227 C 198/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. MUDr. jméno příjmení se sídlem adresa o zaplacení 91 291 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 91 291 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 91 291 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 20 320 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 913 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 91 291 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je osobou odpovědnou za újmu vzniklou pojistnou událostí [číslo] ze dne 9. 10. 2020. Vylíčila, že dne 9. 10. 2020 v 10:10 hodin v [anonymizováno], ulici Československé armády, v autobuse MHD linky [číslo] žalovaný ublížil na zdraví revizorce [jméno] [příjmení], narozené 12. 1. 1968 (dále jen„ poškozená“) tím, že jí v zastávce vystrčil ze dveří autobusu tak, že následkem toho narazila do zdi a upadla na zem, čímž jí byl způsoben podkožní krevní výron na zadní straně pravé paže a podkožní krevní výron na pravé hýždi. Příkazem [stát. instituce] (dále jen„ správní orgán“) ze dne 19. 8. 2021, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 2. 9. 2021 (dále jen„ rozhodnutí o přestupku“), byl žalovaný uznán vinným za popsaný skutek. Žalobkyně, oprávněná k provozování pojišťovací činnosti, přitom uzavřela se zaměstnavatelem poškozené [právnická osoba], (dále jen„ ČSAD“) pojistnou smlouvu [číslo] ve které se zavázala za splnění zákonných a smluvních podmínek v případě pojistné události vyplatit poškozenému pojistné plnění. V souladu s touto pojistnou smlouvou tak žalobkyně poskytla pojistné plnění v předmětné věci ve výši 91 291 Kč, které se skládá z částky 20 000 Kč za ztížení společenského uplatnění poškozené, částky 70 041 Kč za ušlý výdělek, částky 1 100 Kč za náklady spojené s péčí o zdraví a částky 150 Kč za lékařský honorář. V důsledku poskytnutí pojistného plnění žalobkyní pak přešlo v souladu s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška č. 125/1993 Sb.“), na žalobkyni právo na náhradu toho, co za zaměstnavatele poškozené uhradila, a to právě vůči žalovanému. Protože žalovaný neuhradil ničeho ani na výzvu žalobkyně ze dne 1. 9. 2021 nejpozději do 8. 10. 2021, jakož ani později na předžalobní výzvu, domáhala se žalobkyně po žalovaném i zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky ode dne 9. 10. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Nesouhlasil s tím, že je (výlučně) osobou odpovědnou za újmu vzniklou pojistnou událostí, jakož ani s jejím rozsahem, natož ve vyčíslené výši 91 291 Kč. Sporoval též příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a tvrzenou újmou (škodou) poškozené s tím, že žalobkyně sice nárokuje náklady spojené s léčbou poškozené, nikoli však v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Žalobkyně podle žalovaného neprokázala ani to, že má předmětný nárok, tj. že je právě ona pojistitelkou, která uzavřela s ČSAD pojistnou smlouvu, na jejímž základě byla povinna vyplatit pojistné plnění. Neprokázala ale ani to, že byla poškozené skutečně ze strany žalobkyně vyplacena částka 91 291 Kč. Nadto žalovaný oponoval, že se v dané věci neuplatní § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., neboť žalobkyně nemá právo na náhradu té částky, kterou v důsledku nastalé pojistné události vyplatila za zaměstnavatele. Žalovaný dokonce rozporoval i to, že byl před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému plnění.

3. K věci samé žalovaný rozvedl, že činí nesporným, že byl rozhodnutím o přestupku uznán vinným za výše popsaný skutek, za což mu byla uložena pokuta – v této souvislosti nicméně žalovaný vychází z toho, že právě tímto rozhodnutím je soud vázán a že by při určení náhrady měl přihlížet i k úvahám správního orgánu. Žalovaný vyzdvihl, že v průběhu trestního řízení se popis inkriminovaného jednání lišil – on vypověděl, že při vystupování stála poškozená mezi ním a dveřmi a jen o ni zavadil nějakou částí těla, možná instinktivně dal ruce před sebe, čímž do poškozené strčil, až upadla na záda. Správní orgán ostatně proto uzavřel, že přestupek spáchal z vědomé nedbalosti a při ukládání pokuty ve spodní sazbě zohlednil, že žalovaný neměl žádný záznam v evidenci přestupků, k jednání se přiznal a spolupracoval, jakož i k tomu, jakou újmu poškozené způsobil. Žalovaný dále odkázal na znalecký posudek ze dne 9. 1. 2021 zpracovaný MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], soudní znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, podle něhož za poranění vzniklá v souvislosti s vyšetřovanou událostí ze dne 9. 10. 2020 lze z hlediska soudně lékařského pojímat pouze podkožní krevní výron na zadní straně pravé paže a podkožní krevní výron na pravé hýždi, v důsledku čehož byla poškozená omezena v běžném způsobu života nanejvýše jeden týden po události. Tato lehčí zranění místního významu přitom nezanechávají trvalé následky na zdraví. Znalkyně tedy uzavřela, že nebylo možné objektivně prokázat, že by u poškozené došlo dne 9. 10. 2020 také k poranění levého kolene. Znalecký posudek zadaný policejním orgánem činným v trestním řízení, nikoli žalovaným, pokládá žalovaný za stěžejní důkaz.

4. Žalovaný ve vztahu k poranění levého kolene poškozené dále argumentoval tím, že poškozená byla v péči ortopedické ambulance již přede dnem 9. 10. 2020, a to pro onemocnění paty, a následně i pro syndrom karpálního tunelu, pro který v lednu 2021 podstoupila operaci, která nepochybně prodloužila její pracovní neschopnost. Žalovaný poukázal na to, že teprve dne 19. 2. 2021 bylo provedeno vyšetření levého kolene poškozené magnetickou rezonancí, při které byla zjištěna fisura zadního rohu vnitřního menisku, degenerativní změny vnějšího menisku a léze vnějšího zkříženého vazu kolene a Bakerova cysta, která ale vzniká nejen po úrazech kolenního kloubu, ale také při dně, artróze, revmatoidní artritidě či u osob, které přetěžují kolenní klouby. Často se tak jedná o náhodný nález při vyšetření magnetickou rezonancí; nadto u poškozené jsou patrné degenerativní změny struktur kolene, které mohou svědčit pro lézi staršího charakteru. Rozhodující proto je, že dne 9. 10. 2020 poškozené byla vystavena pracovní neschopnost pro zhmoždění ramene a paže (diagnóza S400), byť si stěžovala také na bolest levého kolene. Objektivně ale bylo koleno bez patologického nálezu, což dokládají také lékařské zprávy z ortopedie ze dne 19. 10. 2020, 12. 11. 2020 a 3. 12. 2020. Poranění levého kolene ostatně není vysvětlitelné ani mechanismem úrazu s dopadem na pravou část těla, nebyla tudíž prokázána jasná příčinná souvislost onemocnění kolene s úrazovým dějem. Podle žalovaného na rozdíl od posudkového lékaře žalobkyně nelze akceptovat diagnózu kolene jen proto, že se v lékařské dokumentaci poškozené neuvádí, že by se dříve s kolenem léčila. Žalovaný tak odmítá, že by si poranění v souvislosti s úrazovým dějem (tj. pravé paže a pravé hýždě) vyžádalo pracovní neschopnost v trvání od 9. 10. 2020 do 22. 3. 2021 a laseroterapii, nesouhlasí tudíž s hodnocením výše bolestného a určením náhrady na ztrátě na výdělku za dobu pracovní neschopnosti. Ostatně podle žalovaného není vůbec zřejmé, co kterou lékařskou zprávou žalobkyně konkrétně prokazuje (tj. jaké konkrétní zranění a jakou konkrétní léčbu ta která lékařská zpráva dokládá).

5. V posledním okruhu argumentace pak žalovaný namítal, že k pádu a poranění poškozené nepochybně přispěla také sama poškozená, resp. skutečnost, že se poškozená v daném okamžiku věnovala kontrole jízdenek a v dopravním prostředku se nedržela, čímž nejednala s náležitou opatrností při výkonu své práce. K úrazu proto došlo z důvodu zaviněné nestability poškozené a nešťastnou náhodou.

