227 C 25/2024

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 5 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 23. 5. 2023 do 21. 10. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 721,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , hodnota, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 15 450 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, se žalovaným uzavřela smlouvou o úvěru, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 40 % p. m. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný požádal o úvěr na internetových stránkách žalobkyně, poskytl svoje osobní údaje včetně číslo občanského průkazu a zadal unikátní SMS kód, který mu přišel na uvedené telefonní číslo. Za účelem registrace zaslal žalovaný částku ve výši 1 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaného vylustrovala ve veřejně dostupných databázích (, Anonymizováno, ) a vyhodnotila údaje žalovaného týkající se jeho příjmů a výdajů. Poté žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem skládající se z rodného čísla žalovaného. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s tím, že žalovaný je povinen hradit měsíčně splátky. Pro případ prodlení se splácením dlužné částky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ačkoliv byl upomínán, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 22. 5. 2023 zesplatnila, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto nyní požaduje zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p. m. ve výši 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 420 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 14 000 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud dospěl na základě listinných důkazů k těmto skutkovým zjištěním.

4. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že dne 17. 1. 2023 byla na účet žalobkyně z účtu č. , č. účtu, poskytnuta částka ve výši 1 Kč.

5. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , adresa, ze dne , datum, bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrující vystupuje žalobkyně a na straně úvěrované žalovaný. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč. Žalovaný se pak měl zavázat vrátit úvěr a zaplatit poplatky ve výši a úrok 40% p. a. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčito. Pro případ porušování smlouvy byla sjednána možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru ze strany žalobkyně. Listina je podepsána pouze žalobkyní, podpis žalovaného absentuje.

6. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalobkyně dne 17. 1. 2023 poskytla na účet č. , č. účtu, částku ve výši 10 000 Kč.

7. Z dopisu žalobkyně ze dne 19. 5. 2023 bylo zjištěno, že dne 19. 5. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru, neboť žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky.

8. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 10. 2022 do 31. 10. 2022 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu byl – 3 240,73 Kč. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 33 049 Kč9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 11. 2022 do 30. 11. 2022 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu byl – 1 985,81 Kč. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání u společnosti. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 39 777 Kč.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu byl – 4 995,46 Kč. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání u společnosti. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 28 376 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na tomto účtu byl – 5 045 Kč. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání u společnosti. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, ve výši 28 168 Kč. Dne 17. 1. 2023 byla na účet žalovaného žalobkyní poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč12. Ze zprávy , jméno FO, , a.s. ze dne , datum, bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.

13. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, a poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k plnění ve lhůtě do tří dnů.

14. Z fotokopie řidičského a občanského průkazu žalovaného soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro danou věc.

15. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

22. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

23. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

25. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

26. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

27. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

28. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

29. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

30. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.

31. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020, , Anonymizováno, , C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze prověřila žalovaného ve veřejně dostupných databázích a zhodnotila údaje od žalovaného týkající se jeho příjmů. K prokázání tohoto tvrzení předložila žalobkyně pouze výpisy z účtu žalovaného, ze kterého byl patrný příjem žalovaného ze zaměstnání. Z těchto účtů však zároveň vyplýval záporný zůstatek ke konci každého měsíce. Tímto jednáním žalobkyně rezignovala na jakékoliv hodnocení výdajů žalovaného. Žalobkyně např. neověřila, z jakých zdrojů žalovaný hradí výdaje spojené s bydlením, z jakých příjmů hradí svoje životní potřeby a zejména z jakých příjmů bude hradit svůj závazek ze spotřebitelské smlouvy.

32. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 10 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud nic nevrátil. Částka ve výši 10 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.

33. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Výzva byla odeslána dne 15. 10. 2023. Podle § 573 o. z. se má zato, že zásilka odeslána pomocí poštovní přepravy došla třetím dnem po odeslání. Žalovaný je proto od 21. 10. 2023 v prodlení. Od tohoto dne proto žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

34. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 10. 2023 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu soud pak žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

35. Ve výroku třetím rozhodl soud o náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 721,86 Kč, přičemž tato částka představuje 29,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,72 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,28%). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 450 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

37. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.