227 C 146/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 575,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 18 575,83 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 325 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 500 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 900 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 18 575,83 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč čerpaný prostřednictvím kreditní karty s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 60 % ročně. Žalovaná úvěr opakovaně čerpala, celkem obdržela 51 090,92 Kč, zpět vrátila 98 964,25 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 12. 10. 2023 zesplatnila, o čemž žalovanou informovala. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 29. 4. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla pod hrozbou podání žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně nyní požaduje jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč, úrok ve výši 2 675,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 13. 10. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 1 325 Kč, kapitalizovaný úrok od 13. 10. 2023 do 29. 4. 2024 ve výši 2 500 Kč, úrok ve výši 30 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 15 900 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 2. 2025, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“).

4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

6. Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl čerpaný formou kreditní karty s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 60 % ročně. Celkem měla žalovaná vrátit 20 451,15 Kč. RPSN bylo 81,02 %. Částky byly poskytnuty na bankovní účet č. , č. účtu, . Listiny nebyly žalovanou podepsané.

7. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, částku 10 000 Kč, dne , datum, částku 905,92 Kč, dne , datum, částku 15 000 Kč, dne , datum, částku 6 000 Kč, dne , datum, částku 5 580,23 Kč, dne , datum, částku 1 114,63 Kč, dne , datum, částku 950,85 Kč, dne , datum, částku 994,4 Kč, dne , datum, částku 1 540 Kč, dne , datum, částku 1 490 Kč, dne , datum, částku 979,22 Kč, dne , datum, částku 3 000 Kč a dne , datum, částku 3 535,57 Kč,8. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná v období od , datum, do , datum, čerpala celkem 102 603,38 Kč. Úvěr byl ke dni 15. 5. 2024 zesplatněn. Celkem žalovaná vrátila 98 964,25 Kč.

9. Z výzvy ze dne 27. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 a podacího lístku ze dne 30. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2024 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby vyzvána k úhradě dluhu do 13. 8. 2024.

12. Z nevyplněné listiny s názvem „oznámení o odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru“, informace o zpracování osobních údajů a fotokopie občanského průkazu soud nezjistil žádnou relevantní skutečnost pro věc samou.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

20. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

24. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

25. Jak bylo shora uvedeno, žalobkyní předložená listina nazvaná „osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“ vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

26. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, zda, kdy a jakými prostředky došlo k uzavření smlouvy mezi účastníky a jaký obsah tato smlouva měla. V tomto směru pouze obecně tvrdila, že byla účastníky uzavřena.

27. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru soud žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo nic uvedeno. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neznala platební morálku žalované, nevěděla, jaké jsou její příjmy a výdaje, a nemohla tak mít jasný a ucelený obraz o tom, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit.

28. Soud dále zkoumal, zda na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaná od žalobkyně obdržela celkem částku ve výši 51 090,82 Kč, přičemž doposud vrátila 98 964,25 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, soud platby zohlednil. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalované ani úbytek majetku na straně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok nemohl posoudit ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení.

29. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než prvním výrokem žalobu zamítnout pro neunesení břemene důkazního žalobkyní.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení procesního úspěchu stran soud musel přihlédnout i k příslušenství (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Došel tak k závěru, že procesně úspěšnější byla žalovaná, které však žádné náklady nevznikly, bylo tak rozhodnuto, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. Třetím výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS). Lhůta k plnění je dána dle § 160 o. s. ř.