6. V návaznosti na vyjádření žalovaného žalobkyně vysvětlila, že jelikož poškozená byla zaměstnankyní ČSAD a úraz se jí stal při výkonu povolání, je to její zaměstnavatel, který jí újmu musí nahradit. Zaměstnavatel poškozené je však pojištěn pro tyto případy ze zákona (žalobkyně tedy nemůže doložit pojistnou smlouvu), újmu tak hradila žalobkyně za ČSAD, a proto na ní přešla práva podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. Podle žalobkyně není žádných pochyb o tom, že újmu poškozené způsobil právě žalovaný a že k újmě došlo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, protože byl za své jednání uznán vinným a tímto rozhodnutím je soud vázán podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Jedinou spornou otázkou tak může být rozsah a výše újmy – výplata v žalované výši ale byla prokázána a nemůže o ní být sporu. Žalobkyni je z její činnosti známo, že se následky úrazu projeví až po delší době od události a že není neobvyklé, že zranění není patrné ihned po události – zde si však poškozená stěžovala na bolest kolene dokonce ihned. Svědčí-li přitom nález o degenerativních změnách staršího data, je nutné vycházet z toho, že žalovaný způsobil újmu osobě nikoliv zcela zdravé a mohl její stav znatelně zhoršit. Za účelem stanovení rozsahu a výše újmy žalobkyně navrhla provést důkaz znaleckým posudkem a výslechem poškozené. Výzvu k plnění žalobkyně zasílala žalovanému na poslední jí známou adresu, k tíži žalobkyně ale nemůže jít, že si žalovaný zásilky nepřevzal.

7. K výzvě soudu ve smyslu 118 odst. 1 věty třetí o. s. ř., aby žalobkyně doplnila tvrzení a označila důkazy o tom, jaká konkrétní zranění žalovaný svým jednáním způsobil poškozené a jak žalobkyně dospěla k vyčíslení požadovaných nároků, žalobkyně uvedla následující: Žalobkyně tvrdila, že v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného utrpěla poškozená na zdraví tím, že měla zraněné koleno a podkožní krevní výrony na pravé paži a pravé hýždi. Tyto následky na zdraví se mohly plynutím času zhoršit, a to vlivem úrazu na tehdy chronický stav poškozené. Z lékařských zpráv poškozené vyplývá, že se její diagnóza v průběhu léčby drobně měnila, není nicméně na žalobkyni, která není soudní lékařkou, aby diagnózu poškozené určila přesně. Byť si lékařské zprávy do určité míry skutečně protiřečí, nelze je ignorovat; jako nejobjektivnější a nejrelevantnější je podle žalobkyně nutné hodnotit lékařské zprávy vyhotovené nejblíže v čase k předmětné události. Vyčíslení nároků podle žalobkyně vyplývá ze založených listin.

8. Mezi účastníky řízení bylo na základě jejich tvrzení a přednesů z právně významných tvrzení nesporným pouze to, že se žalovaný dne 9. 10. 2020 dopustil přestupku tím, že z autobusu vystrčil poškozenou, která v důsledku tohoto jednání upadla a utrpěla krevní výron na zadní straně pravé paže a podkožní krevní výron na pravé hýždi. Ostatně rozhodnutím o přestupku, tj. rozhodnutím o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, je soud vázán podle § 135 odst. 1 o. s. ř.

9. Mezi účastníky řízení zůstalo sporné, zda a v jakém rozsahu žalobkyně plnila za zaměstnavatele poškozené (ČSAD) a komu, zda byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] mezi žalobkyní a ČSAD, a pokud ano, jakého byla obsahu, jaká (další) konkrétní zranění poškozená utrpěla v důsledku jednání žalovaného, jakou léčbu či terapii a s jakými náklady si veškerá (další) zranění způsobená jednáním žalovaného vyžádala a s jakými náklady, zda si tato zranění vyžádala pracovní neschopnost poškozené a v jaké délce, jaká je výše bolestného a jaká je výše ztráty na výdělku poškozené v důsledku zranění způsobených žalovaným, a zda konkrétní (další) zranění jsou jednoznačně přičitatelná jednání žalovaného, tj. zda nemohla být způsobena jinými faktory.

10. Za skutečnost soudu (i obecně) známou ve smyslu § 121 o. s. ř., kterou není třeba dokazovat, soud považoval, že žalobkyně dříve vystupovala pod obchodní firmou [právnická osoba], jak vyplývá z obchodního rejstříku.

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

12. Ze záznamu o úrazu ze dne 12. 10. 2020 č. 7/ 2020 soud zjistil, že poškozená byla ke dni 9. 10. 2020 zaměstnankyní ČSAD a pracovala jako revizorka v městské hromadné dopravě. Při výkonu zaměstnání v autobuse byla napadena cestujícím, který stál vedle kontrolované ženy, a to tak, že poškozenou stojící zády k otevřeným dveřím autobusu chyl za ruce a vyhodil, resp. vystrčil z autobusu, že se zastavila až o zídku zastávky. Následkem toho poškozenou bolela ruka, koleno a hlava a měla pohmožděniny. Poškozená byla v dočasné pracovní neschopnosti od 9. 10. 2020.

13. Z potvrzení žalobkyně ze dne 19. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně zaregistrovala škodní událost ze dne 9. 10. 2020 spočívající v újmě na zdraví poškozené pod [číslo].

14. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 12. 10. 2020 soud zjistil, že poškozená u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru [obec] (dále jen„ policejní orgán“) v trestním řízení týkajícím se jejího napadení popsala úrazový děj ze dne 9. 10. 2020 tak, že jako revizorka provádějící kontrolu jízdních dokladů cestujících, došla v autobuse až k posledním dveřím a postavila se k nim zády, aby zkontrolovala jednu cestující. Cestující neměla platný jízdní doklad, proto poškozené předala svůj občanský průkaz – v jedné ruce tedy poškozená držela čtečku karet a ve druhé osobní doklad cestující. V tom muž stojící vedle kontrolované ženy strčil do poškozené, nebo ji chytil za bundu, a vyhodil ji z autobusu na autobusové zastávce U Nemocnice. Poškozená dopadla pravou rukou na opěrnou kamennou zídku a narazila si levé koleno a kostrč.

15. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, vypracovaného dne 9. 1. 2021 (dále jen„ znalecký posudek“) soudní znalkyní MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] (dále jen„ znalkyně“), soud konkrétně zjistil, že znalkyně na žádost policejního orgánu zodpověděla otázky, jaká zranění poškozená utrpěla na základě předložených lékařských zpráv, jakým způsobem mohla být tato zranění způsobena a zda způsob zranění odpovídá popisu poškozené, jaké měla poškozená obtíže a jak dlouho, zda poškozenou popsané obtíže mají objektivní příčinu, jakým způsobem a jak dlouho byla poškozená omezena v obvyklém způsobu života, zda poškozené vznikly trvalé následky a jak je lze odstranit. Znalkyně učinila závěry na základě spisového materiálu policejního orgánu (znalkyně ve znaleckém posudku shrnula předmět trestního řízení, zjištění z prohlídky poškozené ze dne 12. 10. 2020, obsah podaného vysvětlení poškozené ze dne 12. 10. 2020 a dne 11. 12. 2020, žalovaného ze dne 13. 10. 2020 a dvou svědků ze dne 15. 10. 2020) a lékařských zpráv poškozené vystavených praktickým lékařem MUDr. [příjmení] dne 9. 10. 2020 a 15. 10. 2020 a ortopedem MUDr. [příjmení] dne 19. 10. 2020 (resp. v období do 30. 12. 2020). Znalkyně uzavřela, že z hlediska soudně lékařského nelze objektivně prokázat, tj. objektivními vyšetřovacími metodami nelze prokázat, že u poškozené dne 9. 10. 2020 došlo k poranění jejího levého kolene, jednalo se tedy pouze o neobjasněné subjektivní stesky poškozené. Za poranění vzniklá v souvislosti s vyšetřovanou událostí ze dne 9. 10. 2020 lze tak podle znalkyně pojímat pouze podkožní krevní výron na zadní straně pravé paže a podkožní krevní výron na pravé hýždi. Tato zranění vznikla působením tupého násilí větší intenzity (nárazem) na postižená místa, event. by bylo možné jejich vznik vysvětlit úderem tupým předmětem vedeným větší silou. Poraněním pravé paže a hýždě poškozená mohla být omezena v běžném způsobu života ne déle než jeden týden, poranění tedy nevyžadovala pracovní neschopnost delší. Popsaná zranění znalkyně charakterizovala jako lehčí zranění místního významu, resp. uškození na těle, která nezanechala na zdraví poškozené po nekomplikované léčbě žádné trvalé následky.

