227 C 136/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 650 328,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 650 328,79 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 611,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 26 652,82 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 646 128,79 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 88 729,34 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že jako úvěrující dne , datum, uzavřela společně a nerozdílně se žalovanou a , jméno FO, , narozeným , datum, , jako úvěrovanými smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, . Při schvalování úvěru žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých klientem, které individuálně hodnotila, přičemž přihlížela i k obsahu interních i externích databází, NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku atp. Příjmy a výdaje klienta žalobkyně hodnotila rovněž na základě historických dat ČSÚ. Takovýmto zkoumáním úvěruschopnosti žalobkyně nezjistila nic, co by poskytnutí úvěru bránilo. Příjmy , jméno FO, z titulu nájemného, ověřené nájemními smlouvami a daňovým přiznáním, pro poskytnutí úvěru postačovaly, úvěrová historie jmenovaného byla bez negativního nálezu, jmenovaný nebyl nalezen v insolvenčním rejstříku ani v centrální evidenci exekucí a automatické vyhodnocení skoringu proběhlo s kladným výsledkem. Žalovaná uvedla, že je ženou v domácnosti bez příjmů, úvěr tedy bylo možné poskytnout a žalobkyně jej poskytla za účelem modernizace, rekonstrukce a údržby stavby v celkové výši 700 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, . Poskytnutý úvěr se úvěrovaní zavázali hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 145 Kč, současně se zavázali hradit povinnou splátku spoření ve výši 1 578 Kč měsíčně, to vše do posledního pracovního dne kalendářního měsíce. Úrok byl sjednán ve výši 5,39 % ročně, rovněž byl sjednán úrok z prodlení, poplatky, smluvní pokuty a náhrady na náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutí úvěru. Následně bylo proti , jméno FO, zahájeno insolvenční řízení, čímž žalobkyni vzniklo právo od smlouvy odstoupit. Žalobkyně od smlouvy odstoupila a svou pohledávku prohlásila za okamžitě splatnou dnem 14. 11. 2022, od následujícího dne se tak žalovaní dostali do prodlení s úhradou úvěru. Žalobkyně tak eviduje tyto pohledávky: částku 646 128,79 Kč na jistině, částku 4 200 Kč za 7 upomínek ze dne 4. 5. 2021, 6. 12. 2021, 7. 1. 2022, 16. 3. 2022, 4. 4. 2022, 17. 5. 2022 a 7. 11. 2022 po 600 Kč dle sazebníku, neuhrazený smluvní úrok v sazbě 5,39 % ročně z jistiny kapitalizovaný od 1. 10. 2022 do 14. 11. 2022 částkou 4 611,45 Kč, neuhrazený úrok z prodlení v zákonné sazbě 15 % ročně z jistiny kapitalizovaný od 15. 11. 2022 do 28. 2. 2023 částkou 26 652,82 Kč a úrok z prodlení v zákonné sazbě 15 % ročně z jistiny od 1. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaná neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že uplatněný nárok neuznává, a to ani částečně. Namítala, že žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Odkázala na § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), a zdůraznila, že uvádí-li snad žalobkyně v tomto ohledu nějaká tvrzení, nejsou dostatečná a žalobkyně neunáší jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy , jméno FO, , nezkoumala jeho výdaje, poměry žalované se nezabývala vůbec. Smlouva je tedy absolutně neplatná a žalobě nelze vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť jeho případná výše nebyla řádně prokázána.

3. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel na jedné straně a žalovaná a , jméno FO, jako dlužník na straně druhé uvedeného dne podepsali takto nazvanou listinu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dlužníkovi poskytnout úvěr až do částky 700 000 Kč na bytový účel specifikovaný jako modernizace, rekonstrukce a údržba stavby rodinného domu-budovy č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Úrok byl sjednán ve výši 5,39 % ročně, měsíční splátka úroku ve výši 3 145 Kč a měsíční splátka povinného spoření ve výši 1 578 Kč, přičemž žalovaný se zavázal k úhradě 165 takových splátek. RPSN činila 6,07 %. V čl. X. odst. 5. bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna od smlouvy odstoupit v případech specifikovaných v čl. IX. úvěrových podmínek.

