227 C 27/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 22 356,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 607 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 607 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 12 749,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 134,61 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádná u účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 223 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 22 356,66 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 25. 3. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem do výše 42 700 Kč. Žalobkyně žalované ve dnech 25. 3. 2024 a 17. 5. 2024 poskytla celkem 9 607 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem za vyplacení úvěru, poplatkem za službu Klidné spaní ve výši 197,64 Kč, poplatkem za službu Presto ve výši 330 Kč a smluvním úrokem vrátit do 15. 9. 2024. Pro případ prodlení s úhradou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny Částka byla poskytnuta na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaná požádala o úvěr a toto potvrdila pomocí kliknutí. Žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalované, a to tak že zjistila příjmy, výdaje, životní situaci žalované a provedla lustraci žalované v registrech. Žalovaná žalobkyni zaplatila celkem 12,47 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná marně dne 21. 1. 2025 vyzývána k úhradě dluhu. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 9 594,51Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 181,18 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 43,92 Kč, Presto poplatku ve výši 315 Kč, smluvního úroku ve výši 12 027,91 Kč, smluvní pokuty ve výši 194,14 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 134,61 Kč od 13. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 30. 4. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru č., hodnota, ze dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že ve smlouvě na straně věřitele vystupuje žalobkyně, na straně klienta pak žalovaná. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 42 700 Kč, a to na jí uvedený bankovní účet. Splatnost úvěru byla stanovena na 15. 9. 2025. Úroková sazba byla 1,066 % denně, poplatek za vyplacení úvěru byl 1,99 % z čerpané částky, poplatek za službu Klidné spaní byl 197,64 Kč a poplatek za službu Presto činil 330 Kč. RPSN byla sjednána ve výši 2 404,09 % Dále byla sjednána i smluvní pokuta ve vši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Na smlouvě není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalované.

6. Z autorizace ověření totožnosti a výpisu bank ID soud zjistil, že totožnost žalované měla být ověřena dle BankID.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že v rámci domácnosti žalované jsou dva pracující členové. Pravidelné výdaje na půjčky činí 6 000 Kč, na bydlení činí 3 300 Kč, další nezbytné výdaje jsou ve výši 2 000 Kč, zbytné výdaje jsou pak ve výši 3 000 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činí 25 489 Kč a výše čistého příjmu ověřená spotřebitelem je 24 000 Kč. Rezerva pro výdaje je 500 Kč, vypočítané minimální výdaje jsou 9 330 Kč a disponibilní příjem je 13 800 Kč.

8. Z identifikovaných příjmů soud zjistil, že prostřednictvím bankovního výpisu byl zjištěn příjem žalované ve výši 25 489 Kč.

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, zprávy , Anonymizováno, , a.s. a výpisu z bankovního účtu žalované od 1. 3. 2024 do 31. 5.2024 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, dne 25. 3. 2024 částku 5 500 Kč pod VS , var. symbol, a dne 17. 5. 2004 částku 4 107 Kč pod stejným VS. Dle zprávy banky byla ke dni 25. 3. 2024 a 17. 5. 2024 majitelkou bankovního účtu č. , č. účtu, žalovaná a také jeho jediným disponentem. Dále je z výpisů z účtu patrné, že žalovaná neměla žádný příjem, zůstatek na účtu byl ke dni 31. 3. 2024 ve výši 0,37 Kč a ke dni 31. 5. 2024 ve výši 7,37 Kč.

10. Z dopisu ze dne 12. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované upomínku k úhradě dluhu.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla vyzývána k zaplacení před samotným podáním žaloby, a to do 3 dnů.

12. Z ostatních listinných důkazů (obecné principy posuzování a filosofie společnosti) soud neučinil nová či odlišná skutková zjištění.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

14. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

21. Podle § 561 odst. 1 o. z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

23. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva.

25. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

26. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.

27. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že vycházela z jejího příjmu ve výši 25 489 Kč. K prokázání této skutečnosti však nebyly označeny ani předloženy žádné listiny. Žalobkyně rovněž vycházela z měsíčních výdajů žalované ve výši 14 300 Kč, s tím, že 6 000 Kč připadá na půjčky, 3 300 Kč je na náklady na bydlení a 5 000 Kč je na ostatní výdaje. Tato výše měsíčních výdajů, stejně tak jako označený příjem žalované už samo o sobě budí značné pochybnosti o jejich pravdivosti, nadto k prokázání skutečné výše nebyly předloženy žádné listiny. Žalobkyně tedy nemohla mít postaveno na jisto, zda bude žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit.

28. Žalobkyně nicméně žalované na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 9 607 Kč, z nichž jí žalovaná doposud vrátila jen 12,47 Kč. Částka ve výši 9 607 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které byla povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaná byla žalobkyní k zaplacení vyzvána předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 1. 2025, která byla podle § 573 o. z. doručena dne 24. 1. 2025, žalovaná měla žalobkyni zaplatit do 3 dnů, tj. do 27. 1. 2025, protože tak neučinila, je od následujícího dne tj. 28. 1. 2025 v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 12 %.

29. Na základě výše uvedeného soud proto uložit žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 607 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 607 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla, měla by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady jí však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

31. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 223 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).

32. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.