16. Z usnesení policejního orgánu ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že bylo zahájeno trestní stíhání žalovaného jako obviněného ze spáchání přečinu výtržnictví, neboť se měl dopustit na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti tím, že napadl jiného. Tohoto přečinu se měl žalovaný dopustit konkrétně tím, že dne 9. 10. 2020 v 10:10 hodin při jízdě autobusem hromadné přepravy osob linky [číslo] ve spoji [číslo] v [anonymizováno] po ulici Československé armády směrem na Rozdělov při provádění přepravní kontroly poškozenou jako revizorkou ČSAD tuto úmyslně v zastávce vystrčil ze dveří ven z autobusu, následkem čehož narazila do zdi a upadla na zem. V souvislosti s pádem si poškozená způsobila dle znaleckého posudku MUDr. [příjmení] [příjmení] uškození na těle, a to podkožní krevní výron na zadní straně pravé paže a podkožní krevní výron na pravé hýždi.

17. Z protokolu o výslechu poškozené ze dne 8. 3. 2021 soud zjistil, že poškozená byla vyslechnuta policejním orgánem jako svědkyně v rámci trestního řízení vedeného proti žalovanému. Tehdy poškozená popsala úrazový děj tak, že dne 9. 10. 2020 jako revizorka provádějící kontrolu jízdních dokladů cestujících došla v autobuse se čtečkou v ruce až k jeho zadním dveřím, postavila se k nim zády a vyzvala ke kontrole proti ní stojícího žalovaného a ženu vedle něho. Žena neměla jízdenku, poškozená si tak od ní vzala občanský průkaz. V tom se otevřely dveře autobusu na zastávce U Nemocnice a žalovaný do poškozené náhle strčil rukama do jejího hrudníku tak silně, že vylétla ven z autobusu na chodník. Narazila si pravou ruku o zeď a spadla na levé koleno a zadek.

18. Z rozhodnutí o přestupku má soud za prokázané, že byl poškozený uznán vinným za přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění účinném do 31. 1. 2022 (dále jen„ zákon o přestupcích“), že z nedbalosti dne 9. 10. 2020 v 10:10 hodin v Kladně, ulici Československé armády v autobuse MHD linky [číslo] ublížil na zdraví poškozené tím, že jí v zastávce vystrčil ze dveří autobusu tak, že následkem toho narazila do zdi a upadla na zem, čímž jí byl způsoben podkožní krevní výron na zadní straně pravé paže a podkožní krevní výron na pravé hýždi (výrok I). Žalovanému byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč (výrok II). V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán shrnul dosavadní průběh (původně trestního) řízení, zjištění z výpovědi poškozené, žalovaného a svědků, jakož i závěry znaleckého posudku zpracovaného znalkyní. Na tomto základě správní orgán dospěl k závěru, že žalovaný spáchal z vědomé nedbalosti přestupek tím, že poškozené ublížil na zdraví. Při stanovení výše pokuty zohlednil jako polehčující okolnosti, že žalovaný neměl žádný záznam v evidenci přestupků, že se k inkriminovanému jednání přiznal a že spolupracoval s policejním orgánem.

19. Z lékařských zpráv poškozené za období od 25. 8. 2020 do 28. 6. 2021 vystavených MUDr. [jméno] [příjmení], lékařem z oboru praktického lékařství, resp. konkrétně ze zprávy ze dne 9. 10. 2020 soud zjistil, že si poškozená po úrazu stěžovala, že se uhodila do pravé paže a levého kolena. MUDr. [příjmení] konstatoval mírné zduření svalové tkáně laterálně na její pravé paži s tím, že hybnost paže, ramene i předloktí jsou bez omezení. Uvedl dále, že poškozená má bolesti levého kolena při pohybu, nicméně že je koleno bez otoku a bez omezení pohybu. Na tomto základě objektivizoval zhmoždění pravé paže, měkkých tkání a levého kolenního kloubu a stanovil diagnózu S400 odpovídající pouze zhmoždění (kontuzi) ramene a paže (nadloktí). Poškozené vystavil pracovní neschopnost ode dne 9. 10. 2020. Z lékařské zprávy ze dne 15. 10. 2020 soud zjistil, že hybnost pravé paže byla bez omezení a hematom se již odbarvoval a že se poškozená objednala na vyšetření levého kolene, protože u ní přetrvávaly bolesti na vnitřní straně. Diagnóza zůstala S400 a kontrola byla stanovena na den 20. 10. 2020. Z další lékařské zprávy (bez uvedení data) již vyplývá diagnóza S800 odpovídající zhmoždění (kontuzi) kolena pro bolesti a omezenou fixaci levého kolena. Tato diagnóza byla ponechána i na kontrolách dne 30. 10. 2020, 20. 11. 2020, 4. 12. 2020 a dne 30. 12. 2020. Dne 29. 1. 2021 a 19. 2. 2021 byla poškozená na kontrole po operačním řešení syndromu karpálního tunelu (diagnóza S560). Následně MUDr. [příjmení] stanovil na základě nálezů z ortopedie a revmatologie dne 4. 3. 2021 poškozené diagnózu M2391 znějící na vnitřní poruchy kolenního kloubu, NS; přední vaz, roh vnitřní menisku a ode dne 30. 3. 2021 dále již diagnózu M2392 s tím rozdílem oproti přechozí diagnóze, že jde o vaz zadní. Z lékařské zprávy ze dne 28. 6. 2021 vyplývá, že nemocenské dávky byly poškozené vypláceny pouze do 25. 5. 2021.

20. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, druhého dílu, ze dne 9. 10. 2020 soud zjistil, že MUDr. [příjmení] rozhodl o tom, že je poškozená následkem pracovního úrazu neschopna práce od 9. 10. 2020. První kontrolu stanovil na den 15. 10. 2020.

21. Z lékařských zpráv poškozené za období od 19. 10. 2020 do 22. 3. 2021 vystavených MUDr. [jméno] [příjmení], lékařem z oboru ortopedie v ordinaci MUDr. [jméno] [příjmení], soud konkrétně ze zprávy ze dne 19. 10. 2020 zjistil, že poškozená byla vyšetřena pro bolesti pravé paty a bolesti levého kolena trvající deset dní po úrazu. Objektivně bylo levé koleno bez náplně, stabilní a pohyblivé bez bloku, byla zjištěna úponová bolest (entezopatie) vnitřního postranního vazu kolene (VPV). Poškozená byla na kontrole dne 12. 11. 2020, kdy by jí byla doporučena ortéza na levou dolní končetinu, dne 3. 12. 2020, kdy jí byla doporučeno vyšetření magnetickou rezonancí, dne 14. 1. 2021, kdy jí byla doporučena rehabilitace ultrazvukem (dokládá též samostatný přehled o absolvování v době od 26. 1. 2021 do 11. 2. 2021) a dále dne 18. 1. 2021 a dne 25. 1. 2021 po operaci pro syndrom karpálního tunelu. Dne 22. 2. 2021 byla opět konstatována entezopatie VPV s tím, že je koleno stabilní, osové, bez náplně i bez bloku. Byla jí doporučena laseroterapie na pravou patu i levé koleno (dokládá též samostatný přehled o absolvování v době od 26. 3. 2021 do 12. 5. 2021). Dne 22. 3. 2021 byla poškozené doporučena operace menisku levého kolene.

22. Z lékařské zprávy ze dne 19. 2. 2021 vystavené MUDr. [jméno] [příjmení], lékařkou z oboru radiodiagnostiky, plyne, že poškozená byla dne 19. 2. 2021 na magnetické rezonanci levého kolene. Byla u ní objektivizována horizontální fisura dorzálního rohu mediálního menisku, intraligamentozní léze předního zkříženého vazu typu B, degenerativní změny laterálního menisku, Bakerova cysta a drobné intraligamentozní změny mediálního kolaterálního vazu.