5. Z podmínek žalobkyně pro poskytování spotřebitelských překlenovacích úvěrů a úvěru ze stavebního spoření fyzickým osobám soud zjistil, že dle čl. IV. odst. 11. platí, že pokud úvěrovou smlouvu uzavřelo více osob na straně dlužníka, odpovídají tyto osoby s dlužníkem za splnění celého dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy nebo v souvislosti s ní společně a nerozdílně. Dle čl. IX. odst. 2.11. platí, že za podstatné porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy a/nebo za skutečnost ohrožující návratnost úvěru se považuje zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníkovi (spoludlužníkovi) úvěru.

6. Ze sazebníku soud zjistil, že žalobkyně účtuje poplatek ve výši 600 Kč za odeslání každé jednotlivé výzvy k úhradě (čl. III. bod. 9.).

7. Z konečného výpisu z účtu stavebního spoření č. , č. účtu, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně k uvedenému dni evidovala zůstatek na tomto stavebním spoření klienta , jméno FO, ve výši 0 Kč.

8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy a prohlášení úvěrové pohledávky za okamžitě splatnou ze dne 15. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalované sdělila, že od úvěrové smlouvy s okamžitou platností odstupuje, neboť proti jednomu z účastníků smlouvy bylo zahájeno insolvenční řízení, a svou pohledávku v celkové výši 654 128,24 Kč prohlašuje za okamžitě splatnou ke dni 14. 11. 2022.

9. Z odstoupení od úvěrové smlouvy a prohlášení úvěrové pohledávky za okamžitě splatnou ze dne 15. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně , jméno FO, sdělila, že od úvěrové smlouvy s okamžitou platností odstupuje, neboť proti jednomu z účastníků smlouvy bylo zahájeno insolvenční řízení, a svou pohledávku v celkové výši 654 128,24 Kč prohlašuje za okamžitě splatnou ke dni 14. 11. 2022.

10. Z oznámení (výzvy) ze dne 31. 5. 2023 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 681 593,06 Kč do 15 dnů od doručení. Z podacího archu soud zjistil, že výzva byla odeslána poštou téhož dne.

11. Z platebního příkazu ze dne 17. 6. 2019 soud zjistil, že úvěr byl čerpán v částce 350 000 Kč.

12. Z potvrzení o převodu a předpisu splátky ze dne 20. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila čerpání úvěru ve výši 350 000 Kč a vyčíslila měsíční splátku zahrnující rovněž povinné měsíční spoření na účet stavebního spoření.

13. Z platebního příkazu ze dne 6. 9. 2019 soud zjistil, že úvěr byl čerpán v částce 210 000 Kč.

14. Z potvrzení o převodu a předpisu splátky ze dne 13. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila čerpání úvěru ve výši 210 000 Kč a vyčíslila měsíční splátku zahrnující rovněž povinné měsíční spoření na účet stavebního spoření.

15. Z platebního příkazu ze dne 10. 10. 2019 soud zjistil, že úvěr byl čerpán v částce 140 000 Kč.

16. Z potvrzení o převodu a předpisu splátky ze dne 16. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila čerpání úvěru ve výši 140 000 Kč a vyčíslila měsíční splátku zahrnující rovněž povinné měsíční spoření na účet stavebního spoření.

17. Ze stavu účtu č. , hodnota, soud zjistil, že ke dni 14. 11. 2022 žalobkyně evidovala celkový dluh ve výši 654 940,24 Kč, z toho jistina 646 128,79 Kč, řádný úrok 4 611,45 Kč a ostatní úhrady 4 200 Kč. Současně žalobkyně evidovala platby ve výši celkem 234 147,53 Kč, z toho 53 871,21 Kč na jistinu, 118 734,32 Kč na řádný úrok a 61 542 Kč na dospořování.

18. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaná uvedla, že ve zdaňovacím období 2018 neměla vlastní příjem přesahující částku uvedenou v § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmu.

19. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že , jméno FO, byl ke dni 14. 6. 2019 zapsán jako výlučný vlastník pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, katastrálním území , jméno FO, .

20. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že , jméno FO, byl ke dni 14. 6. 2019 zapsán jako výlučný vlastník pozemků parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, .

