227 C 200/2023

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: CFIG Credit a.s., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 47 270,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 696 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 696 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 24 574,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 574,56 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 473 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , hodnota, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 47 270,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvou o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po 2 163 Kč společně s úrokem a náklady. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty na bankovní účet. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že porovnala příjmy a výdaje žalované a způsob plnění jejích dosavadních dluhů, kdy vycházela z deklarovaného příjmu žalované ve výši 22 620 Kč a průměrných celkových měsíčních výdajů ve výši 11 789 Kč. Žalovaná měla v době žádosti o spotřebitelský úvěr tři závazky plynoucích z úvěrových smluv. Toto žalobkyně taktéž při hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr hodnotila. Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v registru , Anonymizováno, s negativními výsledky. Žalovaná však nehradila řádně a včas jednotlivé splátky a dostala se do prodlení se splátkou splatnou ke dni 15. 5. 2023, proto žalobkyně zaslala žalované dne 22. 5. 2023 a 5. 6. 2023 písemnou upomínku. Žalovaná však neuhradila ničeho, proto žalobkyně ke dni 21. 10. 2023 úvěr zesplatnila, o čemž žalovanou informovala. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně proto požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 47 270,56 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 47 270,56 Kč od 4. 12. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , předsmluvní informace, z žádosti o doplňkové služby PODPORA, ze smlouvy o zřízení Doplňkové služby PODPORA, emailu žalobkyně bylo zjištěno, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 40 000 Kč byla poskytnuta na bankovní účet žalované a částka ve výši 10 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele. Dále byl sjednán úrok ve výši 23,84 % p. a., RPSN činila 39,97 %. Žalovaná se zavázala úvěr společně s úrokem vrátit v 72 měsíčních splátkách po 2 163 Kč. Smlouva byla podepsána pouze žalobkyní.

5. Z Přílohy č. 1 Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že je vdaná a nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem. Žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjem ve výši 22 620 Kč, celkové výdaje žalované jsou 11 789 Kč a měsíční finanční zůstatek žalované je 7 468 Kč. Žalovaná splácí celkem tři úvěry u jiných společností, a to dva u společnosti , právnická osoba, ve splátkách ve výši 2 325 Kč a 12 Kč a jeden u společnosti , právnická osoba, ve splátce ve výši 2 992 Kč.

6. Z lustrace žalované bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou lustrovala ve veřejných registrech s negativním výsledkem.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku ke dni 17. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná ověřovala existenci zaměstnavatele žalované společnosti , právnická osoba, ., tímto výpisem žalovaná prokázala právní osobnost zaměstnavatele žalované.

8. Z výplatní pásky žalované za měsíc červenec 2022 bylo zjištěno, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, . v celkové výši 22 620 Kč.

9. Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, žalované za období od 1. 7. 2022 do 31. 7. 2022 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu byl 1 574,57 Kč. Žalovaná měla příjem ze zaměstnání ve výši 20 985 Kč, dále měla žalovaná značné výdaje na sázkách.

10. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 9. 9. 2022 žalovaná zaslala autorizovanou platbu ve výši 1 Kč.

11. Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne 9. 9. 2022 bylo zjištěno, že dne 21. 8. 2022 byla poskytnuta na účet č. , č. účtu, částku ve výši 40 000 Kč.

12. Z upomínky ze dne 22. 5. 2023 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná upomínána k zaplacení dlužné částky do 4. 6. 2023.

13. Z upomínky ze dne 5. 6. 2023 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že upomínána k zaplacení dlužné částky do 20. 6. 2023.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 10. 2023 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky, zároveň byla tímto dopisem informována o zesplatnění úvěru ke dni 21. 10. 2023, z důvodu dlouhodobého porušování smluvních podmínek.

15. Z fotografie občanského průkazu žalované a kopie obrazovky s názvem půjčka 5 326 Kč soud neučinil žádná skutková zjištění.

16. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

17. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

23. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

24. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

25. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

29. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalované prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

30. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, neboť úvěruschopnost žalované prakticky nezkoumala. Tvrzení, že si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových či jiných relevantních poměrech a následně provedla lustraci žalované v registrech, považuje soud ve vztahu k § 86 SpÚ z příjmem ve výši 21 000 Kč a k tomuto předložila výplatní pásku a výpis z bankovního účtu, avšak žádným způsobem se nevypořádala s téměř nulovým zůstatkem na bankovním účtu žalované. Žalovaná měla na konci měsíce července 2022 finanční prostředky ve výši 1 574,57 Kč. Žalobkyně nemohla tedy mít potřebnou jistotu, že žalovaná disponuje dostatečnou bonitou.

31. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

32. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

33. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud blíže nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované, což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o.z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

34. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

35. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 40 000 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni uhradila 17 304 Kč. Rozdíl ve výši 22 696 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Soud vyšel z toho, že žalovaná byla žalobkyní k zaplacení vyzvána výzvou odeslanou dne 22. 5. 2023, která byla podle § 573 o. z. doručena dne 25. 5. 2023, žalovaná měla žalobkyni zaplatit žalobkyni do 4. 6. 2023. Žalobkyně však požadovala zaplacení úroku až od 4. 12. 2023, čímž je soud podle § 153 odst. 2 o. s. ř vázán. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení činil v daném pololetí 15 % ročně.

36. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 22 696 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 12. 2023 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu soud pak žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

37. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, a proto žádná z účastnic nemá na takovou náhradu právo.

38. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 473 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

39. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.