23. Z formuláře pro hodnocení bolestného vyplněného dne 30. 6. 2021 MUDr. [jméno] [příjmení], praktickým lékařem poškozené, soud zjistil, že tento lékař k úrazu poškozené ze dne 9. 10. 2020 a pojistné události [číslo] uvedl, že byla poškozená ode dne 9. 10. 2020 až do 25. 5. 2021 v pracovní neschopnosti, nicméně její léčba dosud ukončena nebyla. Příčinu úrazu MUDr. [příjmení] popsal na základě sdělení poškozené tak, že ji v práci dne 9. 10. 2020 napadl černý pasažér a poranila si pravou paži a levé koleno. V tabulce pro ohodnocení MUDr. [příjmení] uvedl dvě položky, a to i) položku [číslo] s popisem zhmoždění pravého předloktí a s počtem bodů 10, ii) položku [číslo] s popisem poškození vnitřního menisku levého kolene s počtem bodů 70. Celkem tak MUDr. [příjmení] bolestné ohodnotil 80 body, aniž by toto hodnocení blíže odůvodnil. MUDr. [příjmení] ve formuláři nevyplnil, zda byla poškozená před úrazem zdravá ani jakými trpěla chorobami, její předchozí stav však podle něho neměl vliv na vznik ani následky úrazu. MUDr. [příjmení] neodpověděl, zda lze předpokládat, že úraz zanechá trvalé následky s tím, že léčení úrazu levého kolene nebylo stále ukončeno a u poškozené je naplánovaná operace.

24. Z lékařské zprávy pro posouzení nároku poškozené ze dne 21. 8. 2021 vystavené MUDr. [jméno] [příjmení], lékařem z oboru ortopedie, soud zjistil, že tento lékař pro žalobkyni přezkoumal hodnocení bolestného od MUDr. [příjmení]. Konstatoval, že poškozená po napadení dne 9. 10. 2020 utrpěla zhmoždění levého kolena a pravé paže a kostrče. Dospěl k závěru, že protože z dokumentace poškozené nevyplývá, že by se dříve léčila s kolenem, je nutné akceptovat, že až po úrazu byla popsána léze mediálního menisku v zadním rohu na základě magnetické rezonance ze dne 19. 2. 2021. Na rozdíl od MUDr. [příjmení] hodnotil bolestné celkem 95 body, a to položkami i) [číslo] s popisem poranění menisku a počtem bodů 70, ii) [číslo] s popisem pohmoždění měkkých tkání (nikoli položkou [číslo] s popisem poranění svalů a šlach v úrovni předloktí) a počtem bodů 25 (nikoli 10). Za datum ukončení léčby a pracovní neschopnosti určil den 22. 3. 2021, kdy poškozená absolvovala poslední kontrolu u lékaře. Pokud jde o výdaje na laseroterapii, navrhl proplacení v poloviční výši, protože poškozená terapii absolvovala i pro léčení entezitidy paty bez souvislosti s úrazem.

25. Z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Kladno (dále jen„ OSSZ“) ze dne 29. 6. 2021 soud zjistil, že poškozená byla následkem pracovního úrazu neschopna práce od 9. 10. 2020 do 25. 5. 2021. Náhrada mzdy jí byla poskytována od 9. 10. 2020 do 22. 10. 2020 a následně od 23. 10. 2020 do 25. 5. 2021 jí bylo vypláceno nemocenské, a to celkově ve výši 100 091 Kč. Žádost poškozené o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby byla zamítnuta. Dalším samostatným potvrzením z téhož dne pak OSSZ potvrdila, že poškozené byly v období od 9. 10. 2020 do 24. 6. 2021, resp. z toho pouze v období od 23. 10. 2020 do 25. 5. 2021, vyplaceny dávky nemocenského pojištění v celkové výši 100 091 Kč s tím, že se jednalo o nemocenské za celkem 215 dní a výše denní dávky činila 398 Kč do 7. 11. 2020, 437 Kč do 7. 12. 2020 a 477 Kč od 8. 12. 2020.

26. Z formuláře pro potvrzení ztráty na výdělku poškozené vyplněného dne 29. 6. 2021 ČSAD soud zjistil, že poškozená byla ode dne 2. 1. 2017 zaměstnána u ČSAD jako revizorka s průměrným hrubým měsíčním výdělkem v rozhodném období 27 269,78 Kč. Poškozená byla v důsledku pracovního úrazu neschopna práce od 9. 10. 2020 do 25. 5. 2021, v důsledku čehož zameškala 162,2 pracovních dnů. ČSAD poškozené vyplatila náhradu mzdy ve výši 6 153 Kč a na nemocenských dávkách poškozené bylo vyplaceno 100 091 Kč, celkem tak poškozená obdržela 106 244 Kč. Oproti předpokládanému hrubému výdělku 203 457 Kč tak na výdělku ztratila 97 213 Kč. U položky, zda poškozená byla odškodněna zaměstnavatelem, bylo uvedeno, že„ bude“.

27. Z vyúčtování péče ze dne 26. 3. 2021 soud zjistil, že poškozené byla vystavena faktura znějící na částku 2 200 Kč včetně DPH za dvakrát deset lekcí laseroterapie. Příjmový pokladní doklad ze dne 30. 3. 2021 pak svědčí o tom, že poškozená částku 2 200 Kč skutečně uhradila. Příjmový pokladní doklad ze dne 1. 7. 2021 dokládá, že poškozená uhradila 150 Kč MUDr. [příjmení] za výpis z karty pacienta.

28. Z likvidační zprávy ze dne 30. 8. 2021 vyplývá, že žalobkyně vyřizovala pojistnou událost [číslo] pro pojištěnou ČSAD, která je u ní pojištěna ze zákona od 1. 1. 1993. Žalobkyně popsala, že si poškozená při pracovním úrazu dne 9. 10. 2020 zranila meniskus a zhmoždila předloktí, což vyžadovalo léčbu do 22. 3. 2021, poškozené tak byla nahrazena ztráta na výdělku v částce 70 041 Kč. Bolestné bylo ohodnoceno 80 body po 250 Kč bod, tj. částkou 20 000 Kč Náklady na léčení laseroterapií uznala jen ve výši 1 100 Kč spolu s lékařským honorářem 150 Kč. Celkové plnění pojištěné ČSAD tak vyčíslila částkou 91 291 Kč, kterou nijak neovlivnila příp. spoluvina (poškozené) nebo spoluúčast (pojištěné).

29. Ze sdělení žalobkyně ze dne 30. 8. 2021 adresované ČSAD vyplývá, že žalobkyně ukončila šetření pojistné události ze dne 9. 10. 2020 [číslo] že dne 1. 9. 2021 odeslala na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 91 291 Kč. Z doplňujících informací k pojistnému plnění, které tvoří nedílnou součást shora označeného sdělení žalobkyně, plyne, že se pojistné plnění skládá z bolestného ve výši 20 000 Kč, ztráty na výdělku ve výši 70 041 Kč, nákladů spojených s péčí o zdraví ve výši 1 100 Kč a lékařského honoráře ve výši 150 Kč. Žalobkyně dále rozvedla, že na základě doložených lékařských zpráv bylo revizním lékařem stanoveno bolestné za položku [číslo] poranění menisku 70 bodů a položku [číslo] zhmoždění předloktí 10 bodů a určena nezbytná doba léčby do 22. 3. 2021, za což náležela náhrada ztráty výdělku. Náklady na laseroterapii byly nahrazeny v poloviční výši, protože současně probíhalo i léčení entezitidy na plantě nohy bez souvislosti s pracovním úrazem.

30. Ze sdělení ČSAD ze dne 12. 7. 2021 vyplývá, že ČSAD oznámila žalobkyni číslo svého bankovního účtu, kam jí má být zasláno pojistné, a to č. [bankovní účet]. Současně požádala, aby byla platba provedena s [variabilní symbol], což je číslo pojistné události.

31. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně ze dne 1. 9. 2021 vyplývá, že žalobkyně dne 1. 9. 2021 provedla platbu ve prospěch účtu č. [bankovní účet] s [variabilní symbol] a KS [číslo] znějící na částku 91 291 Kč.

32. Z výzvy žalobkyně ze dne 1. 9. 2021 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 91 291 Kč odpovídající vyplacenému pojistnému plnění u pojistné události [číslo] to do 8. 10. 2021. Žalobkyně ve výzvě učinila právní rozbor věci a poučila žalovaného o vymáhání regresních nároků. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ze dne 12. 11. 2021, aby částku 91 291 Kč zaplatil nejpozději do 26. 11. 2021. Z třetí výzvy žalobkyně ze dne 11. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 111 387 Kč zahrnující vyplacené pojistné plnění u pojistné události [číslo] úrok z prodlení a náhradu nákladů žalobkyně, a to do sedmi dnů ode dne odeslání výzvy. Výzvy byly žalovanému adresovány na adresu [adresa], zásilky se ale vrátily zpět.

33. Po poučení ve smyslu § 118 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně nedostála své povinnosti tvrzení a důkazní v celém rozsahu. K poučení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., že povinnosti podle § 118b odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci řízeni povinni splnit ve lhůtě do skončení dokazování, žalobkyně toliko požádala o poskytnutí lhůty dle úvahy soudu, aniž by bezprostředně doplnila svá tvrzení a označila další důkazy. Soud proto poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je povinna ve lhůtě do skončení dokazování doplnit tvrzení a označit důkazy konkrétně ohledně výše požadovaného bolestného (ztížení společenského uplatnění) a výše požadovaného ušlého výdělku, jinak jí hrozí neúspěch ve věci – žalobkyně však přesto toliko odkázala na podanou žalobu a její přílohy. Teprve po poučení ve smyslu § 119a odst. 1 o. s. ř. žalobkyně uvedla, že navrhuje k důkazu znalecký posudek pro účely stanovení rozsahu a výše újmy poškozené a současně k odstranění rozporu mezi žalobkyní předloženými lékařskými zprávami a žalovaným předloženým znaleckým posudkem. Dále navrhovala provedení důkazu současnou zdravotnickou dokumentací (zdravotní kartou) poškozené od praktického lékaře a pojistnou smlouvou mezi žalobkyní a zaměstnavatelem poškozené. Závěrem znovu požádala o alespoň minimální lhůtu pro označení a doplnění důkazů k prokázání každého konkrétního relevantního tvrzení.

34. Žalovaný po poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. navrhl za účelem vyjasnění následků na zdraví poškozené provedení důkazu její zdravotní dokumentací z doby před úrazem a současně za účelem objasnění úrazového děje a spoluzavinění poškozené navrhoval provést jeho účastnický výslech a výslech svědkyně [jméno] [příjmení]. Po poučení ve smyslu § 119a odst. 1 o. s. ř. žalovaný neměl žádná další tvrzení ani důkazní návrhy.

35. Návrhy na provedení dalšího dokazování všemi shora označenými důkazy soud zamítl jako nadbytečné, neboť žalobkyně nedostála již své povinnosti tvrzení, a to přinejmenším v takovém rozsahu, aby bylo zřejmé, jakých (dílčích) nároků, na jakém základě a v jaké konkrétní výši se domáhá. Tvrzení žalobkyně přitom nemůže bez dalšího nahradit odkazem na listinné důkazy, jak se stalo v právě souzeném případě.

36. Pokud jde konkrétně o důkazní návrhy žalobkyně, uvádí soud následující: Poučeními policejního orgánu ze dne 8. 3. 2021, o poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných a o právech poškozené právnické osoby v trestním řízení, soud důkaz neprovedl, neboť pro účely zjištění skutkového stavu v projednávané věci je bez významu, zda a jak byla ČSAD poučována v průběhu trestního řízení vedeného policejním orgánem proti žalovanému jako obviněnému. Výslech poškozené jako svědkyně soud neprovedl, neboť v této souvislosti je naopak relevantní, že poškozená po řádném poučení vypovídala jako svědkyně již dne 8. 3. 2021 v rámci trestního řízení vedeného proti žalovanému. Poškozená tedy již podrobně popsala, jak svými smysly vnímala, co se odehrálo dne 9. 10. 2020, jaká tehdy utrpěla zranění a jak jí tato zranění omezovala, přičemž protokol o její výpovědi soud provedl k důkazu. Opakovaní výslechu poškozené zdejším soudem by tak bylo nadbytečné. Současnou zdravotnickou dokumentací (zdravotní kartou) poškozené od jejího praktického lékaře soud také důkaz neprovedl, neboť pro zjištění, jaká konkrétní zranění poškozená utrpěla v důsledku jednání žalovaného dne 9. 10. 2020, není směrodatné, jaký je její zdravotní stav v roce 2023. K návrhu žalobkyně na dokazování znaleckým posudkem za účelem stanovení rozsahu a výše újmy poškozené soud uvádí, že se zde ztotožňuje s názorem žalovaného, že by zadání (zpracování) dalšího znaleckého posudku nebylo hospodárné, provedl-li soud k důkazu znalecký posudek ze dne 9. 1. 2021, při jehož zpracování znalkyně vycházela také z tehdy dostupných lékařských zpráv poškozené, které má soud rovněž k dispozici a jimiž provedl důkaz. Konečně soud zamítl i návrh žalobkyně na provedení důkazu pojistnou smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a ČSAD, neboť existenci„ pojistného“ vztahu má za existentní z jiných důvodů (srov. níže).

37. K návrhu žalovaného na provedení důkazu jeho výslechem soud uvádí, že vedle souhlasu žalovaného s jeho výslechem, který sice lze důvodně presumovat, je nezbytným předpokladem pro nařízení výslechu účastníka, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (viz § 131 odst. 1 o. s. ř.). Navrhl-li přitom žalovaný svůj výslech za účelem prokázání úrazového děje a spoluzavinění poškozené, je zřejmé, že tyto skutečnosti bylo možné prokázat jinak, a že tak nebyly splněny veškeré zákonné podmínky pro to, aby soud provedl také výslech žalovaného. Tím však soud žalovanému rozhodně neupřel právo vyjádřit se ve věci, neboť žalovaný využil možnosti uplatnit vlastní tvrzení na svou obranu písemně i osobně při jednání soudu. K důkaznímu návrhu na provedení výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud uvádí, že nelze očekávat, že by z její výpovědi zjistil nové relevantní skutečnosti, neboť zaprvé nelze vyloučit, že by svědkyně po poučení podle § 126 odst. 1 o. s. ř. výpověď důvodně odepřela, zadruhé je nesporné, že se žalovaný dne 9. 10. 2020 dopustil přestupku tím, že z autobusu vystrčil poškozenou, která v důsledku tohoto jednání upadla a utrpěla krevní výron na zadní straně pravé paže a podkožní krevní výron na pravé hýždi. Úrazový děj coby popis jednání žalovaného, ale současně i poškozené, přitom plyne z již provedených listinných důkazů, bylo by proto bez vlivu na projednávanou věc, pokud by ho také žalovaným navržená svědkyně stvrdila svou výpovědí. Konečně pokud jde o návrh na provedení důkazu zdravotní dokumentací poškozené z doby před předmětnou škodní událostí vztahující se zejména ke steskům poškozené po úrazu, ani tento návrh neshledal soud za opodstatněný, jelikož zdravotní stav poškozené byl dostatečně popsán v k důkazu provedených lékařských zprávách poškozené, a to i ve vztahu k ortopedickým obtížím poškozené, které měla ještě přede dnem 9. 10. 2020.