21. Z nájemní smlouvy ze dne 28. 12. 2018 soud zjistil, že , jméno FO, jako pronajímatel se společností , právnická osoba, . jako nájemcem podepsal uvedenou smlouvu, na jejímž základě mu mělo být placeno nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně z titulu nájmu nemovitých věcí uvedených v odst. 21 tohoto rozsudku.

22. Z nájemní smlouvy ze dne 28. 12. 2018 soud zjistil, že , jméno FO, jako pronajímatel s , jméno FO, jako nájemcem podepsal uvedenou smlouvu, na jejímž základě mu mělo být placeno nájemné ve výši 25 000 měsíčně z titulu nájmu nemovité věci uvedené v odst. 21 tohoto rozsudku.

23. Z nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2018 soud zjistil, že , jméno FO, jako pronajímatel se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako nájemcem podepsal uvedenou smlouvu, na jejímž základě mu mělo být placeno nájemné ve výši 2 200 EUR měsíčně z titulu nájmu nemovitých věcí uvedených v odst. 20 tohoto rozsudku.

24. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, u , právnická osoba, ., na jméno , jméno FO, soud zjistil, že na účet byla od července 2018 do března 2019 připisována měsíčně částka ve výši 25 000 Kč s označením , jméno FO, pronájem.

25. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2018 včetně příloh soud zjistil, že , jméno FO, v uvedeném zdaňovacím období vykázal úhrn příjmů z nájmu ve výši 998 000 Kč, konečná daň z tohoto příjmu činila 76 371 Kč. Jmenovaný v předmětném období splácel dva hypoteční úvěry u , právnická osoba, .

26. Ze seznamu exekucí soud zjistil, že , jméno FO, v evidenci , Anonymizováno, , právnická osoba, , a. s., ke dni 10. 6. 2019 neměl evidovánu žádnou exekuci.

27. Z výpisu z , Anonymizováno, ze dne 10. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaná má evidovány celkem , hodnota, kontrakty u 1 finanční instituce, z toho 1 odmítnutý a 2 aktivní s měsíčními splátkami v celkové výši 23 146 Kč. Zbývající částka k doplacení činí 7 089 082 Kč. Žalovaná nemá splátky po splatnosti.

28. Z výpisu z , Anonymizováno, ze dne 10. 6. 2019 soud zjistil, že , jméno FO, má evidováno celkem , hodnota, kontraktů u 5 finančních institucí. Pouze 3 kontrakty jsou aktivní, a to 2 s měsíčními splátkami v celkové výši 23 146 Kč a zbývající částkou k doplacení činí 7 089 082 Kč a 1 kreditní karta s úvěrovým rámcem 120 000 Kč a zbývající částkou k doplacení 110 000 Kč. Jmenovaný nemá splátky po splatnosti.

29. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření a žádosti o překlenovací úvěr (Půjčka , Anonymizováno, ) ze dne 31. 5. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně, , jméno FO, a žalovaná podepsali takto nazvaný dokument, na jehož základě , jméno FO, a žalovaná požádali o zřízení stavebního spoření a požádali o poskytnutí úvěru z tohoto spoření do výše 700 000 Kč pro účely modernizace, rekonstrukce a údržby nemovitosti-rodinného domu na adrese , adresa, . Žadatelé uvedli, že žijí v domácnosti s nezletilým dítětem, , jméno FO, je podnikatel s čistým měsíčním příjmem ve výši 76 800 Kč, žalovaná je žena v domácnosti bez příjmů, žadatelé mají vysokoškolské vzdělání a vlastní dům/byt. Předpokládaná výše úvěru činí 700 000 Kč, předpokládaná splátka 4 745 Kč měsíčně, výdaje domácnosti tvoří splátky existujících úvěrů ve výši 23 140 Kč, platby za bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně a výdaje za stravu ve výši 5 000 Kč měsíčně a splátky kreditní karty ve výši 1 000 Kč měsíčně, celkem tedy 35 885 Kč měsíčně.

30. Dle § 120 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud z výpisu z obchodního rejstříku ověřil, že obchodní firma žalované v rozhodné době zněla , Anonymizováno, . Z insolvenčního rejstříku soud ověřil, že dne 14. 11. 2022 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka , jméno FO, a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl zjištěn úpadek jmenovaného. Téhož dne usnesení nabylo právní moci a bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku.

