227 C 143/2023
č. j. 227 C 143/2023-40
V PLATNOSTICitované zákony (20)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 160
- o ochraně spotřebitele, 634/1992 Sb. — § 2
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 419 § 420 § 561 § 562 § 573 § 588 § 1727 § 1968 § 1970 § 2395 § 2991 § 2993
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 75 § 76 § 86 § 87
Plný text
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 19 090 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 9 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení a co do částky 2 500 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 136 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] s variabilním symbolem [číslo].
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19 090 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvou o úvěru, na základě které mu poskytla částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 6 000 Kč vrátit ve 3 měsíčních splátkách do [datum] Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila získané informace od žalovaného týkající se jeho rodinných, příjmových a výdajových poměrů a provedla jeho lustraci v registrech. Pro případ zaslání písemné upomínky byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou výzvu. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný na částce nehradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy dne [datum]. Žalobkyně nyní proto žádá nezaplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč za 5 odeslaných listinných výzev, smluvní pokutu ve výši 3 090 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.
4. Z listiny nazvané jako smlouva o zápůjčce ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč ve třech měsíčních splátkách do [datum]. Úroková sazba byla ve výši 0 %, RPSN činila 1688 %. Pro případ zaslání písemné upomínky byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou odeslanou výzvu. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Listina byla podepsána žalobkyni, podpis žalovaného absentoval.
5. Z výpisu bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč.
6. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni [datum] žalovaný. Na tento bankovní účet dne [datum] byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč.
7. Z upomínek žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán k zaplacení dlužné částky.
8. Z oznámení žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění dlužné částky z důvodu prodlení na straně žalovaného.
9. Z předžalobní výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě 3 dnů.
10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ SpÚ“).
11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
15. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
18. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne [datum] ve věci C [číslo] [anonymizováno]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.
19. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.
23. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
24. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěruschopnost žalovaného prakticky nezkoumala. Tvrzení, že si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových či jiných relevantních poměrech a následně provedla lustraci žalovaného v registrech, považuje soud ve vztahu k § 86 SpÚ za zcela nedostatečné. Žalobkyně neuvedla, jaké konkrétní informace od žalovaného zjistila, ani nedoložila žádné důkazy, které by tuto skutečnost potvrzovaly.
25. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] [anonymizováno]) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.
26. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).
27. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud blíže nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované, což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o.z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.
28. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.
29. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 10 000 Kč, žalobkyni vydat. Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne [datum], která byla s přihlédnutím k § 573 o. z. doručena dne [datum], žalovaný měl žalobkyni zaplatit žalobkyni do 3 dnů, tj. do [datum], protože tak neučinil, je od následujícího dne v prodlení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a v daném pololetí činila 15 % ročně.
30. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
31. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, a proto žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
32. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 136 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).
33. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.