227 C 34/2025

Plný text

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Holasem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 17 209,31 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 17 209,31 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 962,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 497,97 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 856,86 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 702,01 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, se zamítáII. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 209,31 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 13. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč do 13. 10. 2023 Celkem měla žalovaná uhradit částku 27 888 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované tak, že zhodnotila její příjmy a výdaje. Žalovaná však nehradila řádně a včas jednotlivé splátky, poslední splátku zaplatila dne 15. 6. 2023. Celkem žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 17 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla pod hrozbou žaloby marně vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto po žalované požaduje dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 5 702,01 Kč, úrok ve výši 154,85 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 625 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 741,86 Kč, inkasní poplatek ve výši 964,29 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 021,3 Kč, kapitalizovaný úrok od 14. 10. 2023 do 1. 9. 2024 ve výši 497,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 14. 10. 2023 do 1. 9. 2024 ve výši 962,31 Kč, úrok ve výši 8 % z částky 5 702,01 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 5 702,01 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k jednání, přestože byla řádně předvolána, se bez řádné omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.

5. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 8. 2022 včetně přílohy – předpisu splátek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si sjednaly dohodu, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v místě bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Úvěr byl sjednán jako neúčelový. Strany si sjednaly povinnost žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v částce 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 2 077 Kč a inkasní poplatek v částce 2 700 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách po 1 992 Kč měsíčně s tím, že splátky byly dohodnuty v rozmezí 14 měsíců, splatnost první splátky nastala měsíc po uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni celkem 27 888 Kč, z toho náklady úvěru činily 12 888 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně. Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále paušální poplatky za písemné upomínky. Listina byla podepsána oběma smluvními stranami.

6. Z hotovostního inkasa soud zjistil, že žalovaná v období od 14. 8. 2022 do 15. 6. 2023 uhradila celkem 17 700 Kč.

7. Z pracovní smlouvy žalované soud zjistil, že žalovaná byla ke dni 13. 8. 2022 zaměstnána u zaměstnavatele , adresa, jako uklízeč veřejného prostranství. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 1. 2023. Ze mzdového lístku za červenec 2022 soud zjistil, že žalovaná měla příjem ve výši 20 442 Kč. Z poštovní poukázky soud zjistil, že žalovaná dne 12. 8. 2022 zaplatila exekuční splátku ve výši 500 Kč. Z čestného prohlášení ze dne 13. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná žije s manželem.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla písemně informována o postoupení pohledávky na žalobkyni9. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby upomínána k úhradě dluhu do 8. 2. 2025.

10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.

11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1,2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 75 SpÚ úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle o. z. aplikoval i příslušná ustanovení SpÚ.

17. Z § 86 odst. 1 SpÚ plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

18. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tedy neunesla již své břemeno tvrzení, a to ani přesto, že byla během jednání ve smyslu § 118a o. s. ř. poučena. Právní předchůdkyně žalobkyně sice určité kroky v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti provedla, ale tento přezkum považuje soud za nedostatečný. Žalobkyně tvrdila, že bylo vycházeno z příjmů a výdajů žalované, a k prokázání těchto tvrzení předložila pracovní smlouvu a výplatní pásku žalované. Z pracovní smlouvy však vyplývá, že pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou do 31. 1. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nemohla mít postavené najisto, zda bude mít žalovaná dlouhodobý příjem, tak aby byla schopna řádně a včas hradit (všechny) splátky. Dále byla předložena výplatní páska, ze které plyne příjem žalované, který v červenci 2022 činil 20 442 Kč. Další výplatní pásky předloženy nebyly, právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohla vědět, jaké je výše pravidelného příjmu žalované. K výdajům žalované žalobkyně předložila pouze poštovní poukázku, ze které plyne výše exekuční splátky ve výši 500 Kč. Není však známá výše pohledávky, kterou je žalovaná povinna splácet, případně zda je již exekuovaná částka vymožena. K bytovým podmínkám žalovaná uvedla, že bydlí s manželem, tuto skutečnost zároveň doložila čestným prohlášením. Není však známo, o jakou formu bydlení se jedná, ani jaké jsou náklady na bydlení. V této souvislosti není známo, jaký má manžel žalované příjem a zda a v jaké výši se podílí na nákladech domácnosti. Soud má proto, zato že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované řádně. Z tvrzení žalované a z předložených listin nemohla mít postavené na jisto, že žalovaná bude schopna dostát svým smluvním povinnostem.

19. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s § 1879 o. z. posléze postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Pro posouzení aktivní legitimace žalobkyně je oznámení o postoupení pohledávky žalované dostačující.

20. Soud dále zkoumal, zda na straně žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela celkem částku ve výši 15 000 Kč, přičemž doposud vrátila 17 700 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, soud platby zohlednil. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalované a úbytek majetku na straně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení.

21. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než prvním výrokem žalobu zamítnout pro neunesení břemene důkazního žalobkyní.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, když úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

23. Třetím výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona.

24. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.