38. Ze shora uvedených zjištění tak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Poškozená byla ke dni 9. 10. 2020 zaměstnankyní ČSAD a pracovala jako revizorka v městské hromadné dopravě. Během výkonu zaměstnání v Kladně dne 9. 10. 2020 žalovaný vystrčil poškozenou ven z autobusu na autobusové zastávce U [nemocnice], která v důsledku toho upadla. Žalobkyně zaregistrovala u pojištěné ČSAD škodní událost ze dne 9. 10. 2020 spočívající v újmě na zdraví poškozené pod [číslo]. Rozhodnutím o přestupku byl poškozený uznán vinným za přestupek proti občanskému soužití, jenž spočíval v tom, že žalovaný z nedbalosti dne 9. 10. 2020 v 10:10 hodin v Kladně, ulici Československé armády, v autobuse MHD linky [číslo] ublížil na zdraví poškozené tím, že ji v zastávce vystrčil ze dveří autobusu tak, že následkem toho narazila do zdi a upadla na zem, čímž jí byl způsoben podkožní krevní výron na zadní straně pravé paže a podkožní krevní výron na pravé hýždi. Popsaná zranění znalkyně charakterizovala jako lehčí zranění místního významu, tzv. uškození na těle, pro která poškozená mohla být omezena v běžném způsobu života ne déle než jeden týden. Poškozená si subjektivně stěžovala, že se při úrazu uhodila také do levého kolena, dne 9. 10. 2020 však bylo její levé koleno objektivně bez otoku a bez omezení pohybu. Poškozená byla pro bolesti levého kolene v období od 19. 10. 2020 do 22. 3. 2021 v péči ortopeda, který jí mj. doporučil absolvovat laseroterapii. Dne 19. 2. 2021 byla poškozená na magnetické rezonanci levého kolene a byla u ní objektivizována horizontální fisura dorzálního rohu mediálního menisku, intraligamentozní léze předního zkříženého vazu typu B, degenerativní změny laterálního menisku, Bakerova cysta a drobné intraligamentozní změny mediálního kolaterálního vazu – pro tento nález byla poškozené doporučena operace. Poškozená uhradila dne 30. 3. 2021 částku 2 200 Kč za dvakrát deset lekcí laseroterapie a dne 1. 7. 2021 částku 150 Kč za výpis z karty pacienta. Praktický lékař poškozené [příjmení] [příjmení] rozhodl o tom, že je poškozená následkem úrazu neschopna práce od 9. 10. 2020. Poškozené byla v období od 9. 10. 2020 do 22. 10. 2020 poskytnuta náhrada mzdy ve výši 6 153 Kč a následně od 23. 10. 2020 do 25. 5. 2021 jí bylo vypláceno nemocenské, a to celkově ve výši 100 091 Kč. Oproti předpokládanému hrubému výdělku 203 457 Kč tak poškozená na výdělku ztratila 97 213 Kč MUDr. [příjmení] ohodnotil dne 30. 6. 2021 bolestné 80 body, jeho hodnocení pak dne 21. 8. 2021 přezkoumal ortoped MUDr. [příjmení], který ohodnotil bolestné 95 body. Žalobkyně vyčíslila dne 30. 8. 2021 plnění k pojistné události [číslo] částkou 91 291 Kč, která se skládala z bolestného ve výši 20 000 Kč (za 80 bodů po 250 Kč bod), náhrady ztráty na výdělku ve výši 70 041 Kč (pouze do 22. 3. 2021), náhrady nákladů na léčení laseroterapií ve výši 1 110 Kč a lékařského honoráře ve výši 150 Kč. Dne 1. 9. 2021 žalobkyně převedla částku 91 291 Kč na bankovní účet ČSAD č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Výzvou ze dne 1. 9. 2021, doručovanou žalovanému na adresu [jméno] [příjmení] 58 v Kladně, žalobkyně vyzvala žalovaného, aby jí do 8. 10. 2021 zaplatil částku 91 291 Kč, která odpovídá vyplacenému pojistnému plnění u pojistné události [číslo]. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho, a to ani k následným výzvám žalobkyně ze dne 12. 11. 2021 a dne 11. 10. 2022.

39. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

40. S ohledem na to, že je žalovaný občanem Slovenské republiky, zabýval se soud nejprve pravomocí a příslušností českého soudu ve věci rozhodnout, neboť se jedná o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), u něhož je dána působnost teritoriální, časová i věcná. Příslušnost zdejšího soudu byla založena podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, neboť bylo zjištěno, že má žalovaný v současné době bydliště v České republice, a také je dána podle článku 7 nařízení Brusel I bis, neboť v České republice došlo ke škodní události. Soud v České republice je tedy příslušný v projednávané věci rozhodnout.

41. Pokud pak jde o určení rozhodného práva, mezi Českou republikou a Slovenskou republikou je třeba mimosmluvní vztahy založené po 11. 1. 2009 posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen„ nařízení Řím II“). Podle čl. 4 nařízení Řím II platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti (odst. 1). Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země (odst. 2). Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem (odst. 3). Nebyla-li provedena volba práva podle čl. 14 nařízení Řím II, je zřejmé, že se věc řídí českým právem podle obecného pravidla, neboť škodní událost se stala v České republice a nadto jak žalovaný, coby občan Slovenské republiky, tak poškozená, coby občanka České republiky, měli oba v okamžiku škodní události bydliště v České republice. Užší vazba na jinou zemi je tedy vyloučena.

42. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

43. V obrysech projednávané věci je tak soud povinen zohlednit, že v době jeho rozhodování je (bylo) v právní moci rozhodnutí o přestupku. Soud je však vázán pouze pravomocným výrokem, že byl spáchán přestupek, a výrokem o tom, že ho spáchal žalovaný, není ale vázán i odůvodněním tohoto rozhodnutí, jakož ani dalšími zjištěními (a například z nich dovozených polehčujících okolností) jak se žalovaný nesprávně domnívá. Zdejší soud nemůže bez dalšího zjišťování a prokazování skutkového stavu převzít ostatní (veškerá) zjištění a závěry obsažené v odůvodnění rozhodnutí o přestupku, aniž by bylo třeba (ne) důvodnost nároku v civilním řízení prokázat. Žalovanému je možné dát za pravdu jen potud, že z výroku o vině je nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty přestupku konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty přestupku zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku. Protože rozhodnutí o tom, že byl spáchán přestupek, v sobě zahrnuje i posouzení subjektivního vztahu pachatele ke svému jednání a k jeho následkům, znamená takové rozhodnutí ve vztahu k pachateli vždy konstatování jeho zaviněného protiprávního jednání. V občanském soudním řízení však soud není vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o rozsah a výši škody, neboť zde rozhodnutí vydané ve správním řízení posuzuje újmu (škodu) pouze z hlediska pojmových znaků přestupku, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti. Soud si tak musí učinit o rozsahu a výši újmy (škody) podložený vlastní závěr, byť může využít podklady ze správního (původně trestního) spisu týkajícího se věci vedené proti žalovanému (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1877/2013, a dále usnesení ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5435/2015, či ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4142/2016).

44. V projednávané věci byl žalovaný uznán vinným přestupkem proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, kterého se dopustí ten, kdo jinému ublíží na zdraví.

45. Zákon o přestupcích však nedefinuje pojem ublížení na zdraví, a proto pro vymezení tohoto pojmu je třeba analogicky vyjít z právní úpravy trestního práva. Ublížením na zdraví se podle § 122 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření. V případě přestupku podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích tento zákon výslovně nestanoví, že je třeba úmyslného zavinění, proto postačuje zavinění ve formě nedbalosti (tj. i nevědomé).

46. Hranice mezi přestupkem a trestným činem spočívá nejenom v posouzení společenské škodlivosti, ale zejména ve způsobeném následku. K závěru, že ublížení na zdraví je takové intenzity, že naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, bude třeba posouzení všech významných skutečností, zejména jaká je povaha poruchy zdraví nebo jiného onemocnění, jaká je intenzita takové poruchy, jaké tělesné nebo duševní funkce byly porušeny a po jak dlouhou dobu, jakým způsobem byl znesnadněn obvyklý způsob života poškozeného atd. V této věci je soud vázán rozhodnutím správního orgánu, že se žalovaný dopustil (toliko) přestupku, z čehož nutně vyplývá, že se (současně) nejednalo o trestný čin.

47. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

48. Pro vznik povinnosti k náhradě škody z důvodu naplnění skutkové podstaty náhrady škody z titulu porušení zákonné povinnosti podle § 2910 o. z. jsou stanoveny čtyři předpoklady, a sice i) porušení zákonné povinnosti při současném zásahu do absolutního práva poškozeného nebo porušení zákonné povinnosti stanovené na ochranu jiného práva poškozeného, ii) vznik újmy, iii) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem újmy a iv) zavinění, jehož existence se ve formě nedbalostního zavinění presumuje podle § 2911 o. z.

