227 C 151/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno t. č. na adrese Adresa zainteresované osoby 0/1 , Anonymizováno o zaplacení 53 580,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku ve výši , částka, v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, do , datum, spolu s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatkem za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatkem za umožnění hradit splátky v hotovosti ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila příjmy a výdaje žalovaného, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný však nehradil řádně a včas jednotlivé splátky. Celkem uhradil žalovaný částku ve výši , částka, . Poslední splátka ve výši , částka, byla uhrazena dne , datum, , od té doby žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši , částka, , úrok ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatek za administrativní činnost ve výši , částka, , poplatek za umožnění hradit splátky v hotovosti ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok od , datum, do , datum, ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se bez včasné a důvodné omluvy nedostavil. Bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. S ohledem na cizí prvek v podobě slovenského státního občanství žalovaného se soud nejprve zabýval otázkou své pravomoci a otázkou rozhodného práva. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná mezinárodní smlouva, kterou by Česká a Slovenská republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení předmětných nároků a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva aplikuje přednostně před ustanoveními zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 17 a 19 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný v rozhodné době měl bydliště na území České republiky. Protože předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , administrativní poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti ve výši , částka, ve 14. měsíčních splátkách po , částka, do , datum, . Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Částka byla poskytnutá v hotovosti při podpisu. Listina byla vlastnoručně podepsána žalovaným i právní předchůdkyní žalobkyně.

7. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že je zaměstnaný ve společnosti , právnická osoba, s příjmem ve výši , částka, . Jeho měsíční výdaje připadají na bydlení ve výši , částka, , jiné běžné výdaje jsou ve výši , částka, a dále měsíční hradí splátku úvěrů ve výši , částka, . Žalovaný je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žádné listiny prokazující tyto skutečnosti doloženy nebyly.

8. Z přehledu bylo zjištěno, že žalovaný na dlužné částce uhradil celkem , částka, . Poslední splátka byla uhrazena dne , datum, .

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky do , datum, .

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

21. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne , datum, , č. j. 27 Co 230/2020-103.

22. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalovanému předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle o. z. aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. V tomto směru žalobkyně pouze obecně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, kdy žalovaný označil svého zaměstnavatele, výši svého příjmu a výši měsíčních výdajů. Žádné listiny, které by prokazovaly tvrzení žalovaného, však přiloženy nebyly. Žalobkyně neoznačila žádný další důkaz, ačkoliv byla při jednání opětovně poučena ve smyslu § 118a o. s. ř.. Navíc je třeba uvést, že posouzení pouze na základě údajů získaných od spotřebitele (žalovaného) není dostatečné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Další, tj. opětovnou, lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů soud žalobkyni dle její žádosti při jednání ve věci již neposkytl, neboť k doplnění v uvedeném rozsahu již byla žalobkyně písemně vyzvána v rámci přípravy jednání.

28. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít právní předchůdkyně žalobkyně bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá SpÚ. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 SpÚ, a to včetně ujednání o poplatku a splatnosti.

29. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

30. Neplatnost právních jednání, ke kterým soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smluv o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

31. Protože, jak rozvedeno výše, právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, která byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

32. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši , částka, , z nichž žalovaný dosud vrátil jen , částka, . Poskytnuté plnění proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Soud podotýká, že „alokace“ jednotlivých plateb žalovaným na různé dílčí pohledávky je bezpředmětná, neboť zúčtování bezdůvodného obohacení provádí přímo soud Pohledávka na zaplacení těchto částek za žalovaným byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo písemně žalovanému oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalované dostačující k tomu dále viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1328/2007.

33. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, . V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do , datum, . Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 SpÚ) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byl nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí SpÚ). Počínaje dnem , datum, je tedy žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

34. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 16. 8. 203 do zaplacení.

35. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

36. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

37. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši , částka, , který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

38. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.