227 C 223/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 652 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 8 652 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 11. 2024 do 7. 11. 2025 a ve výši 1,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 11. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 16 652 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 240 Kč a s poplatkem ve výši 2 880 Kč do 30 dnů. Částka byla poskytnuta bezhotovostním způsobem. Pro případ prodlení byl sjednán administrativní poplatek ve výši 700 Kč, dále byl sjednán poplatek ve výši 50 Kč za každou odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, poplatek ve výši 30 Kč za každou odeslanou upomínku ve formě e-mailu a poplatek ve výši 500 Kč za každou odeslanou písemnou upomínku. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že ho prověřila v registrech a zhodnotila jeho příjmy a výdaje. Žalovaný nic neuhradil a dostal se tak se svým závazkem do prodlení. Pohledávka byla posléze postoupena na společnost , právnická osoba, , která pohledávku následně postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu ve výši 8 000 Kč, úrok ve výši 240 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč, administrativní poplatek za prodlení ve výši 700 Kč, poplatek za odeslané SMS zprávy a e-maily ve výši 800 Kč, poplatek za písemné upomínky ve výši 1 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 032 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 11. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 9. 2. 2026. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání soudu nedostavil. Soud tak věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č., hodnota, “ ze dne , datum, , předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si sjednali dohodu, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 240 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč vrátit do 6. 11.2024. Úrok byl sjednán ve výši 36,5 % ročně, RPSN činila 5 395,58 %. Částka měla být poskytnuta na bankovní účet č., č. účtu, . Pro případ prodlení byl sjednán administrativní poplatek ve výši 700 Kč, dále byl sjednán poplatek ve výši 50 Kč za každou odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, poplatek ve výši 30 Kč za každou odeslanou upomínku ve formě e-mailu a poplatek ve výši 500 Kč za každou odeslanou písemnou upomínku. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný byl v listině označen rodným číslem, u jeho jména byla uvedena adresa, telefonní číslo , tel. číslo, a e-mailová adresa , e-mail, . Listina nebyla žalovaným podepsána, na místě podpisu žalované je jen číselný SMS kód.

6. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 7. 10. 2024 na bankovní účet č. , č. účtu, částku 8 000 Kč.

7. Z přehledu e-mailových výzev bylo zjištěno, že ve dnech 11. 11. 2024, 13. 11. 2024, 16. 11. 2024, 20. 11. 2024, 26. 11.2024, 27. 11. 2024, 1. 12. 2024, 4. 12. 2024, 6. 12. 2024 a 8. 12. 2024 byly z e-mailové adresy , e-mail, na e-mailovou adresu , e-mail, odeslány upomínky k úhradě dlužné částky.

8. Z přehledu SMS výzev bylo zjištěno, že na telefonní číslo , tel. číslo, byly ve dnech 11. 11. 2024, 13. 11. 2024, 16. 11. 2024, 20. 11. 2024, 26. 11. 2024, 27. 11. 2024, 1. 12. 2024, 4. 12. 2024, 6. 12. 2024 a 8. 12. 2024 odeslány upomínky k úhradě dlužné částky.

9. Z výzev ze dne 22. 11. 2024 a ze dne 10. 12. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky,10. Ze Smluv o postoupení pohledávky a ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, Dále bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 10.2025 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 31. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalovanému bylo zároveň oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.

12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

18. Podle § 104 SpÚ platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 110 SpÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

20. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č., hodnota, vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

26. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla právní předchůdkyně žalobkyně systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.

27. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla jen obecné tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána tak, že žalovaný byl prověřen v registrech a byly zhodnoceny jeho příjmy a výdaje. Žalobkyně však neuvedla, k jakým konkrétním zjištěním při lustraci žalovaného v registrech bylo dospěno. Dále v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, jaké konkrétní příjmy a výdaje žalovaný měl, např., jakým způsobem žalovaný řeší svoji bytovou otázku, zda má ještě jiné závazky či a případně v jaké výši a zda má žalovaný nějaké vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nemohla mít postaveno najisto, zda je žalovaný dostatečně bonitní.

28. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 8 000 Kč, z nichž jí žalovaný dosud nic nevrátil. Poskytnuté plnění ve výši 8 000 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo v řízení rovněž dostatečně prokázáno. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 31. 10. 2025, žalovaný měl žalobkyni zaplatit do 7 dnů, tj. do 7. 11. 2025. Protože tak neučinil, je od následujícího dne, tj. od 8. 11. 2025, v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a činila v daném pololetí 11,50 % ročně.

29. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 11.2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků na takovou náhradu nemá právo.

31. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

32. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.