49. V projednávaném případě žalovaný z nedbalosti porušil svou zákonnou povinnost tím, že svým jednáním protiprávně zasáhl do osobní integrity poškozené a tím jí (v adekvátní příčinné souvislosti) ublížil na zdraví (došlo k újmě na jejím zdraví). Všechny čtyři zákonné podmínky pro vznik povinnosti žalovaného k náhradě škody (újmy) poškozené tak byly splněny. Otázkou však zůstává, zda má za žalovaným pohledávku právě žalobkyně (nikoli poškozená), a pokud ano, v jakém rozsahu a jaké konkrétní výši.

50. Podle § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih. V projednávané věci platí, že protože ČSAD podle pracovněprávních předpisů (viz níže) odpovídá za újmu způsobenou poškozené, svědčí ČSAD (coby zaměstnavateli) vůči žalovanému (coby škůdci) právo na regresní náhradu toho, co za žalovaného plnila.

51. Podle § 2951 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích (odst. 1). Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy (odst. 2).

52. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

53. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

54. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

55. Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

56. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákoník práce“), zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

57. Aplikováním právě citovaného ustanovení na projednávanou věc soud konstatuje, že poškozená při výkonu svého povolání (revizorka v městské hromadné dopravě) utrpěla pracovní úraz (prokázán byl podkožní krevní výron na zadní straně pravé paže a podkožní krevní výron na pravé hýždi v důsledku napadení ze strany žalovaného), v důsledku čehož jí vznikl vůči zaměstnavateli (ČSAD) podle § 269 odst. 1 zákoníku práce nárok na odškodnění, a sice v souladu s § 271a zákoníku práce nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, v souladu s § 271c zákoníku práce nárok na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a v souladu s § 27d zákoníku práce nárok na náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením.

58. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

59. Podle § 271c odst. 1 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2, podle kterého vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

60. Podle § 271d zákoníku práce účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

61. V projednávané věci nicméně nebylo tvrzeno ani prokázáno, zda a v jakém rozsahu ČSAD na nároky (vyplývající přímo ze zákona) poškozené něčeho uhradila. Jediné, co v této souvislosti zjištěno a prokázáno bylo, že žalobkyně dne 1. 9. 2021 převedla na účet ČSAD č. [bankovní účet] částku 91 291 Kč pod variabilním symbolem, který odpovídal číslu škodní události ze dne 9. 10. 2020, kdy poškozená utrpěla pracovní úraz.

62. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen„ zákonné pojištění“) jsou pojištěny a) u [právnická osoba], ti zaměstnavatelé, kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992; takto pojištěny jsou i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu při vzniku právního nástupce těchto zaměstnavatelů, b) u Kooperativy, pojišťovny, a. s., ostatní zaměstnavatelé.

63. Podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 125/1993 Sb. zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele.

64. V návaznosti na citovaná ustanovení soud poukazuje na to, že žalobkyně v žalobě nejdříve tvrdila, že s ČSAD uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla v projednávané věci pojistné plnění ve výši 91 291 Kč, později v průběhu řízení ale tvrdila, že žádná taková smlouva neexistuje a že vztah mezi žalobkyní a ČSAD vznikl ze zákona. Na podporu svého tvrzení pak sama žalobkyně navrhla provedení důkazu předmětnou smlouvou, kterou však soudu nepředložila, přičemž z provedených listinných důkazů se žalobkyně může opřít jedině o likvidační zprávu ze dne 30. 8. 2021, ze které vyplývá, že ČSAD byla (je) u žalobkyně pojištěna ze zákona ode dne 1. 1. 1993. Ve prospěch žalobkyně pak také samozřejmě svědčí fakt, že škodní událost ze dne 9. 10. 2020 zaregistrovala, šetřila a následně ČSAD vyplatila částku 91 291 Kč jako pojistné plnění.

65. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 (dále jen„ pojišťovna“) nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění pojišťovny (dále jen„ škodná událost“), musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění, s výjimkou případů, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně.

66. Podle § 2 odst. 2 věty první vyhlášky č. 125/1993 Sb. pojistnou událostí je vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odstavce 1.

67. Aplikováním citovaných ustanovení na projednávanou věc lze konstatovat, že byla-li ČSAD pojištěna u žalobkyně pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, měla právo na to, aby za ní žalobkyně nahradila škodu (odčinila újmu), která vznikla poškozené při pracovním úrazu dne 9. 10. 2020. Současně ale ČSAD ničeho nebránilo, aby poškozené plnila sama. Právě na takovou situaci totiž pamatuje ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky č. 125/1993 Sb., podle kterého platí, že nahradil-li zaměstnavatel poškozenému škodu nebo její část přímo, má právo, aby mu pojišťovna vydala to, co by za něho jinak plnila poškozenému, a to po odečtení případné náhrady podle § 9 až 12 citované vyhlášky.

68. Podle § 6 vyhlášky č. 125/1993 Sb. pojišťovna je povinna plnit nejpozději do 15 dnů po skončení šetření nutného ke zjištění rozsahu její povinnosti poskytnout plnění. Šetření je skončeno, pokud byla dohodnuta výše náhrady škody nebo pokud pojišťovna obdržela pravomocné rozhodnutí o výši náhrady škody. To platí i pro případy upravené v § 5 odst. 2 citované vyhlášky.

69. Podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá.

70. Právě o naposledy citované ustanovení vyhlášky č. 125/1993 Sb. se žalobkyně opírala a argumentovala, že v důsledku vyplacení pojistného plnění na ni přešel nárok ČSAD na regresní náhradu vůči žalovanému coby původci újmy způsobené poškozené.

71. I pokud však soud vychází z toho, že ČSAD byla pojištěná u žalobkyně pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a že tudíž měla právo na to, aby za ni žalobkyně nahradila škodu (odčinila újmu), což dovozuje z výkladu citovaných ustanovení vyhlášky ve vztahu k obecně známé obchodní firmě žalobkyně (a jejímu znění v minulosti, jak ostatně zapsáno v obchodním rejstříku), která vznikla poškozené při jejím pracovním úrazu dne 9. 10. 2020, že žalobkyně ČSAD (za ni) nahradila škodu (újmu) poškozené, a přešlo tak na ni právo na náhradu vůči žalovanému, dospěl přesto k závěru, že žalobkyně se svou žalobou nemohla uspět, a to v žádném rozsahu.

72. Jakkoli totiž žalobkyně alespoň v hrubých mantinelech vyjasnila předmět řízení, tj. čeho se svou žalobou domáhá a o čem má soud rozhodnout, i přes poučení, kterého se jí od soudu dostalo, nedostála své povinnosti v k tomu stanovené lhůtě (do skončení dokazování) tvrdit a prokázat, jak dospěla konkrétně k nároku 20 000 Kč za bolestné a ztížení společenského uplatnění poškozené a nároku 70 041 Kč za ušlý výdělek poškozené. Rámcově je tedy sice z žalobních tvrzení zřejmé, z jakých dílčích částek se celkově žalovaná částka skládá, tvrzení žalobkyně nebyla doplněna v takovém duchu, aby byl soud schopen rozklíčovat, co jednotlivé částky skutečně představují. Odkaz na listiny předložené žalobkyní k důkazu sice je přípustný způsob pro doplnění žalobních tvrzení, jde-li v konkrétním případě např. o mimořádně rozsáhlé tvrzení, nicméně ani ze žalobkyní prezentovaných tvrzení odůvodnění výše jednotlivých částek jednoznačně neplyne, a to tím spíše, že řada listinných důkazů je v rozporu, na což nadto sama žalobkyně poukázala. Nebyla-li žalobkyně svá tvrzení schopna či ochotna konkrétně specifikovat a k prokázání každého z těchto tvrzení označit příslušný důkaz, nemůže za ni tyto procesní povinnosti plnit soud. Pokud jde totiž o nárok 20 000 Kč, žalobkyně předložila dvě různá hodnocení bolestného, kdy podle hodnocení MUDr. [příjmení] ze dne 30. 6. 2021 je bolestné vyjádřeno 80 body, zatímco podle hodnocení MUDr. [příjmení] ze dne 21. 8. 2021 činí 95 bodů. Pokud pak jde o nárok 70 041 Kč představující ušlý výdělek, tak ani tato částka explicitně neplyne z provedených listin – zejména nelze vyvodit z vyčíslení ztráty na výdělku poškozené ze dne 29. 6. 2021, podle kterého poškozená oproti předpokládanému hrubému výdělku 203 457 Kč ztratila na výdělku 97 213 Kč. Odkazované listiny ani ve spojení s likvidační zprávou a sdělením žalobkyně ze dne 30. 8. 2021 tedy nejsou dostatečným podkladem pro zjištění, proč žalobkyně požaduje po žalovaném právě částku 20 000 Kč za bolestné a ztížení společenského uplatnění a právě částku 70 041 Kč za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti.

