227 C 28/2022

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 703,98 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 14 703,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 703,98 Kč od 14. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že společnost [právnická osoba] se sídlem v [anonymizováno] republice (dále jen„ právní předchůdkyně“), poskytla žalovanému úvěr v konečné výši 14 703,98 Kč na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 11. 2020, který se žalovaný zavázal splatit do 13. 10. 2021. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného a úvěr poskytla na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Žalovaný nehradil ničeho ani po zaslání předžalobních výzev. Celková výše nároků žalobkyně tak po zohlednění„ případných“ dílčích plateb žalovaného činí 14 703,98 Kč. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila tvrzení, že před postoupením pohledávky žalovaný uhradil právní předchůdkyni celkem částku 17 850 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 11. 2020 včetně standardních informací o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek bylo zjištěno, že existují uvedené formuláře, které nejsou vlastnoručně či elektronicky podepsány. Smlouva o revolvingovém úvěru obsahuje údaje o žalovaném, jde o formulář bez jakéhokoli podpisu, jenž je zakončen uvedením textu„ [celé jméno žalovaného]“ a jenž obsahuje závazek právní předchůdkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč. Výpůjční úroková sazba má činit 10,5 % měsíčně, RPSN má činit 231,39 %. Žalovaný by se měl zavázat úvěr splácet ve splátkách, které tvoří (a) 11,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy v „ ten jistý“ den, ke kterému byl úvěr připsán na jeho účet. Smlouva se řídí českým právem.

5. Z platební informace (nedatované) bylo zjištěno, že dlužná částka ke dni 13. 10. 2021 dle evidence právní předchůdkyně činila 14 703,98 Kč.

6. Dle přehledu čerpání žalovaný uhradil celkem 17 850 Kč do dne 16. 6. 2021 včetně.

7. Dle potvrzení o provedených platbách žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 20 000 Kč, a to v platbách ve výši 10 000 Kč dne 13. 11. 2020, ve výši 4 000 Kč a 4 000 Kč dne 12. 5. 2021 a ve výši 2 000 Kč dne 13. 5. 2021.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným žalobkyni.

9. Z předžalobní výzvy ze dne včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému zaslala dne 18. 11. 2021 výzvu k plnění ve lhůtě 15 dnů od odeslání této výzvy.

10. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádné pro věc podstatné skutkové zjištění. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh na provedení důkazu dotazem na banku ohledně vlastnictví výše označeného účtu.

11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ SpÚ“).

12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.

20. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, která svou pohledávku žalobkyni postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o.z., a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o.z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.

23. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k okolnostem uzavření smlouvy, k otázce podpisu smlouvy, k vyčíslení požadovaného nároku a k tomu, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Přestože soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009), žalobkyni takovéto poučení benevolentně poskytl v zaslané výzvě. Žalovaná navzdory tomu nesplnila svou procesní povinnost tvrzení, jak rozvedeno níže.

24. Soud tedy ve vztahu k otázce zkoumání úvěruschopnosti uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť ke svému neurčitému tvrzení v tomto směru neoznačila žádný důkaz.

25. Vzhledem ke shora uvedenému soud s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C [číslo] OPR-Finance) předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání není moderace soudem na místě, jako je tomu u případů relativní neplatnosti.

26. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o.z.).

27. Veden zásadou hospodárnosti řízení se soud blíže nezaobíral otázkou, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, zjevně bez uznávaného či kvalifikovaného elektronického podpisu žalovaného (a žalobkyně, potažmo právní předchůdkyně), což navozuje i otázky zachování potřebné písemné formy právního jednání podle § 561 a § 562 o.z. ve spojení s § 104 a § 110 odst. 1 SpÚ. Neplatnost smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dopadá na všechny smlouvy bez ohledu na zachování povinné písemné formy.

28. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Protože, jak rozvedeno výše, žalobkyně (její právní předchůdkyně) jako úvěrující porušila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, jak plyne z výše uvedené judikatury Soudního dvora EU, jakož i z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze.

31. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze 17 850 Kč. Toto zjištění je však v rozporu se žalobními tvrzeními obsaženými jak v žalobě, tak v jejím doplnění. Uvádí-li žalobkyně, že celková výše jejích nároků po zohlednění„ případných“ dílčích plateb žalovaného činí 14 703,98 Kč a současně prokazuje, že žalovaný čerpal částku 20 000 Kč a uhradil 17 850 Kč, jsou její tvrzení přinejmenším vnitřně rozporná, a nadto v rozporu se zásadami logiky, což vede k závěru, že žalobkyně ve sporu neunáší již své břemeno tvrzení. Provedeným dokazováním tedy byl zjištěn skutkový stav, který je v rozporu s vyvrácenými (vnitřně rozpornými) žalobními tvrzeními. Žalobkyně proto v řízení nemůže být úspěšná, a soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

32. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč (výrok II.) bylo rozhodnuto dle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 2 bodu 2. Sazebníku poplatků (přílohy tohoto zákona).

33. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. v situaci, kdy převážně úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly.