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Při stanovení lhůty k plnění se soud zabýval žádostí žalované o plnění ve splátkách. Obecně platí, že v rámci posuzování žádosti o možnost splácet dluh soud hodnotí nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale i další skutkové okolnosti, kterými jsou například délka prodlení, celková výše dluhu, zda se dlužník pokoušel s věřitelem situaci řešit, zda již dluh splácel v průběhu soudního řízení a v neposlední řadě ekonomický dopad na věřitele (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2013, sp. zn. 93 Co 96/2013). Na podobná kritéria ostatně odkazuje ve svém usnesení ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. 22 Cdo 2552/2016, i Nejvyšší soud.

31. Žalovaná toliko uvedla, že může platit měsíční splátky ve výši 1 000 Kč, neboť je v tíživé životní situaci, má nízký příjem a dluhy kolem 500 000 Kč. Finančně jí vypomáhá její matka. Žalobkyně se k plnění ve splátkách nevyjádřila. Soud má za to, že k adekvátní výše měsíčních splátek činí 1 500 Kč. Při stanovení výše splátek soud zohlednil nejen tíživou životní situaci žalované, ale i zájem žalobkyně získat poměrnou část bezdůvodného obohacení zpět. Pokud by soud plně vyhověl návrhu žalované a stanovil výší měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč, mohlo by dojít k znevýhodnění žalobkyně. Proto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil, že žalovaná je oprávněna zaplatit vlastní nárok v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, vždy k 25. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek. Lze dodat, že účastníci si mohou i po vyhlášení tohoto rozsudku sjednat odlišnou výši a podmínky splátek, dohodě o plnění dluhu ve splátkách totiž nebrání, že o pohledávce bylo rozhodnuto (dokonce již vykonatelným) rozsudkem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004.

32. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 33 485 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Ve zbylém rozsahu soud byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 377,82 Kč. Žalovaná byla úspěšná v části, kde žalobkyně požadovala zaplacení částky 81 943,96 Kč (70,99 %), naopak v částce 33 485 Kč (29,01 %) úspěšná nebyla. Při výpočtu náhrady nákladů řízení soud zohlednil i příslušenství pohledávky (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, žalovaná pak co do částky 6 744,25 Kč, kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení v úhrnné výši 11 650,06 Kč a shora specifikovaného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně. Žalované proto náleží 41,98 % nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů (písemné podání ve věci samé příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem) dle § ust. 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

34. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 788 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.