73. Pro úplnost soud připomíná, že zásadně přitom platí, že není povinností soudu vyhledávat za účastníka řízení důkazy a přiřazovat je k jeho tvrzením, ale že je povinností účastníka uvést tvrzení a k jeho prokázání navrhnout důkazy. Zákon účastníku řízení ukládá povinnost tvrdit všechny pro věc rozhodné skutečnosti před soudem prvního stupně a označit všechny v té době dostupné důkazy způsobilé je prokázat. O této povinnosti musí být účastník poučen podle potřeby v průběhu řízení (§ 5, § 101 a § 118a o. s. ř.) a jmenovitě pak před skončením přípravného jednání (§ 114c odst. 5 o. s. ř.) nebo prvního jednání ve věci, popřípadě před rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé (§ 119a odst. 1 o. s. ř.). Povinnost soudce poučovat účastníka řízení je nicméně závislá na vývoji projednávaného případu a řídí se především jeho úvahou, která se váže ke skutkovým zjištěním nezbytným k právnímu posouzení věci. Ve sporném řízení se nadto primárně uplatňuje zásada projednací, kdy tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Tato zásada nemůže být ve sporném řízení nahrazena zásadou vyšetřovací a soud zde tak není oprávněn vyhledávat za účastníka řízení důkazy svědčící v jeho prospěch a upřednostňovat tak jednu ze sporných stran. Soud musí vždy přenášet odpovědnost za dostatečné objasnění skutkového stavu a procesní aktivitu na účastníky, aby si uvědomili, že mají tvrdit ještě další skutečnosti, chtějí-li být ve věci úspěšní.

74. K precizaci tvrzení a označení důkazů slouží právě jednání před soudem, nikoli až dodatečná lhůta nad rámec tohoto jednání, neboť je třeba primárně vycházet z toho, že soud má rozhodnout při jediném (prvním a posledním) jednání. V daném případě je také především třeba zdůraznit, že žalobkyně byla od samotného počátku řízení zastoupena advokátem, kterému problematika procesních břemen a účinků zákonné koncentrace řízení musí být dostatečně známa. Soud je tak přesvědčen, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce byla schopna zejména po poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. zareagovat přímo v jednací síni v k tomu určené lhůtě, aniž by jednání muselo být za tím účelem odročeno.

75. Navzdory řádnému poučení, kterého se žalobkyni dostalo, však žalobkyně nereagovala přiléhavě a dostatečně, pročež soudu nezbylo, než její žalobu zamítnout pro neunesení břemena tvrzení a důkazního.

76. Nad rámec uvedeného nicméně soud uvádí, že žalobkyně by nebyla s žalobou úspěšná, i pokud by soud odhlédnul od deficitů žaloby v základní rovině, co je vlastně žalobním tvrzením a čím má být prokázáno.

77. Zásadní rovinou předmětného sporu je totiž to, že podle žaloby měl žalovaný poškozené způsobit (pouze) podkožní krevní výron na zadní straně pravé paže a podkožní krevní výron na pravé hýždi, ovšem z dalších vyjádření žalobkyně a z předložených listin plyne, že žalobkyně vycházela z toho, že újem na zdraví poškozené mělo být více – po poučení soudem pak sice žalobkyně explicitně tvrdila, že vedle dvou výše popsaných výronů v důsledku jednání žalovaného si poškozená poranila také levé koleno, takové své právně významné tvrzení ale zcela neprokázala.

78. Nejprve ve vztahu ke dvěma hematomům soud uvádí, že ty byly bez pochybností objasněny znaleckým posudkem s tím, že jde o zranění, která působí určitý diskomfort, nicméně, aniž by soud bagatelizoval či zpochybňoval subjektivní bolesti poškozené, že jde toliko o lehčí zranění místního významu, pro která poškozená mohla být omezena v běžném způsobu života ne déle než jeden týden.

79. Ve vztahu k poranění levého kolena soud uvádí, že v tomto rozsahu je nutno přisvědčit žalovanému, že ortopedické zprávy zejména z konce října 2010 skutečně objektivně nehovoří o poranění kolena poškozené v důsledku úrazu, přičemž sama žalobkyně (ve svůj neprospěch) zdůrazňovala, že za nejobjektivnější a nejrelevantnější by soud měl hodnotit lékařské zprávy vyhotovené nejblíže v čase ke škodní události. Byť nelze vyloučit, že k takovému poranění mohlo dojít v důsledku jednání žalovaného, nebo v čase blízkém škodní události (o čemž svědčí především nález ze dne 19. 2. 2021, který nekoresponduje s dříve vystavenými lékařskými zprávami), je třeba rozlišovat událost vnějšího světa od toho, co bylo v řízení prokázáno. Podstatným důkazem pro zjištění, zda zranění kolene bylo způsobené jednáním žalovaného dne 9. 10. 2020, je přitom znalecký posudek vyhotovený pro potřebu trestního řízení vedeného proti žalovanému, vyhotovený v lednu 2021, tzn. několik měsíců po škodní události, na základě zdravotnické dokumentace poškozené do prosince 2020. V něm znalkyně dospěla k závěru, že z hlediska soudně lékařského nelze objektivně prokázat (objektivními vyšetřovacími metodami), že u poškozené dne 9. 10. 2020 došlo k poranění jejího levého kolene. Znaleckému posudku soud přisuzuje velkou důkazní sílu a pokládá za neúčelné a nehospodárné provádět dokazování dalším znaleckým posudkem v situaci, kdy má soud k dispozici znalecký posudek vyhotovený pro potřeby trestního řízení.

80. Posoudil-li by soud tedy věc meritorně, dospěl by k témuž závěru o zamítnutí žaloby, neboť nároky spojené s léčbou nebo péčí o poškozenou nemohou jít v plném rozsahu za žalovaným, jelikož především nebyla postavena na jisto příčinná souvislost všech nároků a jeho jednáním.

81. Na tomto základě tak soud v celém rozsahu zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala, aby jí zaplatil částku 91 291 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 91 291 Kč od 9. 10. 2021 do zaplacení.

82. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 320 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 91 291 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Konkrétně byla přiznána odměna za převzetí věci a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., písemné podání ve věci samé (vyjádření k žalobě ze dne 9. 2. 2023) podle § 11 odst. 1 písm. b) a. t. a za účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. za každé započaté dvě hodiny, a to dne 4. 4. 2020 v čase od 9:00 do 11:46 hodin (tj. za dva úkony). Soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení za prostudování spisu ze strany advokátky dne 7. 2. 2023 v čase od 10:39 do 11:01 hodin (jakož ani ze strany žalovaného dne 3. 2. 2023 v čase od 9:29 do 9:42 hodin), neboť se nejednalo o samostatný úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t., nýbrž o (účelný) úkon podřaditelný pod přípravu zastoupení (seznámení se s věcí je totiž základním předpokladem přípravy), za který již byla odměna přiznána (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. II. ÚS 2415/22). Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupkyně žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř ve lhůtě určené v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

83. O povinnosti žalobkyně k doplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 913 Kč soud rozhodl podle § 4 odst. 1 písm. j), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) sazebníku poplatků, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a za návrh na zahájení řízení žalobkyně dosud zaplatila toliko 3 652 Kč, přičemž soudní poplatek za žalobu činí 4 565 Kč.