227 C 158/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 892 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 860 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 8 186 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 186 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Co do částky 3 846 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 846 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení se řízení zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 19 892 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 2 000 Kč, tato částka byla posléze navýšena na 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 1 046 Kč vrátit do 19. 11. 2024. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem a peněžní prostředky byly poskytnuty na bankovní účet č. , č. účtu, . Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, tak že ho prověřila v registrech a zhodnotila jeho příjmy a výdaje. Žalovaný uhradil dne 15. 8. 2024 částku 3 000 Kč, dále dne 16. 9. 2024 částku 4 140 Kč a dne 19. 2. 2025 částku 3 000 Kč. Poté žalovaný již neuhradil ničeho a dostal se tak se svým závazkem do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Dne 16. 4. 2025 byl žalovaný pod hrozbou žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 18 000 Kč, smluvní úrok ve výši 1 046 Kč, smluvní pokutu ve výši 846 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 892 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení. Podáním ze dne 16. 10. 2025 žalobkyně vzala žalobu co do částky 3 846 Kč (tj. co do smluvní pokuty a úroku z prodlení) a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 846 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení zpět, neboť žalovaný tyto částky již uhradil a toto nebylo z důvodu administrativní chyby v žalobě nikterak zohledněno. Žalobkyně proto nyní po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 16 046 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 046 Kč od 20. 11. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 1. 2026. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání soudu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně si sjednala s žalovaným dohodu na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 490 Kč do 26. 8. 2024. Celkem měl žalovaný zaplatit 2 490 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 298,08 % ročně. RPSN činila 1 338,4 %. Částka byla poskytnuta na bankovní účet č. , č. účtu, . Z listiny nazvané jako „Dodatek č., hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěr byl navýšen na částku 16 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 3 598 Kč. Celkem měl žalovaný zaplatit 19 598 Kč. Úrok byl 276,6 % ročně. RPSN činila 1 274,4 %. Z listiny nazvané jako „Dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č., hodnota, “ ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěr byl navýšen na částku 18 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 4 046 Kč. Celkem měl žalovaný vrátit 22 046 Kč. Úrok byl 276,6 % ročně. RPSN byla 1 319,9 %. Z listiny nazvané jako „Dodatek č., hodnota, ke smlouvě o úvěru č., hodnota, “ ze dne , datum, bylo zjištěno, že byla prodloužena splatnost úvěru do 16. 10. 2024. Žádná z listin neobsahuje listinný ani elektronický podpise žalovaného.

6. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne 29. 6. 2023 z bankovního účtu č. , č. účtu, poukázal částku 0,01 Kč. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla dne 27. 7. 2024 poukázána částka 2 000 Kč, dne 29. 7.2024 částka 14 000 Kč a dne 1. 8. 2024 částka 2 000 Kč.

7. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č., hodnota, bylo zjištěno, že dne 27. 7. 2024 byl na bankovní účet č. , č. účtu, poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč, dne 29. 7. 2024 došlo k navýšení úvěru o 14 000 Kč a dne 1. 8. 2024 byl úvěr navýšen o 2 000 Kč. Na úvěr byla dne 15. 8. 2024 uhrazena částka 3 000 Kč, dne 16. 9. 2024 částka 4 140 Kč a dne 19. 2. 2025 částka 3 000 Kč.

8. Z upomínek ze dne 3. 9. 2024 a 19. 11. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek, z dodatku č., hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 4. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby vyzván k úhradě dluhu do tři dnů.

11. Ze zprávy banky ze dne 6. 1. 2026 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný. Z mimořádného výpisu zaúčtovaných transakcí bankovního účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poukázala dne 27. 7. 2024 částku 2 000 Kč, dne 29. 7. 2024 částku 14 000 Kč a dne 1. 8. 2024 částku 2 000 Kč.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“).

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle § 104 SpÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 110 SpÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

20. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

26. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému byla prováděny systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.

27. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. , spisová značka, , s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo uvedeno téměř ničeho. Žalobkyně pouze toliko tvrdila, že byla provedena lustrace žalovaného v registrech a byly vyhodnoceny příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně však zůstala jen u obecných tvrzení a žádné konkrétní příjmy, výdaje ani výsledek lustrace žalovaného v registrech nebyl tvrzen ani prokázán. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy neznala platební morálku žalovaného, nevěděla, jaké jsou jeho příjmy a výdaje a nemohla tedy mít jasný a ucelený obraz o tom, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit.

28. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 18 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud vrátil 10 140 Kč. Rozdíl mezi poskytnutím plnění (tj. částkou 18 000 Kč) a úhradou žalovaného (tj. částkou 10 140 Kč) ve výši 7 860 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo v řízení rovněž dostatečně prokázáno. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 16. 4. 2025, která byla podle § 573 o. z. doručena dne 21. 4. 2025, žalovaný měl žalobkyni zaplatit do 3 dnů, tj. do 24. 4. 2025, protože tak neučinil, je od následujícího dne, tj. od 25. 4. 2025 v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Sazba úroku z prodlení činila v daném pololetí 12 % ročně29. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 860 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 860 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

30. Žalobkyně vzala žalobu co do částky 3 846 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 846 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení zpět. Soud proto tedy postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení v této části zastavil.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, navíc zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno. Žalobkyně totiž vzala část žaloby zpět s tím, že z důvodu administrativní chyby nebylo v žalobě zohledněno plnění žalovaného (ke kterému došlo přitom před podáním žaloby). Žalobkyni však nic nebránilo v tom, aby toto plnění již zohlednila při podání žaloby, když mezi plněním žalovaného (srpen 2024, září 2024 a únor 2025) a podáním žaloby (13. 8. 2025) uplynul dostatečný časový prostor k tomu, aby toto plnění bylo zohledněno, jedná se tak o zavinění zastavení řízení na straně žalobkyně. Žalovaný byl tak ve věci úspěšnější, žádné náklady mu však nevznikly, a proto je soud nepřiznal žádnému z účastníků.

32. Pátým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

33. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.