227 C 3/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 438,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 12 438,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 276,88 Kč od 14. 8. 2024 do 5. 12. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 276,88 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 224 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 22 438,11 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7. 2. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č., hodnota, s úvěrovým rámcem 43 000 Kč. Žalobkyně dne 7. 2. 2024 poskytla žalovanému 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku společně s , Anonymizováno, poplatkem ve výši 165 Kč a úrokem ve výši 0,933 % denně vrátit do 31. 7. 2025. Pro případ prodlení s úhradou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Částka byla poskytnuta na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaný požádal o úvěr a toto potvrdil pomocí kliknutí. Žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak že zjistila příjmy, výdaje, životní situaci žalovaného a provedla lustraci žalovaného v registrech. Žalovaný vrátil celkem 48,35 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný dne 27. 12. 2024 vyzýván k úhradě dluhu. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá jistiny ve výši 9 951,65 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 177,57 Kč, Presto poplatku ve výši 147,66 Kč, smluvního úroku ve výši 12 141,95 Kč, smluvní pokuty ve výši 19,28 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 276,88 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 25. 6. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z listiny nazvané jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, ze dne 7. 2. 2024, předpisu denních splátek, souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele a z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že účastnici si sjednaly dohodu, ve které na straně věřitele vystupuje žalobkyně a na straně klienta žalovaný. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 43 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Splatnost úvěru byla stanovena na 31. 7. 2025. Úroková sazba byla 0,933 % denně, poplatek za vyplacení úvěru byl 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu „Presto“ činil 165 Kč. RPSN byla sjednána ve výši 1 446,36 %. Žalovaný měl denně zaplatit 94,6 Kč. V rámci všeobecných obchodních podmínek byla sjednána i smluvní pokuta ve vši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Na listinách není připojen vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného.

6. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost žalovaného měla být náhledem na bankovní účet.

7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že v rámci domácnosti je jeden pracující člen. Pravidelné výdaje na půjčky činí 0 Kč, výdaje na bydlení činí 8 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou ve výši 0 Kč, zbytné výdaje jsou pak ve výši 1 000 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činí 31 240 Kč a výše čistého příjmu uvedená spotřebitelem je 33 000 Kč. Počet nepracujících členů domácnosti jsou 3. Rezerva pro výdaje je 800 Kč, vypočítané minimální výdaje jsou 19 010 Kč, výše disponibilního příjmu je 12 200 Kč.

8. Z identifikovaných příjmů soud zjistil, že prostřednictvím bankovního výpisu byl zjištěn čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 31 240 Kč.

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, zprávy , právnická osoba, . ze dne 23. 5. 2025 a výpisu z bankovního účtu žalovaného od 1. 2. 2024 do 29. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně dne 7. 2. 2024 zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč pod VS , var. symbol, . Dle zprávy banky byl ke dni 7. 2. 2024 jako majitel bankovního účtu č. , č. účtu, veden žalovaný. Dále je z výpisů z účtu patrné, že za únor 2024 byl příjem ve výši 50 294 Kč a výdaje 50 290,57 Kč, konečný zůstatek na účtu byl 3,43 Kč.

10. Z dopisu ze dne 13. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému upomínku k úhradě dluhu.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 11. 2024 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení před samotným podáním žaloby, a to do 3 dnů.

12. Z ostatních listinných důkazů (obecné principy posuzování a filosofie společnosti, fotokopie občanského průkazu žalovaného) soud neučinil nová či odlišná skutková zjištění.

13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

19. Podle § 104 SpÚ, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Podle § 110 SpÚ, platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

21. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle ust. § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

23. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.

25. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.

26. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.

27. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že vycházela z jeho měsíčního příjmu ve výši 31 240 Kč. K prokázání této skutečnosti však nebyly označeny ani předloženy žádné listiny. Žalobkyně rovněž vycházela z měsíčních výdajů žalovaného ve výši 19 010 Kč, s tím, že 8 000 Kč je na náklady na bydlení a 1 000 Kč na ostatní výdaje. Tato výše měsíčních výdajů už samo o sobě budí značné pochybnosti o jejich pravdivosti, nadto k prokázání jejich skutečné výše nebyly předloženy žádné listiny. Žalobkyně tedy nemohla mít postaveno na jisto, zda bude žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit.

28. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 10 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud nic nevrátil. Částka ve výši 10 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které byl povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 27. 11. 2024, která byla podle § 573 o. z. doručena dne 2. 12. 2024, žalovaný měl žalobkyni zaplatit do 3 dnů, tj. do 5. 12. 2024, protože tak neučinil, je od následujícího dne tj. 6. 12. 2024 v prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení činily v daném pololetí 12,75 %.

29. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 10 000 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 6. 12. 2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodnou zamítnuta.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný ve věci z procesního hlediska z větší části uspěl, měl by proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalobkyni. Žádné náklady mu však nevznikly, a proto žádný z účastníků tak nemá právo na jejich náhradu.

31. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 224 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona.

32. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.