227 C 203/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 290 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 962,65 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 14 290 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 30. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úrokem ve výši 295,89 Kč do 24. 3.2023. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, a částka byla vyplacena na bankovní účet č., č. účtu, , jež žalovaný uvedl. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaného prověřila v registrech (ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI). Žalovaný však nic nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč úrok ve výši 295,8 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 10 000 Kč od 25. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že úvěr čerpal, měl takovýchto závazků více, neboť procházel složitou životní situací. Žalovaný požádal o možnost splácet dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 30. 4. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č., Anonymizováno, a z informace bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně si sjednala s žalovaným dohodu, dle které poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úrokem ve výši 295,89 Kč vrátit do 29. 9. 2023. Úroková sazba vyla 36 % ročně, RPSN byla 253,92 %. Z listiny nazvané jako „dodatek ke smlouvě o půjčce“ bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, dle které byla změněna splatnost částky na 24. 3. 2023. Žádná z listin nebyla žalovaným podepsaná.

6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 20. 5. 2022 byla z bankovního účtu č., č. účtu, na bankovní účet č., č. účtu, poukázána částka 1 Kč. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 30. 8. 2022 byla na bankovní účet č., č. účtu, poukázána částka 10 000 Kč.

7. Ze zprávy banky ze dne 27. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný je veden jako majitel bankovního účtuč., č. účtu, . Dne 30. 8. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na tento účet 10 000 Kč.

8. Z listiny nazvané jako „Dílčí smlouva o postoupení pohledávek“ a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 10. 2024 a z podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2024 a z podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

11. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 SpÚ odst. 1, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 SpÚ odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

16. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

17. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

20. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ. Pohledávka byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

22. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k tomu, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

23. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěruschopnost žalovaného prakticky nezkoumala. Tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby prověřila žalovaného v registrech považuje soud ve vztahu k § 86 SpÚ za zcela nedostatečné. Právní předchůdkyně žalobkyně nemohla vědět jaké jsou příjmy a výdaje žalovaného a zda bude schopen svému závazku dostát.

24. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

25. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud blíže nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalované (a žalobkyně, potažmo právní předchůdkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o.z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

26. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni, ani její právní předchůdkyni nic nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 10 000 Kč, žalobkyni vydat. Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 20. 10. 2024, která byla podle § 573 o. z. doručena dne 23. 10. 2024, žalovaný měl žalobkyni zaplatit žalobkyni do 3 dnů, tj. do 26. 10. 2024, protože tak neučinil, je od následujícího dne v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 12,75 %.

27. Soud tak žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 10 000 Kč společně úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2024. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. Při stanovení lhůty k plnění se soud zabýval žádostí žalovaného o plnění ve splátkách. Obecně platí, že v rámci posuzování žádosti o možnost splácet dluh soud hodnotí nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale i další skutkové okolnosti, kterými jsou například délka prodlení, celková výše dluhu, zda se dlužník pokoušel s věřitelem situaci řešit, zda již dluh splácel v průběhu soudního řízení a v neposlední řadě ekonomický dopad na věřitele (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 93 Co 96/2013). Na podobná kritéria ostatně odkazuje ve svém usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2552/2016, i Nejvyšší soud.

29. Žalovaný toliko uvedl, že může platit měsíční splátky ve výši 2 000 Kč, neboť je ve finanční tísni. Žalobkyně se na jednání nedostavila a připravila se tak o možnost vyjádřit se k žádosti žalovaného. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. proto soud stanovil, že žalovaný je oprávněn zaplatit vlastní nárok v měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Lze dodat, že účastníci si mohou i po vyhlášení tohoto rozsudku sjednat odlišnou výši a podmínky splátek. Dohodě o plnění dluhu ve splátkách totiž nebrání, že o pohledávce bylo rozhodnuto (dokonce již vykonatelným) rozsudkem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 962,65 Kč, přičemž tato částka představuje 39,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,02 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k žádosti žalovaného o povolení splátkové kalendáře.

31. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).