31. Z dalších provedených listin soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění.

32. Návrhy na provedení důkazu listinami prokazujícími způsob čerpání úvěru soud zamítl, neboť čerpání úvěru bylo prokázáno jinými důkazními prostředky (srov. výše).

33. Soud tak dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

34. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 17. 6. 2019 žalovaná a , jméno FO, vyčerpali sjednaný úvěr pro účely rekonstrukce nemovité věci ve výši 700 000 Kč, který se žalobkyni zavázali žalobkyni společně a nerozdílně splatit ve sjednaných splátkách spolu s úrokem a spolu s povinnými splátkami stavebního spoření. Současně bylo sjednáno právo žalobkyně od smlouvy o úvěru okamžitě odstoupit mj. z důvodu zahájení insolvenčního řízení proti žalované či , jméno FO, . , jméno FO, bylo dne 14. 11. 2022 zahájeno insolvenční řízení (následně v řízení bylo rozhodnuto o jeho úpadku). Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a celou svou pohledávku prohlásila za splatnou ke dni 14. 11. 2022. Žalobkyně před uzavření smlouvy zkoumala úvěruschopnost , jméno FO, , přičemž vycházela zejména z jeho příjmů z pronájmu (doloženého výpisy z katastru nemovitostí, nájemními smlouvami, daňovým přiznáním a výpisem z účtu) a z údajů, které spolu se žalovanou poskytl. , jméno FO, v žádosti o úvěr uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí cca 76 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je ženou v domácnosti bez příjmů. Oba jmenovaní dále uvedli, že žijí ve společné domácnosti s nezletilým dítětem a jejich celkové výdaje činí cca 36 000 Kč měsíčně (z toho splátky dvou předchozích úvěrů ve výši cca 21 000 Kč měsíčně a splátka kreditní karty ve výši 1 000 Kč měsíčně). Na základě těchto skutečností, jakož i toho, že , jméno FO, nebyl nalezen v insolvenčním rejstříku a v seznamu exekucí a že jeho prověření jak v interních systémech, tak v dalších evidencích skončilo kladně, žalobkyně dospěla k závěru, že úvěr lze poskytnout.

35. Na výzvu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů, jak byla zkoumána (přímo) úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že dalšími podklady k této otázce nedisponuje.

36. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

37. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

38. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

39. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

40. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

41. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně, žalované a , jméno FO, je smlouvou o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ. Na straně úvěrované přitom vystupují žalovaná i , jméno FO, jakožto solidární dlužníci (§ 1872 a násl. o.z.), neboť se zavázali žalobkyni plnit společně a nerozdílně. Bylo prokázáno, že účastníci sjednali oprávnění žalobkyně od smlouvy odstoupit a úvěr prohlásit za okamžitě splatný v případě zahájení insolvenčního řízení proti některému z úvěrovaných, přičemž bylo zahájeno insolvenční řízení proti , jméno FO, . Tohoto oprávnění žalobkyně využila (žalovaná proti odstoupení od smlouvy a zesplatnění pohledávky žalobkyně ostatně ničeho nenamítala).

42. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně vyhověla shora citovaným zákonným ustanovením a řádně zkoumala úvěruschopnost spotřebitele, tj. v daném případě zejména , jméno FO, , neboť poměry žalované bylo nadbytečné posuzovat podrobněji (srov. níže). Především soud konstatuje, že žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu jmenovaného ve výši cca 76 000 Kč měsíčně, který odpovídá údajům v daňovém přiznání, a měsíčními výdaji celé domácnosti (tj. nikoli jen jednoho jejího člena) ve výši cca 36 000 Kč, a to se zohledněním splátek předchozích závazků, přičemž zkoumala i povahu těchto závazků. I pokud by skutečné výdaje domácnosti , jméno FO, , žalované a (patrně společného) nezletilého dítěte byly vyšší než deklarované, a to např. i dvojnásobně ve vztahu k nákladům spojeným s bydlením a stravou, činily by cca 43 000 Kč, což stále znamená rezervu ve výši cca 33 000 Kč, z níž je možné platit sjednané měsíční splátky ve výši cca 5 000 Kč měsíčně. Právě i s přihlédnutím k výši sjednaných měsíčních splátek má soud za to, že žalobkyně úvěruschopnost úvěrovaných zkoumala řádně, neboť nepochybně s rostoucí výší splátky (plnění) spotřebitele je třeba pečlivěji posuzovat jeho poměry. Žalovaná a , jméno FO, však s ohledem na tvrzené i vykázané příjmy disponovali rezervou, která umožňovala hrazení i (značně) vyšších měsíčních splátek. Tvrzení žalobkyně přitom odpovídají závěrům provedeného dokazování. Žalobkyně objektivně vyšla z toho, že , jméno FO, byl vlastníkem nemovitých věcí, z nichž mu plynul příjem z titulu nájemného, který byl skutečně připisován na účet, vykázán též v daňovém přiznání a činil cca 1 mil. Kč ročně. Poskytnutí úvěru, okolnosti jeho sjednání a plnění žalované (resp. rovněž , jméno FO, ) ostatně žalovaná v řízení nijak nezpochybňovala, teprve v závěrečném návrhu namítala, že případně není prokázána výše bezdůvodného obohacení, tj. případného nároku žalobce, pokud by smlouva byla posouzena jako neplatná. Tomuto stanovisku soud nemůže přisvědčit, neboť z předloženého stavu účtu jsou platby (plnění) úvěru ze strany úvěrované nepochybně prokázány, a to včetně účtovaných poplatků za upomínky. Protože se dnem následujícím po zesplatnění žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu (§ 1968, § 1970 o.z.), je důvodný rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

43. Žalované je třeba přisvědčit v tom, že žalobkyně skutečně (zevrubně) nezkoumala úvěruschopnost žalované. Je však nutné položit si otázku, jak konkrétně by to žalobkyně měla realizovat v situaci, kdy žalovaná uvedla, že je ženou v domácnosti bez příjmů. Soud má za to, že neexistující příjmy žalovaná doložit nemohla. Své výdaje pak společně se svým druhem tvrdila, jak rozvedeno výše. Žalované lze dále přisvědčit v tom, že žalobkyně neobstarala výpis k ověření, zda proti žalované není vedena exekuce, obstarala však podklady potřebné ke zjištění jejích dalších závazků, které zohlednila při vyčíslení výše výdajů domácnosti, a obstarala takový výpis ohledně , jméno FO, , přičemž závazek obou jmenovaných je solidární. Za popsaného stavu soud uzavřel, že tvrzený nedostatek zkoumání úvěruschopnosti žalované nemůže vést k závěru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované i jejího druha, neboť se touto otázkou zevrubně zabývala, jak popsáno výše. Rovněž žalobkyně v roce 2019 rozumně nemohla předpokládat úpadek , jméno FO, , o němž bylo rozhodnuto v roce 2023, neboť z jeho tehdejších poměrů se úpadek v žádné formě vůbec nemohl jevit jako pravděpodobný. Důvodně podané žalobě proto soud vyhověl.

44. Pro úplnost soud uvádí, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, na nějž odkazovala žalobkyně, soud v této věci nepovažuje za relevantní, a to zejména vzhledem k jiné skutkové situaci, z níž toto rozhodnutí vychází (srov. zejména odst. 15 odůvodnění), tj. ze stavu, kdy úvěr byl splacen a úvěrovaný se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, kterého se mělo úvěrujícímu dostat z titulu neplatné smlouvy. V nyní souzené věci soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost spotřebitele byla řádně zkoumána, pročež ji nelze posoudit jako (absolutně) neplatnou.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 88 729,34 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 26 014 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 650 328,79 Kč sestávající z částky 10 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 5 470 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., z částky 10 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 10 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 10 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou na jednání soudu na trase , adresa, a zpět dne 26. 1. 2024 náhrada 1 100,86 Kč za 60 ujetých km v částce 500,86 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při kombinované spotřebě 7,1 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a.t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 51 830,86 Kč ve výši 10 884,48 Kč. Oproti předloženému vyúčtování soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 26. 7. 2023 (souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání), neboť jde toliko o krátký přípis administrativní povahy, nikoli o účelný úkon právní služby.

46. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.